ECLI:CZ:US:2016:4.US.1963.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1963/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti Dražbyprost s. r. o. se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 2/5, zastoupené JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6-8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 13 Co 75/2016-83, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 11. 2015, č. j. 18 C 10/2014-57, spojené s návrhem na zrušení §46 odst. 1 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl rozsudkem ze dne 24. 11. 2015, č. j. 18 C 10/2014-57, žalobu stěžovatele o náhradu škody ve výši 10 314 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon o odpovědnosti státu"). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v dané věci nebylo zjištěno nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup; činnost Parlamentu ČR při hlasování není úředním postupem ve smyslu §13 zákona o odpovědnosti státu. Dále Obvodní soud pro Prahu 1 odmítl předložit věc Ústavnímu soudu k posouzení souladu napadané právní úpravy s ústavním pořádkem s tím, že soudní exekutor vykonává část mocenských pravomocí státu a je logické a nediskriminující, pokud je státem upřednostňována dražba v rámci exekučního řízení namísto nedobrovolné veřejné dražby.
Městský soud v Praze rozhodnutí rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č. j. 13 Co 75/2016-83, potvrdil s odůvodněním, že soudní exekutor vykonává svoji činnost na základě jiné právní úpravy než stěžovatel (dražební společnost), má odlišná práva a povinnosti a provádí výkon pravomocných a vykonatelných rozhodnutí z pověření státu; proto nelze na dražebníka a soudního exekutora pohlížet jako na dva sobě rovné podnikatelské subjekty. Odvolací soud potvrdil rovněž úvahu soudu nalézacího a konstatoval, že činnost Parlamentu ČR při normotvorbě nelze považovat za úřední postup, navíc ještě způsobilý přivodit někomu újmu.
Proti rozsudkům se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 20. 6. 2016, navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, a dále aby zrušil napadené ustanovení zákona. Namítá zásah do práva na rovnost podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod a na svobodné podnikání podle čl. 26 odst. 1 tohoto ústavního zákona. Nerovnost spatřuje v tom, že napadená právní úprava na něj dopadá diskriminačně a zvýhodňuje neopodstatněně soudní exekutory na úkor soukromých dražitelů, což je zároveň zásahem do svobody podnikání.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze jim náleží vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - takové pochybení v daném případě neshledal. Ústavní soud zohlednil, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka ve výši 10 314 Kč a proti rozsudku odvolacího soudu tak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13).
Obecné soudy své rozhodnutí důkladně odůvodnily, přičemž řádně, srozumitelně a logicky uceleně předestřely úvahy, které je vedly k závěru, že stěžovateli nenáleží právo na náhradu škody za nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup. Ústavní soud zcela souhlasí s tím, že činnost Parlamentu ČR spočívající v hlasování o zákonech nemůže být sama o sobě úředním postupem ve smyslu zákona o odpovědnosti státu.
K tomu ještě Ústavní soud dodává, že napadaná právní úprava nedopadá na stěžovatele diskriminačně, neboť soukromý dražitel a exekutor jsou v odlišném postavení. Soudní exekutor je částečně nositelem veřejné moci, jeho činnost je pod dohledem kontrolních orgánů, jeho rozhodnutí jsou soudně přezkoumatelná a zaručují větší právní jistotu jak dlužníkovi, tak věřiteli; navíc za jeho činnost odpovídá v případě způsobení újmy stát. Uvedené opravňuje zákonodárce k určitému upřednostnění dražby v rámci exekučního řízení. Nejedná se ani o případ přímé či nepřímé diskriminace, neboť jsou dány objektivní a legitimní důvody, které vedly zákonodárce k přijetí napadené právní úpravy.
Je třeba mít na paměti, že práva na svobodu podnikání je možno domáhat se pouze v mezích zákonů, které jej provádějí podle čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zákonodárcem zvolené řešení v §46 odst. 1 písm. g) zákona o veřejných dražbách není možná nejlepší z možných - například na Slovensku je vyžadován k provedení dražby nemovité věci na základě exekučního příkazu souhlas zástavního věřitele, který již svou vykonatelnou pohledávku za dlužníkem vymáhá v rámci nedobrovolné veřejné dražby. Zákonodárce ovšem zvolil racionální řešení, které je v souladu s ústavním pořádkem.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavním soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně z týchž důvodů a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) odmítl akcesorický návrh na zrušení výše uvedeného ustanovení zákona, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu