ECLI:CZ:US:2016:4.US.3071.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3071/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Dung Nguyen Vieta, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, č. j. 19 Co 238/2015-136, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 70 C 348/2014-89, uložil České republice - Ministerstvu spravedlnosti (žalovanému) zaplatit stěžovateli částku 18 332 Kč, odpovídající nákladům právního zastoupení vynaložených v souvislosti s nezákonným zahájením trestního stíháni pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku; stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 8. 2013, č. j. 4 T 150/2012-174, zproštěn obžaloby v celém rozsahu. Obvodní soud současně zamítl žalobu v části, v níž se domáhal zaplacení úroků z prodlení z přiznané částky od 12. 4. 2014 do zaplacení, a uložil stěžovateli povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. Příslušné výroky odůvodnil tak, že uplatňovaný nárok byl řádně doložen teprve při jednání soudu, přičemž i žalovaný jej následně uznal. Tuto okolnost obvodní soud zohlednil i při rozhodování o nákladech řízení a postupoval podle §143 o. s. ř.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 9. 2015, č. j. 19 Co 238/2015-136, rozsudek obvodního soudu změnil tak, že stěžovateli přiznal úroky z prodlení za období od 28. 5. 2015 do 17. 6. 2015, tedy za období od předložení potřebných dokladů při jednání soudu do vyplacení sporné částky. Mimoto jej změnil co do výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, kterou stanovil na 900 Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku městského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 15. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že byl obecnými soudy zkrácen na úrocích z prodlení z přisouzené částky za zbývající období. Je přesvědčen, že nárok ještě před inkriminovaným jednáním soudu doložil dostatečně; vedle úroků z prodlení mu měla být přiznána i náhrada nákladů řízení.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě - do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319), všechna zde uváděná rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz].
Takové okolnosti Ústavní soud v projednávané věci neshledal. Obecné soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť nepostupovaly libovolně (svévolně), nýbrž svá rozhodnutí v části týkající se úroků z prodlení logicky a srozumitelně odůvodnily. Vyšly z toho, že stěžovatel svůj nárok před podáním žaloby, jakož i v první fázi soudního řízení dokládal nedostatečně, a teprve při jednání předložil podklady potřebné k jeho řádnému prokázání; na to ostatně reagoval i žalovaný a nárok uznal. Za daných okolností shledává Ústavní soud ústavně konformním rovněž postup při rozhodování o nákladech řízení, pokud obecné soudy aplikovaly §143 o. s. ř. a přiznaly žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti stěžovateli. Konstatovaly, že žalovaný svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby, ba dokonce nárok sám uznal poté, co stěžovatel svůj nárok řádně doložil, byť se tak stalo teprve při jednání soudu.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Týmž výrokem rozhodl totožně o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení; ve smyslu §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je vyhovění tomuto akcesorickému návrhu, který sdílí osud ústavní stížnosti, vyloučeno již vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu