ECLI:CZ:US:2016:4.US.2910.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2910/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti R. B., zastoupeného JUDr. et Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 6. 2016 č. j. 55 To 58/2016-582, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení, neboť má za to, že jím došlo k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 21. 1. 2016 č. j. 2 T 27/2013 zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 2. 2014 č. j. 2 T 27/2013-329, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 5. 2014 č. j. 55 To 109/2014-361. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ústavní stížností napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou zamítl.
Stěžovatel tvrdí, že důkazy jím předložené odůvodňují provedení dalšího dokazování. Namítá, že neměl možnost dosáhnout předvolání a výslechu svědků v jeho prospěch, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Podle názoru stěžovatele trestní soudy svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, když nezhodnotily nové důkazy, které předložil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů konkluzemi vlastními a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž trestní soudy dospěly. Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I v případech řízení o povolení obnovy tedy přísluší trestním soudům, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12).
Ústavní soud dále konstatuje, že obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, který znamená průlom do nezměnitelnosti a závaznosti pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Jeho účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Trestní soudy přitom nemohou bez dalšího nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na nichž byla založena původní skutková zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou tak způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 trestního řádu (shodně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 nebo I. ÚS 3022/11).
V projednávané věci se tak Ústavní soud soustředil na to, zda napadené rozhodnutí krajského soudu neslo znaky libovůle, popř. založilo porušení práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem. Nic takového však neshledal.
Ústavní soud se především nemůže ztotožnit s názorem stěžovatele, že trestní soudy nedostatečně odůvodnily svá rozhodnutí. Okresní soud v Jablonci nad Nisou se podrobně zabýval hodnocením důkazů provedených na návrh stěžovatele a srozumitelně vysvětlil, proč tyto důkazy (nové znalecké posudky) nepřinášejí nové skutečnosti odůvodňující obnovu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci argumentaci soudu prvního stupně ještě doplnil a pečlivě se vyjádřil k jednotlivým navrženým důkazům. Uvedl mimo jiné, že analýza průběhu nehodového děje ve smyslu pohybu motorového vozidla stanovená Ing. Andrejem Haringem, znalcem z oboru doprava, ekonomika, strojírenství, není odchylná od dosud zjištěných skutečností. Primární příčinou dopravní nehody byla nesprávná technika jízdy řidiče vozidla, nikoli závada technická. Ta nebyla na vozidle objektivně zjištěna ani Ing. Petrem Skalickým, znalcem z oboru doprava silniční a městská, který vypracoval znalecký posudek již ve fázi přípravného řízení trestního. Krajský soud se také zevrubně vyjádřil i k provedení a hodnocení dalších stěžovatelem navržených důkazů. Srozumitelně odůvodnil svůj závěr, že v řízení o návrhu o povolení obnovy řízení nebyly zjištěny nové skutečnosti či důkazy odůvodňující jiné rozhodnutí než to, které učinily v odsuzujících rozhodnutích soud prvního stupně a soud odvolací.
Ústavní soud konstatuje, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci své rozhodnutí, kterým zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou, dostatečně odůvodnil a jeho postup a úvahy považuje za logické a ústavně konformní.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu