ECLI:CZ:US:2016:4.US.678.16.1
sp. zn. IV. ÚS 678/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti A. Jaroslavy Fikáčkové a B. Rostislava Fikáčka, zastoupených JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou se sídlem v Bystřici, Dr. E. Beneše 26, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, č. j. 28 Co 391/2015-338, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2015, č. j. 5 C 131/2014-220, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 23. 6. 2015, č. j. 5 C 131/2014-220, zamítl žalobu stěžovatelů o zřízení služebnosti cesty pro jejich rekreační domek a práva odběru vody ze studny, o odstranění drátěného plotu na hranici pozemků a určení vlastnictví a vyklizení kůlny na pozemku žalovaných. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, č. j. 28 Co 391/2015-338, rozsudek okresního soudu s výjimkou formulační úpravy jednoho z výroků potvrdil.
Proti rozsudkům krajského a okresního soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností ze dne 26. 2. 2016, v níž navrhují, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Současně navrhují odklad vykonatelnosti napadených rozsudků.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem je podle §72 odst. 3 téhož zákona i dovolání. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný na http://nalus.usoud.cz].
Ústavní stížnost je v tomto případě třeba hodnotit jako nepřípustnou, neboť byla podána proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, které mohou za splnění ostatních zákonných podmínek stěžovatelé podat, přičemž o tomto právu byli odvolacím soudem řádně poučeni. Ústavní stížnost lze případně podat teprve proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatelům poskytuje, v případech tohoto typu zpravidla proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání proti usnesení soudu odvolacího.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu stížnost odmítl; zároveň rozhodl stejně o akcesorickém návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti ve smyslu §79 téhož zákona, přičemž vzhledem k povaze věci projednal ústavní stížnost bezprostředně po splnění zákonných podmínek k takovému postupu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj