ECLI:CZ:US:2016:4.US.3108.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3108/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Milana Hrudky, zastoupeného JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 47 Cm 63/2015-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, č. j. 47 Cm 63/2015-65, uložil stěžovateli jako vlastníkovi nebytové jednotky povinnost zaplatit společenství vlastníků jednotek částku 6 610 Kč z titulu nedoplatku na zálohách do fondu oprav. V odůvodnění soud poukázal na ustanovení §1186 odst. 2 o. z. a dospěl k závěru, že při převodu jednotky z obce na stěžovatele (nabyvatele) přešel i závazek z úvěru od banky čerpaného za účelem opravy budovy.
Proti rozsudku krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 20. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že obecný soud aproboval postup, podle něhož splátky úvěru na zateplení domu jsou zahrnuty do fondu oprav a vybírány jako příspěvky na správu domu. Krajský soud měl dovodit, že na danou jednotku vzniklou v režimu zákona č. 72/1994 Sb. nelze aplikovat úpravu tzv. nového občanského zákoníku a že smlouva i nadále váže výhradně původního vlastníka jednotky. Z §1186 o. z. navíc nevyplývá převod dluhu ze zákona.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje, protože v ústavní stížnosti polemizuje s interpretací a aplikací zákona, jak byla provedena obecným soudem, požaduje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil a civilnímu soudu uložil žalobu na uhrazení dlužných příspěvků do fondu oprav projednat znovu a provést takové posouzení věci, které bude pro něj příznivější.
Úkolem Ústavního soudu je (výhradně) přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Žádné takové pochybení v daném případě neshledal. Přihlédl k tomu, že předmětem řízení byla bagatelní částka ve výši 6 610 Kč a proti rozsudku krajského soudu tak podle §202 odst. 2 o. s. ř. nebylo přípustné ani odvolání (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15, nebo usnesení ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1367/13, a dále kritéria testu právní hranice bagatelnosti, jak byla specifikována v nálezu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Krajský soud nevykročil z ústavního rámce své rozhodovací činnosti, pokud na základě dostatečného skutkového i právního hodnocení věci dospěl k ústavně konformnímu závěru, podle kterého přešel podle §1186 odst. 2 obč. zák. na stěžovatele jako nabyvatele nebytové jednotky i závazek z úvěru od banky čerpaného za účelem opravy budovy, resp. povinnost podílet se na jeho splácení formou příspěvků do fondu oprav. Krajský soud přihlédl i k okolnosti, že stěžovatel, který byl před převodem jednotky jejím nájemcem, si musel být vědom investic do oprav domu a s tím případně spojeného zadlužení; ze zákona navíc plyne povinnost převodce informovat nabyvatele, jaké dluhy související se správou domu a pozemku na něj přejdou. V této souvislosti lze pro úplnost poukázat na právní názor Nejvyššího soudu, podle něhož pojem "správa domu" užitý v §15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. zahrnuje taktéž opravy společných částí domu, mj. náklady na zateplení fasády (rozsudek ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 4294/2011, dostupný na www.nssoud.cz).
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu