ECLI:CZ:US:2017:1.US.1983.17.1
sp. zn. I. ÚS 1983/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Z. P., zastoupeného Mgr. Lucií Vilímkovou, LL. M., advokátkou se sídlem v Jeseníku, Karla Čapka 1147/10, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 119/2017 ze dne 30. března 2017 a usnesení Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 3 T 43/2013 ze dne 7. března 2017, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j. 3 T 43/2013-1787 ze dne 6. 6. 2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 384/2013-1821 ze dne 19. 12. 2013 shledán vinným trestnými činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, maření úředního rozhodnutí a vykázání, podvodu a krádeže, za něž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Krádeže se měl dopustit tím, že po vypáčení dvou uzamčených dveří vnikl do kanceláře poškozeného advokáta Josefa Augustina, kterému odcizil hotovost ve výši 162 700 Kč, načež rozbil skleněnou výplň dveří v přízemí, kterými unikl.
2. Následně se stěžovatel na okresní soud obrátil s tím, že ve věci existují nové skutečnosti a důkazy, pro které navrhl obnovu řízení. Poškozený advokát v rozhodné době vůbec nepodával daňová přiznání, což vylučuje důvěryhodnost příjmových dokladů, jimiž prokazoval výši škody způsobené krádeží. Nadto součet částek uvedených na dokladech a rukou psaných lístcích založených v soudním spise přesahuje 190 000 Kč.
3. Okresní soud návrh zamítl. Informaci o tom, že proti poškozenému advokátu bylo zahájeno trestní řízení pro nevedení účetnictví, soud neshledal novotou odůvodňující povolení obnovy řízení. Soud dospěl k závěru, že stěžovatel nezpochybňuje svou vinu a ve vztahu k výši způsobené škody pouze využívá skutečnosti, že je jeho bývalý advokát stíhán. Výše škody byla prokázána příjmovými doklady provedenými a řádně hodnocenými v původním řízení. Skutečnost, že advokát řádně neúčtoval (nebylo prokázáno, že právě o těchto dokladech), nevypovídá o tom, že finanční hotovost odpovídající vystaveným příjmových dokladům v kanceláři fakticky neměl. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal stížnost, již zamítl Krajský soud v Brně, který se ztotožnil se závěry okresního soudu.
4. Proti rozhodnutí okresního a krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu, osobní čest a dobrou pověst a práva na osobní svobodu. Dle stěžovatele mohou být podkladem pro obnovu řízení i nové či dříve neznámé skutečnosti, které ve spojení s dříve známými skutečnostmi či důkazy, mohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, nároku poškozeného či podstatně jiné rozhodnutí o trestu. Pokud by bylo ve věci prokázáno, že poškozený advokát nevedl řádné účetnictví a o zálohách neúčtoval tak, jak měl, předložené příjmové doklady a ručně psané lístky by ztratily svou vypovídací hodnotu. U hlavního líčení byly tyto doklady brány jako potvrzení o přijatých zálohách klientů, jistě se tedy předpokládala jejich opodstatněnost zaúčtováním. Nové posouzení vypovídací hodnoty předložených důkazů by mohlo odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, náhradě škody i uloženém trestu.
5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
6. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu není účelem řízení o návrhu na povolení obnovy řízení přezkoumat zákonnost, popř. odůvodněnost původního rozhodnutí. Podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí dané zejména neznalostí určitých skutečností v původním řízení [obdobně např. nález sp. zn. III. ÚS 608/10 ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513)]. Toto řízení z důvodu potřeby co největšího souladu obsahu trestních rozsudků s objektivní realitou prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek [viz nález sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193); obdobně dále usnesení sp. zn. II. ÚS 1364/10 ze dne 9. 6. 2010 a obdobně také např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Nikitin proti Rusku ze dne 20. 7. 2004, č. 50178/99, odst. 56].
7. I přes specifickou povahu řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení jsou obecné soudy povinny respektovat základní práva, jež se standardně pojí s řízením trestním. Byť se v obnovovacím řízení nejedná o meritu trestního řízení (o vině a trestu), toto řízení je svým charakterem v řadě ohledů analogické fázi trestního řízení probíhající před soudy ve věci samé [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1330/11 ze dne 15. 3. 2012 (N 54/64 SbNU 673), odst. 13; či výše cit. nález sp. zn. III. ÚS 608/10]. I v řízení o povolení obnovy řízení je třeba ctít princip in dubio pro reo a soudce rozhodující o povolení obnovy řízení by měl k posouzení věci přistupovat nepředpojatě, tj. být zásadně otevřený tomu, že předložený důkaz může dosavadní rozhodnutí o vině zvrátit [odst. 39 nálezu sp. zn. I. ÚS 2517/08 ze dne 24. 2. 2009 (N 34/52 SbNU 343)].
8. Pro rozhodování o obnově řízení jsou významné takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění. Skrze uvedené hodnocení je třeba dosáhnout určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání, že změna rozhodnutí je možná. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů. Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je na místě rozhodnout o povolení obnovy (již cit. nálezy sp. zn. I. ÚS 2517/08 a sp. zn II. ÚS 2445/08).
9. V předložené věci stěžovatel spatřoval důvody pro povolení obnovy řízení ve snížení věrohodnosti a výpovědní hodnoty důkazních prostředků, jimiž byla určena výše způsobené škody. V této souvislosti lze odkázat na hodnocení okresního i krajského soudu: podezření či skutečnost, že poškozený advokát řádně neúčtoval a nepodával daňová přiznání, nemohou bez dalšího vést k jinému závěru o vině, trestu či náhradě škody ve věci stěžovatele. Vzbuzují totiž především pochybnosti o tom, zda poškozený advokát plnil své povinnosti podle daňových a účetních předpisů. Nijak ovšem nezpochybňují, že přijímal zálohy od svých klientů v hotovosti, kterou uchovával v kanceláři v jednotlivých advokátních spisech. Vypovídací hodnotu předložených příjmových pokladních dokladů či rukou psaných lístků s poznámkou o přijaté platbě již hodnotily soudy v původním řízení. Nadto jim byla známa i ledabylost poškozeného při evidenci přijatých plateb: během hlavního líčení dne 6. 6. 2013 poškozený popsal způsob, jakým platby přijímal a evidoval, a opakovaně uznal, že "v tom byl kapánek chaos" (č. l. 1769 spisu sp. zn. 3 T 43/2013). Jde tedy o skutečnost známou již v době původního řízení, na niž stěžovatel mohl reagovat (na jeho žádost však hlavní líčení v této části proběhlo v jeho nepřítomnosti, srov. č. l. 1768 spisu).
10. Napadená rozhodnutí tedy na námitky stěžovatele a obsah spisu reagovala srozumitelným, logickým a věcně přiléhavým způsobem. Nejsou zatížena kvalifikovanými, ústavně významnými vadami, které jedině by mohly odůvodnit kasační zásah Ústavního soudu.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu