ECLI:CZ:US:2017:1.US.414.17.1
sp. zn. I. ÚS 414/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti HABEAS CORPUS, spolku, se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9 - Černý Most, právně zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, kterou se domáhá zrušení příkazu soudce Okresního soudu v Litoměřicích k prohlídce jiných prostor a pozemků sp. zn. 0 Nt 52/2017 ze dne 18. ledna 2017, a výroku, že "materiály údajně zajištěné při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 20. 1. 2017 provedené na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. 0 Nt 52/2017 dne 18. 1. 2017 nelze použít pro další řízení", za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněným dne 7. 3. 2017 se stěžovatel domáhá zrušení příkazu soudce Okresního soudu v Litoměřicích k prohlídce jiných prostor a pozemků sp. zn. 0 Nt 52/2017 ze dne 18. 1. 2017. Domnívá se, že jeho vydáním došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 7, čl. 12, čl. 13, čl. 16 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 3 písm. a), písm. b) a čl. 14 a čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Dále Ústavní soud žádá o výrok, že "materiály údajně zajištěné při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 20. 1. 2017 provedené na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. 0 Nt 52/2017 dne 18. 1. 2017 nelze použít pro další řízení".
2. V rámci trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku vedeného policejním orgánem Krajské ředitelství Policie Ústeckého kraje, SKPV, OHK, 2. oddělení, pod sp. zn. KRPU-271877-76/TČ-2015-040082-PL, podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem návrh na provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ve specifikovaných prostorách. Soudce Okresního soudu v Litoměřicích napadeným příkazem ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 0 Nt 52/2017, nařídil prohlídku jiných prostor a pozemků, a to v prostorách "kanceláří č. 211, 212 a 220 v 1. patře budovy č. p. X (objekt občanské vybavenosti, stojící na pozemku č. X1 v katastru nemovitostí zapsáno na LV č. X2 pro k.ú. a obec Litoměřice - Předměstí), majitele Charlton a.s., V Celnici 103/4, Praha 1". Jako hlavní podezřelá ve věci figuruje Lenka Šverhartová, která je předsedkyní výkonného výboru sdružení CANCER. Při podání vysvětlení údajně uvedla, že veškeré doklady by měl mít Ing. Jiří Plicka, který je zároveň i předseda spolku HABEAS CORPUS, tedy stěžovatele. Ing. Plicka údajně nevyhověl žádné z opakovaných výzev policejního orgánu k vydání účetních dokladů sdružení CANCER. Policejní orgány zjistily, že sdružení CANCER užívá předmětné prostory a věci důležité pro trestní řízení by se tam mohly nacházet.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně vykresluje vlastní pohled na údajné širší souvislosti vedeného trestního řízení. Namítá, že soudce v příkazu nijak neřeší, z jakého důvodu jsou dotčené prostory pronajaté a užívané právě stěžovatelem. Stěžovatel se domnívá, že pokud policejní orgán při provádění prohlídky zjistil, že předmětné prostory užívá stěžovatel, "měl v zásahu nepokračovat". Dodává, že stěžovateli se "nic neztratilo, kromě složky poznámek a starší komunikace s přáteli v USA a Kanadě". Z toho stěžovatel dovozuje, že "může jít o provokaci". Příkaz, jehož podstatné pasáže v ústavní stížnosti cituje, je podle něj odůvodněn jen blíže neurčitými domněnkami o podezření z trestné činnosti. Lze se z něj údajně dočíst toliko to, že soudce přivolil požadavku státního zástupce na základě trestního oznámení Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územní pracoviště v Litoměřicích. Podle jeho názoru se jedná o "zjevně slabou a nezákonnou práci soudce". Připomíná, že v současnosti není možné podat řádný opravný prostředek proti příkazu k prohlídce. Stěžovatel připojuje řadu citátů a svých úvah ke stavu justice a politiky, obsáhle cituje i nejrůznější judikaturu.
4. Stěžovatel zdůrazňuje, že dne 10. 5. 2016 podalo sdružení CANCER ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem proti Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který má spočívat (zkráceně popsáno) "v nesprávném posouzení vymezení a rozsahu omezené plné moci" udělené sdružením CANCER Ing. Jiřímu Plickovi k zastupování. Znění uvedené žaloby spolu s obsahem předchozí komunikace mezi sdružením a orgány finanční správy stěžovatel cituje v ústavní stížnosti. Stěžovatel v této souvislosti uvádí domněnku, zda prohlídka jiných prostor a pozemků není důsledkem tohoto soudního sporu.
5. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud provedl celou řadu jím navržených důkazů.
6. K návrhu stěžovatele ze dne 17. 2. 2017, doplňujícímu ústavní stížnost, který však sepsal stěžovatel bez povinného právního zastoupení, Ústavní soud nemohl přihlížet.
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadeného příkazu i listinnou dokumentaci a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Stěžovatelovým dalším důkazním návrhům Ústavní soud nevyhověl, neboť je vyhodnotil jako nadbytečné. Vztahují se totiž ke skutkovému stavu věci, který vyhodnocovaly orgány činné v trestním řízení, a Ústavní soud není povolán je přehodnocovat.
8. Předně je nutné připomenout, že postup orgánů činných v trestním řízení je od okamžiku, kdy se jakýmkoli způsobem dozvědí o protiprávním jednání, veden zásadou oficiality. Učinil-li policejní orgán na základě vlastních poznatků či podnětů jiných osob či orgánů závěr o podezření ze spáchání trestné činnosti, byl povinen věc prošetřit (srov. §2 odst. 4 a §158 odst. 1 trestního řádu). Pokud tedy orgány činné v trestním řízení obdržely poznatky (např. od orgánů finanční správy) o podezření, které by mohlo dosahovat trestněprávní roviny, bylo zcela namístě přiměřeně uplatnit i další postup podle trestního řádu. Oznámením skutečností, které by mohly nasvědčovat spáchání trestného činu, policejnímu orgánu ostatně orgány finanční správy naplňují povinnost uloženou ustanovením §8 odst. 1 trestního řádu. Jejich práce tedy není důsledkem procesního postupu Ing. Plicka v rámci správního soudnictví - nic tomu nenasvědčuje. Stěžovatel vyslovuje toliko ničím nepodložené spekulace.
9. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno rozhodování obecních soudů (např. u posuzované prohlídky jiných prostor) anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem. K tomu je třeba zdůraznit, že prohlídka jiných prostor je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, především pak nezávislých soudů. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod stěžovatelů, jenž nebyl odčiněn při přezkumu obecným soudem, anebo jej takto odčinit nelze.
10. Z odůvodnění napadeného soudního příkazu je patrné, jaké okolnosti vedly soud k jeho vydání, podrobně je zde popsán sled úkonů, na jejichž základě orgány činné v trestním řízení dospěly ke vztahu mezi Ing. Jiřím Plickem, který v řízení před Ústavním soudem vystupuje jako předseda spolku HABEAS CORPUS, a stíhanou trestnou činností. Samotný fakt, že odůvodnění soudního příkazu obsahuje pasáže shodné s návrhem státního zástupce a s podnětem policejního orgánu k vydání příkazu, nemá žádnou ústavněprávní relevanci, nejde totiž o vadu, která by stěžovatele zkrátila v jeho ústavně zaručených právech.
11. Pokud stěžovatel namítá, že prohlídka proběhla v předmětných prostorách pro podezření z protiprávního jednání sdružení CANCER, i přesto, že ve skutečnosti prostory užívá stěžovatel, Ústavní soud dodává, že existuje-li předpoklad, že v předmětných prostorách jsou věci důležité pro trestní řízení, může být nařízena prohlídka, aniž by taková osoba měla k trestnímu řízení přímý vztah (viz §82 tr. ř.). Jak vyplývá z odůvodnění napadeného příkazu, uvedený předpoklad byl v posuzované věci dán, přičemž je podrobně popsáno, na základě jakých skutečností soud k takovému zjištění dospěl.
12. Co do námitky nedostatečného odůvodnění příkazu k prohlídce je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí důvodné podezření, že v předmětných prostorách je věc důležitá pro trestní řízení; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o důvodnosti vymezených podezření; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží.
13. Příkaz k prohlídce jiných prostor má formu rozhodnutí svého druhu (srov. slova "jestliže zákon nestanoví něco jiného" v §119 odst. 1, odst. 2 trestního řádu), nejde tedy o usnesení, a proto proti němu není přípustná stížnost (§141 a násl. trestního řádu). Zrušit příkaz k prohlídce jiných prostor může výjimečně ze zcela jasně vymezených ústavně právních důvodů pouze Ústavní soud, pokud se na něj s ústavní stížností fyzická nebo právnická osoba obrátí. Lze však pro úplnost poznamenat, že Ústavní soud nemůže orgánům činným v trestním řízení přikazovat, jaké důkazy mohou použít, resp. jaké se mají z vyšetřovacího spisu zcela odstranit nebo dokonce zničit. Takovou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním přípravném řízení by bylo možno považovat - snad s výjimkou naprosto mimořádné situace - za zcela nepřípustnou (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2982/10). Naopak nezákonnost provedení prohlídky a procesní nepoužitelnost důkazů z ní získaných v trestním řízení může konstatovat toliko obecný soud v rámci dokazování v hlavním líčení. Takový stav prostředků nápravy v českém právním řádu posuzoval i Evropský soud pro lidská práva a neshledal v něm rozpor s Úmluvou (srov. rozsudek ve věci Maslák a Michálková proti České republice ze dne 14. 1. 2016 č. 52028/13).
14. Ústavní soud se při posuzování této stížnosti v první řadě zaměřil na otázku, zdali samotný příkaz k prohlídce jiných prostor trpěl takovými závažnými vadami, že by postupem policejního orgánu na jeho podkladu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud dospěl k závěru, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků splňuje zákonné požadavky, čímž se liší od případů, řešených nálezy Ústavního soudu. Při zohlednění okolnosti, že příkaz byl vydán v počátečním stádiu prověřování trestní věci, kdy nelze mít na obsah a podrobnosti jeho odůvodnění přemrštěné nároky, nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl uvedený institut v posuzované věci dokonce zneužit, jak naznačuje stěžovatel. Příkaz je dostatečně odůvodněn, je v něm srozumitelně vysvětleno, z jakého důvodu k prohlídce dochází (podezření je jasně formulováno a spojeno s příslušnými prostory). Příkaz obsahuje i řádné poučení. Postupem orgánů činných v trestním řízení při provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nedošlo k dotčení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
15. Z procesního hlediska by bylo namístě uvést, že pokud by Ústavní soud striktně vycházel ze stěžovatelova návrhu, aby vyslovil že "materiály údajně zajištěné při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 20. 1. 2017 provedené na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. 0 Nt 52/2017 dne 18. 1. 2017 nelze použít pro další řízení", nebyl by k takovému výroku příslušný a s odkazem na ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu by jej odmítl. Pokud jde o způsoby, jakými je Ústavní soud oprávněn zasahovat do činnosti orgánů veřejné moci, je totiž nutno odkázat na ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud může buďto zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakázat příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování základního práva a svobody a přikázat mu obnovit stav před porušením takového práva, pokud je to možné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu