ECLI:CZ:US:2016:4.US.3426.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3426/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Václava Schaidta, t. č. ve Vazební věznici v Teplicích, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého mostu 111/47, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. srpna 2016, č. j. 4 To 263/2016-15, a Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. června 2016, č. j. 40 Nt 931/2016-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 a 5, a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Shora citovaným usnesením Okresní soud v Ústí nad Labem ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) trestního řádu; následnou stížnost Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení napadených rozhodnutí a uvádí, že je stíhán pro trestný čin zbavení osobní svobody podle ustanovení §170 odst. 1 a 2 písm. a), c) a d) trestního zákoníku. Při rozhodování o dalším trvání vazby má podle stěžovatele být pečlivě posuzováno, zda je tento institut nezbytným nástrojem pro dosažení účelu, či zda je možno nahradit jej jiným opatřením. Útěková vazby je odůvodněna hrozbou vysokého trestu, což samo nepovažuje stěžovatel za dostatečné, zejména pokud spolu s manželkou provozuje rodinnou farmu, je nemocný a byl hospitalizován i v průběhu vazby. Soud má však za to, že při zdravotním stavu stěžovatele a věku 72 let je hrozící trest (8 let) třeba chápat jako fakticky doživotní; existuje tedy závažná obava, že stěžovatel uprchne. Předstižná vazba pak zohledňuje, že stěžovatel se obdobného jednání dopustil již dříve a s ohledem na zištnost páchání trestné činnosti v ní bude pokračovat. Podle stěžovatele jsou předpoklady soudů liché, přičemž odkázal na judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 303/01). Sama hrozba vysokého trestu závažným důvodem pro vazbu není.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Při rozhodování o vazebních důvodech hodnotí obecné soudy konkrétní situaci, která je jim předestřena a na nich je, aby posoudily, zda existují okolnosti pro uvalení či prodloužení vazby. Pracují přitom s aktuálními individuálními fakty každého případu - bez zobecňujících závěrů. Ústavní soud se pak zabývá posouzením, zda soudy při rozhodování nepochybily způsobem zkracujícím účastníky v jejich zaručených právech, respektive, zda k vydání rozhodnutí měl pravomoc, hodnověrné a přezkoumatelné důvody.
Stěžovatel je od 3. března 2016 trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody, do vazby byl vzat 5. března 2016 a ke spáchání stíhaného skutku se doznal. U vazebního zasedání dne 24. června 2016 byl stěžovatel vyslechnut, odmítl však označit objednatele únosu. Soud se seznámil s jeho zdravotním stavem, doznáními spoluobviněných i dalšími důkazy; nenašel přitom důvody, pro které by vazbu stěžovatele nahradil jiným opatřením. Své rozhodnutí okresní soud řádně odůvodnil. U vazebního zasedání stěžovatel podal stížnost, kterou však ani následně neodůvodnil. Krajský soud neshledal v postupu soudu prvního stupně pochybení a stížnost zamítl.
Podle čl. 4 Ústavy ČR jsou základní práva pod ochranou soudní moci. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon předvídá. Podle odstavce 5 téhož článku Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou v zákoně a na základě rozhodnutí soudu. Obecné soudy, jak je z napadených rozhodnutí zřejmé, při rozhodování o ponechání ve vazbě, respektive o následné stížnosti, zjevně dbaly ústavních limitů.
Ústavní soud považuje odůvodnění rozhodnutí za dostatečná; o vazbě rozhodl oprávněný orgán na základě zákonných důvodů a v zákonných lhůtách. K porušení práva na osobní svobodu přitom nemůže dojít tím, že orgán nadaný pravomocí rozhodovat o trvání vazby vyhodnotí okolnosti tak, že stěžovatele ponechá ve vazbě. Je pochopitelné, že stěžovatel s takovým rozhodnutím nesouhlasí, což však samo o sobě není způsobilé založit protiústavnost postupu soudů, které nepřekročily meze stanovené ústavním pořádkem. Jak navíc Ústavní soud zjistil, u Okresního soudu v Ústí nad Labem je na 1. listopadu 2016 nařízeno jednání o dalším ponechání stěžovatele ve vazbě. U něj má stěžovatel možnost uplatit konkrétní okolnosti, které mohou vést k nahrazení jeho vazby jiným opatřením.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu