ECLI:CZ:US:2016:4.US.1896.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1896/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Mgr. Ing. Ludvíka Veleckého, zastoupeného Mgr. Terezou Daňkovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 1705/18, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 8. 2. 2016, č. j. 54 Co 20/2016-147, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Nc 6132/2009-132, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě zamítl usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Nc 6132/2009-132, návrh stěžovatele na zastavení exekuce srážkami ze mzdy. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je předčasné činit závěr, zda vedená exekuce je bezvýsledná, protože je nejdříve potřeba podle §290 odst. 1 o. s. ř. po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců sledovat výši příjmu stěžovatele a až následně exekuci případně zastavit.
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodnutí usnesením ze dne 8. 2. 2016, č. j. 54 Co 20/2016-147, potvrdil a ztotožnil se i s odůvodněním soudu okresního.
Stížnost ze dne 13. 6. 2016, jíž se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí, jimiž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce srážkami ze mzdy, Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je tak pro předčasnost nepřípustná.
Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný na http://nalus.usoud.cz].
Stěžovatel měl v tomto případě primárně hájit svá práva novým podáním návrhu na zastavení exekuce srážkami ze mzdy poté, co by po dobu 1 roku nebyly úspěšně provedeny ve smyslu §290 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel tak mohl v řízení před obecnými soudy dosáhnout výsledku, kterého se marně domáhá v řízení před Ústavním soudem.
Ústavní stížnost je proto zjevně předčasná a Ústavní soud ji vyhodnotil jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj