ECLI:CZ:US:2017:1.US.1190.17.1
sp. zn. I. ÚS 1190/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti a) Miroslava Slavíka a b) Petra Slavíka, zastoupených Mgr. Janem Hrežou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Nádražní 13, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 25 C 36/2012-307 ze dne 17. ledna 2017, za účasti Krajského soudu v Brně a vedlejšího účastníka Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora se sídlem v Berouně, Palackého 31/2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé v průběhu řízení před krajským soudem rozšířili svou žalobu, jíž se po vedlejším účastníkovi domáhali náhrady újmy. Krajský soud však změnu podle §95 odst. 2 občanského soudního řádu nepřipustil s tím, že by změna vedla k neúčelnému protahování řízení a svévolnému vedení sporu.
2. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelé brojili ústavní stížností, neboť se domnívali, že jím došlo k porušení jejich práva na soudní ochranu. Stěžovatelé uznali, že jejich předchozí zástupkyně žalobu dříve zúžila, učinila tak ovšem bez svolení. Rozšíření žaloby tak mělo odstranit následky jejího postupu, rozsahem odpovídá žalobě původně podané. V řízení přitom neproběhlo téměř žádné dokazování, výsledky dosavadního řízení tedy mohly být podkladem pro řízení po připuštění změny žaloby. Rozhodnutí krajského soudu je nedostatečně odůvodněné, navíc nebyl důvod, aby stěžovatelé jako žalobci řízení prodlužovali. K neúčelnému protahování tedy nedošlo, omluvy z nařízených jednání byly zapříčiněny zdravotními obtížemi.
3. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona). Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen ve formálním, ale též v materiálním smyslu. Ústavní stížností se tudíž zásadně lze domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím procesním rozhodnutím.
4. V případě nemeritorních rozhodnutí lze ústavní stížnost připustit, pokud jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a pokud tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. ledna 2005 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. dubna 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].
5. Rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby dle §95 odst. 2 občanského soudního řádu takovým rozhodnutím není. Účastník řízení se může proti nepřipuštění změny žaloby podle okolností konkrétního případu bránit (1) podáním žaloby nové, (2) může napadnout nepřipuštění změny žaloby v odvolání podaném ve věci samé, (3) může navrhnout změnu žaloby přímo odvolacímu soudu, případně (4) může v bagatelních věcech ústavní stížností napadnout konečné meritorní rozhodnutí [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (394/2016 Sb.)].
6. Ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna žaloby podle ustanovení §95 odst. 2 občanského soudního řádu, je proto nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proti tomuto usnesení lze totiž brojit efektivními prostředky ochrany práv v rámci obecného soudnictví. Stěžovateli citovaná dřívější judikatura Ústavního soudu [usnesení sp. zn. I. ÚS 179/2000 ze dne 21. 6. 2000 (U 22/18 SbNU 447)], se s ohledem na existenci stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 již nemůže uplatnit.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) ve spoj. s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj