ECLI:CZ:US:2017:1.US.1436.17.1
sp. zn. I. ÚS 1436/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Marie Handschin, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze, Nádražní 344/23, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 12/2017-92 ze dne 24. ledna 2017, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Ing. Kamila Holubce, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 domáhala odkladu exekuce s tím, že exekuční titul napadla dovoláním u Nejvyššího soudu a navrhla odložení jeho vykonatelnosti. Obvodní soud návrh zamítl s tím, že vykonatelnost exekučního titulu nebyla Nejvyšším soudem odložena a stěžovatelka netvrdila (tudíž ani neprokázala), že by neprodlený výkon rozhodnutí pro ni mohl mít zvláště nepříznivé následky. Městský soud toto rozhodnutí potvrdil s tím, že samotné podání dovolání důvodem pro odložení exekuce není. Zároveň odmítl odvolání stěžovatelky proti exekučnímu příkazu pro nepřípustnost.
2. Proti rozhodnutí městského soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a ochranu před diskriminací, rovnost účastníků řízení, práva na účinný právní prostředek nápravy. Porušení těchto práv stěžovatelka spatřovala v rozsahu pravomocí exekutora, který je soukromou osobou podnikající za účelem zisku, a ne nestranným soudcem. Stěžovatelka se bránila proti exekučnímu titulu, jeho vykonatelnost však nebyla odložena. Je tudíž soudem zatím nepřekontrolovaný a výsledná exekuce je taktéž nekontrolovatelná. Stěžovatelka tak nemá jiný prostředek nápravy. Městský soud v Praze na námitky stěžovatelky reagoval pouze povrchně. Zároveň stěžovatelka navrhla zrušení některých částí exekučního řádu.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Zákon o Ústavním soudu v §43 odst. 3 stanoví, že usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 tohoto zákona musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá. Ve srovnání s textem tohoto ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012 je tedy zřejmé, že k odůvodnění odmítavého rozhodnutí postačí uvést samotný zákonný důvod, nikoliv již argumentaci, která Ústavní soud vedla k užití tohoto zákonného důvodu. Tato koncepce odpovídá postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který není superrevizní instancí obecného soudnictví a není tudíž důvod opakovat to, co bezvadným a ústavně souladným způsobem uvedly již dříve soudy při vydání rozhodnutí napadených ústavní stížností (srov. též BOBEK, M. Curia ex machina. O smyslu činnosti nejvyšších a ústavních soudů. Právní rozhledy, 2006, č. 22.)
5. Nad rámec uvedeného lze konstatovat, že námitky stěžovatelky směřovaly proti procesnímu postupu exekutora, obvodního a městského soudu a výkladu podústavního práva. Ani jedna z nich však nedosáhla ústavního rozměru, městský soud se věcí řádně zabýval. Ústavní význam měly toliko obecné námitky stěžovatelky směřující proti postavení soudních exekutorů. K postavení soudního exekutora, nepřípustnosti odvolání proti exekučnímu příkazu a možnosti obrany povinného se Ústavní soud vyjádřil v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 51/05 ze dne 3. 3. 2009 (U 4/52 SbNU 773). Stěžovatelka nepředložila námitky přesahující rámec již řešených otázek, pro předložení věci plénu tedy nebyl důvod a stěžovatelku lze na toto usnesení odkázat.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Akcesorický návrh na zrušení právního předpisu sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu