ECLI:CZ:US:2016:4.US.1826.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1826/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Milady Zelenkové, zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lamačova 824/9, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 1 As 40/2016-15, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2015, č. j. 10 A 111 /2015-87, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2015, č. j. 10 A 111 /2015-87, zastavil řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy. V odůvodnění konstatoval, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek za žalobu ani přes výzvu soudem poté, co nebylo vyhověno její žádosti o osvobození. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 16. 3. 2016, č. j. 1 As 40/82016-15, odmítl kasační stížnost stěžovatelky pro opožděnost, neboť napadené usnesení městského soudu jí bylo doručeno dne 11. 1. 2016, a zákonná dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti tak marně uplynula v pondělí 25. 1. 2016; stěžovatelka ji ovšem podala teprve 16. 2. 2016.
Proti usnesením kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 6. 6. 2016, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Brojí proti výši soudního poplatku a vyjadřuje přesvědčení, že splňovala zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků v řízení před městským soudem.
Ústavní stížnost je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nevyčerpala veškeré procesní prostředky, které jí zákon poskytuje; mezi ně náleží ve smyslu §72 odst. 3 téhož zákona rovněž kasační stížnost podle §102 a násl. s. ř. s. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, která je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. pokud byly (řádně) vyčerpány procesní prostředky obrany.
Ústavní stížnost byla formálně podána proti usnesením kasačního i přezkumného soudu, nicméně svým obsahem - uplatněnými námitkami - brojí výhradně proti postupu městského soudu, který zastavil řízení o žalobě stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku. Proti usnesení kasačního soudu, resp. proti vyhodnocení její kasační stížnosti jako opožděné, stěžovatelka nic nenamítá. Ústavní soud konstatuje, že proti usnesení městského soudu se měla primárně bránit kasační stížností jako mimořádným opravným prostředkem, a to za dodržení základních podmínek řízení tak, aby vůbec mohla být projednána. To však stěžovatelka neučinila, neboť kasační stížnost podala zjevně opožděně, více než 3 týdny po uplynutí zákonné lhůty podle §106 odst. 2 s. ř. s.
Opomenutí dostát základním požadavkům, které zákon klade na podání kasační stížnosti, je z pohledu vyčerpání opravných prostředků (jako základní podmínky přípustnosti ústavní stížnosti) postaveno na roveň situaci, jako by stěžovatelka kasační stížnost nepodala vůbec. O možnosti podat kasační stížnost, jakož i lhůtě a základních obsahových náležitostech, přitom byla městským soudem v napadeném usnesení řádně poučena.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj