ECLI:CZ:US:2017:1.US.1184.17.1
sp. zn. I. ÚS 1184/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti M. M., právně zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem Ovesná 7, Ostrava - Nová Bělá, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2016 č. j. 0 P 423/2004-428 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2016 č. j. 14 Co 308/2016-448, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 19. 4. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů byl zamítnut návrh stěžovatele na zrušení, příp. snížení výživného na nezletilou dceru E. Stěžovatel má za to, že uvedenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 10 odst. 2 a čl. 30 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti konstatoval, že je v invalidním důchodu pro invaliditu III. stupně a pobírá invalidní důchod ve výši 9.331 Kč, na který je vedena exekuce v celkové výši 2.100 Kč. Po odečtení této částky mu zůstává 7.231 Kč, z čehož hradí nájemné ve výši 4.250 Kč a energie ve výši 1.500 Kč. Na stravu, léky a ostatní výdaje mu tak zbývá částka ve výši 1.481 Kč, z níž platí výdaje dcery, když ji má v péči, a to každý sudý víkend, o letních prázdninách dva týdny v červenci a jeden týden v srpnu. Tím je podle stěžovatele ohrožen nejen jeho život, neboť již nemá finanční prostředky ani na doplatky na léky, ale je rovněž ohrožen jeho styk s dcerou.
Podle stěžovatele byl rozhodnutími obecných soudů zasažen jeho soukromý a rodinný život, neboť je povinen k rukám matky plnit částku, kterou si nemůže dovolit. Finanční situace matky je přitom podle stěžovatele dobrá, neboť bylo zjištěno, že její průměrný měsíční příjem za období od května 2016 do října 2016 byl 24.160 Kč. Obecné soudy sice poukázaly na to, že se životní potřeby za sledované období zvýšily několikanásobně, ale stejně je tomu i na straně otce, kdy došlo k navýšení cen nájmu, poplatků, potravin, léků, hygienických potřeb, vodného a stočného a energií. Jeho invalidní důchod přitom nebyl nijak valorizován.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti dále konstatoval, že obecné soudy se zabývaly pouze potřebami jeho dcery, přičemž zcela pominuly životní situaci jeho. Pokud obecné soudy setrvají na svém právním názoru, dostane se podle jeho mínění do bludného kruhu platební neschopnosti. Obecné soudy při projednávání předmětného případu zcela pominuly právo stěžovatele na hmotné zabezpečení. Podle mínění stěžovatele měly soudy provést test proporcionality, neboť se dostává do kolize jeho právo na rodinný život a hmotné zabezpečení s právem dcery na řádnou výživu. Obecné soudy měly přihlédnout k tomu, že matka nezletilé vykazuje nadprůměrné příjmy. Za výše popsaného stavu považuje stěžovatel zásah do jeho práva na rodinný život a práva na hmotné zabezpečení za markantnější, než zásah do práva nezletilé na výživu. Z toho důvodu se domáhá zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí.
III.
Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se někdo neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). V minulosti proto Ústavní soud vymezil, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod zásadně pouze v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich výkladových alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva (sp. zn. III. ÚS 671/02, N 10/29 SbNU 69).
Z odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů vyplynulo, že matka nezletilé se nachází v lepší finanční situaci než stěžovatel, což se však odrazilo v tom, jakou měrou se matka na výživě nezletilé podílí. Skutečnost, že rodič dítěte se nachází v nepříznivé životní situaci, jej však ještě nezbavuje povinnosti podílet se na výživě jeho dětí. Navíc exekuce, která je vedena na stěžovatelův příjem, má původ v neplacení výživného na nezletilou dceru. Pokud obecné soudy stanovily výživné ve výši 1.000 Kč, jedná se spíše o částku symbolickou. Náklady na výživu nezletilé dcery jsou reálně daleko vyšší. V předmětném případě považuje Ústavní soud za podstatné, že se obecné soudy finanční situací stěžovatele zabývaly a své závěry řádně odůvodnily, když uvedly, z jakých skutkových a právních okolností vyšly a jakou právní úpravu na daný případ aplikovaly a k jakým závěrům nakonec dospěly. Samotný nesouhlas stěžovatele s tím, jak obecné soudy jeho návrh věcně zhodnotily, rozhodnutí soudů protiústavními nečiní.
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu