ECLI:CZ:US:2016:4.US.1448.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1448/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Rostislava Pura, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem Blahoslavova 4, Šumperk, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016 č. j. 33 Cdo 183/2016-252, 33 Cdo 1023/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla zastavena dovolací řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 5. 2015 č. j. 12 Co 171/2015-226 a pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v - pobočky v Olomouci ze dne 29. 9. 2015 č. j. 12 Co 382/2015-241 ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť dovolatel těmito dovoláními uplatňuje zřejmě bezúspěšné právo.
Stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud v odůvodnění rozhodnutí nedovodil, v jakém aspektu či jednání stěžovatele bezúspěšnost spatřuje.
Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele, i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud předesílá, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že Nejvyšší soud důkladně zrekapituloval návrhy stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta učiněné v souvislosti s podáním dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 10. 4. 2014 č. j. 12 Co 1236/2007-188, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jimž byl stěžovatel zavázán mj. k zaplacení částky 8 715,30 Kč s přísl. Zabýval se tedy dovoláním napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 5. 2015 č. j. 12 Co 171/2015-226, který potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 1. 2015 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání a zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a rovněž usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 9. 2015 č. j. 12 Co 382/2015-241, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 7. 2015 o zastavení řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 10. 4. 2014 pro nezaplacení soudního poplatku.
Nejvyšší soud s ohledem na závěry přijaté v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 987/2013, 29 NSČR 82/2014 a 31 NSČR 9/2015 uzavřel, že v projednávané věci jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a nejsou tedy splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 5. 2015 a 29. 9. 2015 č. j. 12 Co 382/2015-241 ustanoven zástupce z řad advokátů.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Jak již bylo naznačeno, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu jsou záležitostí nezávislých soudů.
Ústavní soud má za to, že Nejvyšší soud se věcí dostatečně zabýval, přičemž je zřejmé, že k závěru o bezúspěšném uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. dospěl na základě znalosti věci, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší jeho závěry přehodnocovat (srov. obdobně sp. zn. III. ÚS 123/16, III. ÚS 1777/16, I. ÚS 698/15, I. ÚS 1070/15).
S ohledem na požadavek stěžovatele na "výstižnější" odůvodnění rozhodnutí, Ústavní soud považuje za nezbytné zdůraznit, že není ostatním soudům nadřízenou instancí, jejímž úkolem je perfekcionisticky "předělávat řízení", které proběhlo před ostatními soudy, pokud eventuální porušení běžného zákona nedosahuje intenzity způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je totiž i její subsidiarita, s níž souvisí již zmíněný princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních soudů.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2016
JUDr. Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu