ECLI:CZ:US:2017:1.US.6.17.1
sp. zn. I. ÚS 6/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Euro - Agency CZ, a. s., se sídlem Jílovská 1167/71a, Praha 4 - Braník, právně zastoupené JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem náměstí Míru 341/15, Praha 2, proti příkazu soudce Okresního soudu Praha - východ k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 0 Nt 1253/2016-3 ze dne 26. října 2016, a proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků konané dne 1. 11. 2016, za účasti Okresního soudu Praha-východ a Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení příkazu soudce Okresního soudu Praha-východ k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 0 Nt 1253/2016-3 ze dne 26. 10. 2016. Dále Ústavní soud žádá o to, aby Policii ČR zakázal pokračovat v porušování základního práva stěžovatelky zaručeného čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a přikázal jí obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při prohlídce jiných prostor provedené dne 1. 11. 2016, specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků sepsaném dne 1. 11. 2016 Policií ČR, Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, pod č. j. NCOZ-1094/TČ-2016-412301-C, a to včetně elektronických dat. Napadeným rozhodnutím a zásahem orgánů veřejné moci měla být podle stěžovatelky porušena její ústavně zaručená práva ve smyslu článku 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny.
2. V rámci trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti dle §216 odst. 1, odst. 4 písm. a) a c) trestního zákoníku podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze návrh na nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků ve specifikovaných prostorách. Soudce Okresního soudu Praha - východ napadeným příkazem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 0 Nt 1253/2016-3, a to "v prostorách objektu (provozní prostory - kanceláře, sklady, archivy apod.) zapsaného na LV X pro katastrální území Braník 727873, obec 554782 Praha, okres CZ0100 hl. m. Praha, jehož vlastníkem je společnost SALUD, s. r. o. IČ 48588750, (jediným společníkem SALUD, s. r. o. je spol. Euro - Agency CZ, a. s., jejímž jediným akcionářem je Ing. Miroslav Schön; na adrese mají sídlo nebo provozovnu společnosti: Agrofinance CZ, a. s. IČ 26931745, Agentura BBT, s. r. o. IČ 26738155, Caesar Praha s. r. o. v likvidaci IČ: 26152711, Ekotierra a. s. IČ: 28074955, Euro - Agency, s. r. o. IČ: 47543477, Euro - Agency CZ, a. s. IČ: 26201372, Euro Agency Publicity Brno, s. r. o. IČ: 25739255, SALUD, s. r. o. IČ: 48588750".
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předně vysvětluje, že její případ souvisí s činností Specializovaného finančního úřadu a s daňovým řízením, které tento správce daně vede s prověřovaným subjektem - dle příloh ústavní stížnosti se jedná o obchodní společnost Mountfield, a.s. Správce daně údajně požádal prověřovaný subjekt v rámci daňového řízení o sdělení informací a následně u něj dne 20. 11. 2014 zahájil daňovou kontrolu týkající se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011 a 2012, která do doby podání ústavní stížnosti probíhá. Stěžovatelka (v poznámce pod čarou) navrhuje, aby Ústavní soud vyžádal spis finanční správy týkající se daňové kontroly vedené u prověřovaného subjektu. Dne 26. 10. 2016 vydal soudce Okresního soudu Praha-východ příkaz, kterým nařídil prohlídku v prostorách objektu, jehož vlastníkem je obchodní společnost SALUD, s. r. o., a kde má provozovnu i stěžovatelka. Prohlídka dne 1. 11. 2016 proběhla. Stěžovatelka připomíná, že v té době nebylo v dané věci zahájené trestní stíhání. Domnívá se, že pro provedení prohlídky nebyly splněny zákonné předpoklady.
4. Je přesvědčena o tom, že soudce Okresního soudu Praha-východ nebyl k nařízení prohlídky místně příslušný. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal v rozporu s ustanoveními §18 odst. 1 a §26 odst. 1 trestního řádu návrh na vydání příkazu k soudu, v jehož obvodu nedošlo ke spáchání prověřovaných trestných činů. Nutnost respektování místní příslušnosti i v rámci realizace úkonů v průběhu přípravného řízení zdůraznil Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Ke spáchání trestného činu v posuzované věci mohlo dojít toliko v místě, kde sídlí Specializovaný finanční úřad, který je místně příslušný finanční úřad prověřovaného daňového subjektu, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 7. Stěžovatelka připomíná judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby z hlediska místní příslušnosti rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu, u kterého daňový subjekt podává daňové přiznání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 7 Td 32/2015). Nerespektováním uvedeného zákonného pravidla byla věc podle názoru stěžovatelky odňata zákonnému soudci a došlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny.
5. Další pochybení podle názoru stěžovatelky spočívá v tom, že příkaz nedostatečně vymezil prostory, v nichž má prohlídka probíhat. V předmětném objektu zapsaném na LV X pro katastrální území Braník sídlí mnoho fyzických i právnických osob, které s prověřovanou trestnou činností nemají nic společného. Příkaz v tomto směru nevymezuje prostor jasně.
6. Ani vymezení toho, co má být provedením prohlídky zajištěno, příkaz neobsahuje. Základním důvodem neodkladnosti úkonu mělo být odepření předložení dodatku č. 1 k sublicenčním smlouvám. Na základě toho soud vydal oprávnění k zabavení veškerých podkladů, nikoliv pouze těch, které souvisejí s dispozicemi s ochrannými známkami. Na základě příkazu tak Policie ČR zajistila i dokumenty, u nichž nijak nezkoumala, co je jejich obsahem. Jejich obsah nijak nespecifikovala ani v protokolu o prohlídce.
7. Odůvodnění návrhu státního zástupce i následně vydaného příkazu soudce navíc není opřeno o žádné objektivní důkazní prostředky. Naopak stojí pouze na nezdůvodněných a spekulativních informacích a podkladech, z nichž se dovozuje dojem o spáchání jakési trestné činnosti. Stěžovatelka zpochybňuje závěry znaleckého posudku znalce JUDr. Jana Háka, Ph.D., či společnosti INFO 7 - znalecké organizace, k otázce využitelnosti souboru ochranných známek s ohledem na jejich profesní zaměření. Údaje z daňových přiznání prověřovaného subjektu navíc neodpovídají informacím uváděným orgány činnými v trestním řízení.
8. Za nedostatečné stěžovatelka považuje i odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu. Kromě citace zákonného ustanovení obsahuje příkaz pouze úvahu o tom, že prověřovaný subjekt odmítl orgánům finanční správy předložit nějaké podklady, a to mj. i dodatky č. 1 k sublicenčním smlouvám údajně s tvrzením, že tyto smlouvy jsou předmětem obchodního tajemství a že pochází z doby, na kterou se vztahuje prekluzivní lhůta pro stanovení daně. K tomu stěžovatelka uvádí, že správce daně kontrolovanému subjektu v průběhu daňové kontroly adresoval několik výzev k doložení dokladů, jimiž mimo jiné požadoval doložení dodatku č. 1. Na výzvu prověřovaný subjekt reagoval přípisem, v němž správci daně sdělil, že dodatek č. 1 nemá a jedná se o doložení dokumentů, na něž se nevztahuje jeho důkazní povinnost i vzhledem ke skutečnosti, že v kontrolovaných obdobích nebyly uplatněny výdaje na základě těchto smluv. S uvedeným způsobem odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu tak stěžovatelka nesouhlasí.
9. Stěžovatelka se domnívá, že příčinou nařízení prohlídky mohl být dojem, že i přesto, že v průběhu daňové kontroly správce daně nezjistil žádná pochybení prověřovaného subjektu, přetrval u něj dojem, že "něco skrývá". Vzhledem k tomu, že daňový řád neumožňuje provést domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor, požádal správce daně Policii ČR o provedení prohlídek s tím, že zjištěné skutečnosti správce daně případně použije při doměření daně. Tím však došlo ke zneužití trestněprávních instrumentů ve prospěch daňového řízení, což je podle názoru stěžovatelky nepřijatelné.
10. Prověřovaný subjekt v rámci daňové kontroly spolupracoval se správcem daně a předkládal důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení. Přes vzájemnou komunikaci mezi správcem daně a orgány činnými v trestním řízení byla stěžovatelka provedením prohlídky nadměrně zatížena, neboť policie požadovala i dokumenty, které má finanční správa k dispozici.
11. Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že v podnětu státnímu zástupci svůj názor k otázce místní příslušnosti soudu nesdělovala. Potvrzuje skutečnost, že Specializovaný finanční úřad, jakožto příslušný finanční úřad obchodní společnosti Mountfield, a. s., sídlí na Praze 7. Nesouhlasí však s názorem stěžovatelky, že z uvedeného důvodu by soudem příslušným pro vydání příkazů byl Obvodní soud pro Prahu 7 a žádný jiný. Stěžovatelkou zmiňovaná judikatura se totiž týká případů, kdy příslušný finanční úřad působil pouze ve vymezeném obvodu. Specializovaný finanční úřad má však obvod působnosti na území celé České republiky. Skutečností rozhodnou pro určení, zda pro konkrétní subjekt je příslušný právě tento úřad, je roční obrat subjektu (2 miliardy Kč za rok) a nikoli sídlo daňového subjektu. Domnívá se proto, že místně příslušným k vydání napadeného příkazu by tak byl jakýkoli soud v České republice. Státní zástupce však správně určil místně příslušný soud podle sídla daňového subjektu, který je ve věci hlavní podezřelý, tj. společnosti Mountfield, a. s., se sídlem v Mnichovicích, Mirošovická 697, okres Praha-východ), i další podezřelá fyzická osoba (u níž zároveň proběhla domovní prohlídka) má bydliště v okrese Praha-východ a rovněž sídlo společnosti Euro-Agency, s. r. o., je v okrese Praha-východ (na stejné adrese, jako sídlo společnosti Mountfield, a. s.). Prověřované období je ohraničeno roky 2004 až 2012. V té době měl daňový subjekt Mountfield, a. s., sídlo v obvodu Krajského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu-východ, neboť zde sídlí i finanční úřad v Říčanech, jemuž byla daňová přiznání podávána. Všechny prohlídky provedené ve stejný den spolu souvisely a bylo nutné je realizovat ve stejném čase.
12. Soudce Okresního soudu Praha-východ ve svém vyjádření uvedl, že ve stejný den 26. 10. 2016 vydával tři příkazy k prohlídkám, které spolu úzce souvisely, přičemž si byl vědom skutečnosti, že některé z popsaných objektů se nenacházejí v obvodu působnosti Okresního soudu Praha-východ. Jako podstatnou pro posuzovanou věc však vidí právě souvislost všech úkonů a potřebu, aby proběhly koordinovaně, čímž by se zabránilo případnému jejich maření. Otázku příslušnosti posuzoval v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Příslušnost dovodil i z kontextu celé prověřované věci. Místem možného spáchání prověřované trestné činnosti je totiž zejména obvod Okresního soudu Praha-východ, ve kterém sídlí jednak společnost Mountfield, a. s., a jednak zde sídlí i územní pracoviště finančního úřadu v Říčanech, ke kterému mělo být podáváno daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob. Pokud jsou navrhovány domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor v obvodech různých soudů, bylo by absurdní po policejním orgánu požadovat, aby návrh na vydání příkazu podával u různých soudů. Takový požadavek by mohl zmařit koordinaci vyšetřovacího úkonu a potažmo celého trestního řízení. Je proto nezbytné posuzovat shodně jako v obdobných věcech teritoriálně roztříštěných skutků kdykoliv v průběhu řízení, jaké místo by mohlo být místem spáchání skutku. S ohledem na předmět tohoto trestního stíhání je nepochybné, že tímto obvodem a zřejmě hlavním místem možného spáchání skutku, by mělo být sídlo podezřelé společnosti či sídlo poškozeného finančního úřadu, tedy obvod Okresního soudu Praha-východ. Je proto přesvědčen o tom, že příkazy byly vydány v intencích uvedeného nálezu soudem místně příslušným.
13. Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti na úvod uvedlo, že tři ústavní stížnosti napadají tři různé příkazy k prohlídkám vydané soudcem Okresního soudu Praha-východ dne 26. 10. 2016. Uvádí, že všechny tři případy spolu úzce souvisejí a byly vydány v téže trestní věci vedené policejním orgánem pod č. j. NCOZ-1094/TČ-2016-412301-C. Domnívá se proto, že jsou splněny důvody pro spojení věcí do jednoho řízení před Ústavním soudem. Při podání návrhů k prohlídkám státní zástupce vrchního státního zastupitelství postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. z. Pl. ÚS 4/14 a podal návrhy k Okresnímu soudu pro Prahu-východ jako soudu místně příslušnému. Svůj závěr odůvodnil v návrhu tím, že dosud získané poznatky nasvědčují tomu, že místem páchání prověřované trestné činnosti je mimo jiné obvod působnosti Krajského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu-východ, neboť zde má sídlo společnosti Mountfield, a. s., i Finanční úřad v Říčanech, resp. Finanční úřad pro Středočeský kraj - Územní pracoviště v Říčanech, jemuž měla být v letech 2004 - 2012 podávána společností Mountfield, a. s., daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob. S argumentací stěžovatelky týkající se příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 7 s ohledem na sídlo Specializovaného finančního úřadu nesouhlasí. Zdůrazňuje fakt, že příslušná přiznání k dani z příjmů právnických osob, v nich měly být neoprávněně uplatňovány náklady za užívání ochranných známek na základě účelového předstírání sublicenčních vztahů se záměrem zkrátit tuto daň, byla společností Mountfield, a. s., podávána v letech 2004 - 2012, kdy byl příslušným správcem daně pro ni finanční úřad sídlící v Říčanech, okres Praha-východ. Společnost Mountfield, a. s., koupila ochranné známky až v roce 2012, kdy však reklamní kampaň s jejich využitím ukončila. Trestní řízení se tak zaměřuje právě na období let 2004 - 2012. Tato daňová přiznání nebyla a ani nemohla být podávána Specializovaného finančnímu úřadu, který působí až od 1. 1. 2013. Skutečnost, že tento finanční úřad se společností Mountfield, a. s., do současnosti vede neukončené daňové řízení, nemá žádný vliv na správnost závěrů státního zástupce a soudce Okresního soudu pro Prahu-východ o příslušnosti. Dále uvádí, že trestní řízení je vedeno nejen pro podezření ze spáchání trestné činnosti zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, nýbrž i pro podezření ze spáchání následného trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, který má spočívat v tom, že společnost Mountfield, a. s. a další spřízněné tuzemské i zahraniční společnosti měly dále nakládat z výnosy pocházejícími z predikativní daňové trestné činnosti, zejména si je měly vzájemně přeposílat formou bezhotovostních plateb, které navenek vykazovaly jako legální transakce. Stěžejním článkem v takovém řetězce subjektů finančního toků měla být právě společnosti Mountfield, a. s., se sídlem v Mnichovicích, okres Praha-východ. Specifikaci předmětných prostor podléhajících prohlídkám lze považovat za zcela standardní a vyhovující. Prostory byly specifikovány dle katastrálního území, figurovali v něm i vlastníci a nájemci. Překážkou pro provedení prohlídek není skutečnost, že v dotčených prostorách sídlí (bydlí) i jiné osoby, které na trestné činnosti nijak neparticipují. Výčet věcí, které by mohly být důležité pro trestní řízení, je velmi pečlivě a konkrétně popsán v soudních příkazech. Vrchní státní zastupitelství se důrazně ohrazuje proti námitce, že soud příkazem poskytl de facto neomezenou možnost zajistit jakékoli podklady bez ohledu na prověřovanou věc. Podezřelé jednání, které je předmětem tohoto trestního řízení, je velmi pečlivě popsáno v návrzích i v příkazech. Podkladem pro vyvození podezření jsou výhradně důkazní prostředky obsažené v trestním spise policejního orgánu. Neodkladnost úkonu je v návrzích i příkazech rovněž pečlivě zdůvodněna. Vrchní státní zastupitelství proto navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
14. Vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka Ústavní soud zaslal stěžovatelce na vědomí a umožnil jí se k nim vyjádřit, což stěžovatelka neučinila.
15. Ústavní soud předesílá, že si je vědom skutečnosti, že ve stejný den, tedy 2. 1. 2017, napadly tři ústavní stížnosti, jimž byly přiděleny spisové značky I. ÚS 6/17 (stěžovatelka obchodní společnosti Euro - Agency CZ, a. s., což je nyní posuzovaná věc), II. ÚS 7/17 (stěžovatelka obchodní společnost Euro - Agency, s. r. o.) a II. ÚS 20/17 (stěžovatelka obchodní společnost SALUD, spol. s. r. o.). Možnosti spojit související řízení ve smyslu ustanovení §112 o.s.ř. Ústavní soud v daném případě nevyužil.
16. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadeného příkazu i listinnou dokumentaci a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
17. Ústavní soud především připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. Zde je nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního přísluší orgánům činným v trestním řízení, resp. trestním soudům. Ústavní soud může v případě prohlídky jiných prostor a pozemků kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
18. Předně je nutné připomenout, že postup orgánů činných v trestním řízení je od okamžiku, kdy se jakýmkoli způsobem dozvědí o protiprávním jednání, veden zásadou oficiality. Pokud policejní orgán na základě vlastních poznatků či podnětů jiných osob či orgánů učinil závěr o podezření ze spáchání trestné činnosti, byl povinen věc prošetřit (srov. §2 odst. 4 a §158 odst. 1 trestního řádu). Pokud tedy orgány činné v trestním řízení obdržely poznatky (např. od orgánů finanční správy) o podezření, které by mohlo dosahovat trestněprávní roviny, bylo zcela namístě přiměřeně uplatnit i další postup podle trestního řádu. Oznámením skutečností, které by mohly nasvědčovat spáchání trestného činu, policejnímu orgánu ostatně orgány finanční správy naplňují povinnost uloženou ustanovením §8 odst. 1 trestního řádu. Pokud hypoteticky hrozí prověřovanému subjektu uložení sankce v daňovém řízení a porušení daňového předpisu by současně mohlo představovat čin společensky škodlivý, je možné uplatnit i trestněprávní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené (za podmínek dále rozvedených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016).
19. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva článek 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, jehož cílem je zákaz opakování trestního řízení, které bylo skončeno pravomocným rozhodnutím, nebrání možnosti vedení paralelních řízení ve vztahu k jednomu protiprávnímu jednání různými orgány pro různé komplementární účely. Daňové a trestní řízení reagují na protispolečenské chování prostřednictvím různých navzájem se doplňujících řízení, která tvoří jeden koherentní celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci A a B proti Norsku ze dne 15. 11. 2016, č. 24130/11 a 29758/11). Věcná a časová souvislost či propojenost obou řízení je přitom aprobovaným hlediskem a zcela jistě je nelze považovat za nežádoucí či nepřípustný jev, jak se snaží dovodit stěžovatelka.
20. Odlišnost postupu orgánů finanční správy a orgánů činných v trestním řízení tkví i v odlišnosti zásad platných pro jednotlivá důkazní řízení. V daňovém řízení má daňový subjekt důkazní břemeno a prokazuje všechny skutečnosti potřebné pro správné stanovení daně (srov. §92 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Na rozdíl od toho v trestním řízení je v jeho přípravné fázi důkazní aktivita jednoznačně uložena toliko orgánům činným v trestním řízení (srov. §2 odst. 5 trestního řádu).
21. Stěžovatelčina stěžejní námitka spočívá v úvaze, že soudce Okresního soudu Praha-východ nebyl k nařízení prohlídky místně příslušný, neboť v jeho obvodu nedošlo ke spáchání prověřovaných trestných činů. Ústavní soud připomíná, že zákonná právní úprava příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení obsažená v ustanovení §26 trestního řádu je lex specialis k obecným ustanovením trestního řádu o věcné i místní příslušnosti soudů. Ve své judikatuře přitom dovodil, že v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny by byl takový výklad ustanovení §26 trestního řádu, podle kterého by bylo ponecháno na úvaze státnímu zástupci krajského nebo vrchního státního zastupitelství, jaký z okresních soudů v jeho obvodu zvolí, resp. ke kterému z nich příslušný návrh podá, neboť každé procesní ustanovení je nutné vykládat tak, aby nedávalo orgánům veřejné moci prostor pro libovůli a chránilo předvídatelnost výkonu státní moci jako důležitý prvek výše zmíněného principu právní jistoty. Ústavně konformním výkladem ustanovení §26 trestního řádu, souladným s čl. 38 odst. 1 Listiny, je proto nutno dospět k takovému závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v ustanovení §18 trestního řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14 ze dne 19. 4. 2016 (201/2016 Sb.)].
22. Sekundárním účelem katalogu kritérií místní příslušnosti je upevnění některých základních zásad trestního řízení, zejména zásady rychlosti, hospodárnosti a zajištění práva na obhajobu. Kritéria ustanovení §18 trestního řádu tomu odpovídají. Lze totiž předpokládat, že soud, v jehož obvodu se čin stal, má pro svou činnost nejlepší předpoklady. Tento závěr, jakkoliv byl původně zamýšlen pouze pro nalézací řízení, nepochybně platí úplně stejně i pro řízení přípravné. Lze totiž očekávat, že soud, určený podle místa, kde byl čin spáchán, se bude pravidelně nacházet nejblíže svědkům, jakož i jiným pramenům důkazů, že na řízení bude mít synergický efekt znalost místních poměrů, že zde bude nejvíce zapojena zainteresovaná veřejnost atd. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 4051/16).
23. Těmto podmínkám nyní projednávaný případ dostál, neboť příslušný návrh podalo Vrchní státní zastupitelství v Praze u Okresního soudu Praha-východ, který jej řádně projednal a rozhodl o něm nyní napadeným příkazem. Jasně v něm uvedl, že místo spáchání prověřované trestné činnosti je zejména obvod Okresního soudu Praha-východ, neboť zde má sídlo prověřovaná společnost Mountfield, a. s., a nachází se v něm i územní pracoviště finančního úřadu (v Říčanech), ke kterému mělo být podáváno daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob. Na podporu správnosti určení místní příslušnosti lze uvést i argument uvedený ve vyjádření vrchního státního zastupitelství k ústavní stížnosti, že trestní řízení se zaměřuje na období let 2004 - 2012, v němž společnost Mountfield, a.s., skutečně podávala příslušná přiznání k dani z příjmů právnických osob, právě u finanční úřadu sídlícího v Říčanech, okres Praha-východ. Daňová přiznání za předmětné období nebyla a ani nemohla být podávána u Specializovaného finančního úřadu, o němž se zmiňuje stěžovatelka, neboť tento působí až od 1. 1. 2013.
24. Úvahu stěžovatelky, podle níž je pro určení místní příslušnosti soudu k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků rozhodné sídlo Specializovaného finančního úřadu (v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 7), je nutné zcela odmítnout. Z dosavadních poznatků orgánů činných v trestním řízení jasně vyplývá, že podstatné indicie nasvědčují tomu, že místo spáchání prověřované trestné činnosti spadá do obvodu Okresního soudu Praha-východ. Příkaz tedy vydal soud místně příslušný.
25. Jen na okraj Ústavní soud dodává, že takto stanovená místní příslušnost soudu zůstává založena pro celé přípravné řízení v souladu s ustanovením §26 odst. 2 trestního řádu, a to i tehdy, jsou-li později zjištěny skutečnosti, na jejichž základě by místně příslušným byl jiný soud (např. pokud by místní příslušnost byla hypoteticky určena podle místa, kde se čin stal, neboť zde došlo k následku - úmrtí poškozeného, ale později by vyšlo najevo, že poškozený zemřel v obvodu jiného soudu již při převozu na místo, kde byl později nalezen). To nijak nevylučuje, aby byla případně tato místní příslušnost změněna např. na základě ustanovení §25 trestního řádu, jestliže pro to budou splněny všechny podmínky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 4051/16).
26. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce, že soud v příkazu dostatečně konkrétně nepopsal trestnou činnost, z níž dotčené osoby podezříval. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že v této fázi trestního řízení orgány činné v trestním řízení povětšinou nedisponují dostatečnými informacemi o vyšetřovaném jednání, neboť právě prostřednictvím vydaných příkazů je trestná činnost podrobněji osvětlena. Proto by bylo nelogické, aby byly na orgány činné v trestním řízení kladeny nepřiměřené povinnosti stran popisu dotčené trestné činnosti, neboť toto je často možné právě až jejich realizací. K naplnění podmínky konkrétního popisu prověřované či vyšetřované trestné činnosti tudíž postačí, pokud z tohoto popisu lze seznat alespoň její základní parametry. V tomto ohledu napadený příkaz obstojí, neboť obsahuje základní vymezení prověřovaného jednání (viz str. 2, 3 příkazu), včetně uvedení toho, jaké další skutečnosti mohou být zjištěny jeho realizací, přičemž právě tyto důvody soud vedly k závěru, že je jeho prostřednictvím nezbytné zasáhnout do ústavně zaručených práv vyjmenovaných osob (včetně stěžovatelky). Konkrétní námitky týkající se závěrů znaleckých posudků jsou v tuto chvíli předčasné. Jako nadbytečný se jeví i návrh na vyžádání spisu finančního správy vedeného v souvislosti s dosud údajně neskončenou daňovou kontrolou u prověřovaného daňového subjektu.
27. Ohledně námitky údajně nedostatečného vymezení dokumentů stojí za připomenutí usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle nichž "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám, ani v případě postupu dle §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
28. Ústavní soud nepokládá za opodstatněnou ani námitku, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků je protiústavní proto, že v něm není obsaženo řádné zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti tohoto úkonu. Je třeba přisvědčit stěžovatelce v tom, že náležité zdůvodnění, proč je úkon pokládán za neodkladný či neopakovatelný, a proč je tudíž prováděn před zahájením trestního stíhání, je velmi žádoucí, protože zajišťuje transparentnost postupu státního orgánu, a za jistých skutkových okolností by absence tohoto zdůvodnění mohla být posuzována jako porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka však přehlíží, že podle judikatury Ústavního soudu nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná. V posuzované věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně zřejmé, a to přímo z dotčených příkazů, v nichž soudce neodkladnost prohlídek odůvodnil nebezpečím zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, které se v místech prohlídky mohou nacházet. Možnost zničení nebo odstranění důkazních prostředků přitom patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, N 76/73 SbNU 351).
29. S tím souvisí i další námitka stěžovatelky, že chybí zdůvodnění toho, proč nebylo využito jiných mírnějších prostředků, neboť i dle názoru Ústavního soudu za daného skutkového stavu nepřichází v úvahu pouhé vyzvání podezřelých či dalších osob, které jim mohly být v páchání trestné činnosti nápomocny, k tomu, aby předmětné věci policejnímu orgánu vydaly či aby jim je policejní orgán odňal, neboť hrozí nebezpečí, že tyto osoby by mohly vyjmenované věci, nezbytné pro objasnění případu, zničit nebo uschovat.
30. Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto informací nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (219/2010 Sb., N 121/57 SbNU 495), odst. 40].
31. Aniž by Ústavní soud aproboval tzv. fishing expedition (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 4. 2015 ve věci Vinci Construction a GTM Génie Civil et Services v. Francie, stížnosti č. 63629/10 a 60567/10, souhlasné stanovisko soudců Zupančiče a De Gaetana), rovněž v této souvislosti lze připomenout výše uvedené závěry ohledně zabavení věcí se vztahem k inkriminovaným subjektům.
32. Pokud stěžovatelka namítá, že prohlídka proběhla v předmětných prostorách, kde mají své sídlo i osoby, které údajně nemají nic společného s prověřovanou trestnou činností, Ústavní soud dodává, že existuje-li předpoklad, že v předmětných prostorách jsou věci důležité pro trestní řízení, může být nařízena prohlídka, aniž by taková osoba měla k trestnímu řízení přímý vztah (viz §82 tr. ř.). Jak vyplývá z odůvodnění napadených příkazů, uvedený předpoklad byl v posuzované věci dán, přičemž je podrobně popsáno, na základě jakých skutečností soud k takovému zjištění dospěl. Prostor, v němž má prohlídka probíhat, je specifikován jasně. Ústavní soud kupř. v usnesení ze dne 11. 1. 2012 sp. zn. II. ÚS 2831/11 a ze dne 12. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 2343/13 neshledal ústavněprávní deficit ani v případě prohlídky u stěžovatele, který "není podezřelý".
33. Lze uzavřít, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků splňuje zákonné požadavky, čímž se liší od případů, řešených nálezy Ústavního soudu. Při zohlednění okolnosti, že příkaz byl vydán v počátečním stádiu prověřování trestní věci, kdy nelze mít na obsah a podrobnosti jeho odůvodnění přemrštěné nároky, nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl uvedený institut v posuzované věci dokonce zneužit, jak naznačuje stěžovatelka.
34. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu