ECLI:CZ:US:2017:2.US.1137.17.1
sp. zn. II. ÚS 1137/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Vojny, právně zastoupeného JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem, AK se sídlem Sokolská 31, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 11. 2016 č. j. 27 C 249/2013-56, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, když tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Žalobou podanou dne 4. 12. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 6 se stěžovatel po žalovaném domáhal zaplacení částky 9 087 Kč s příslušenstvím. Důvodem byla skutečnost, že v roce 2011 stěžovatel místo obrazu - oleje na plátně obdržel po zaplacení jeho ceny reprodukci (tisk na plátně). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 11. 2016 č. j. 27 C 249/2013- 56 byla žaloba stěžovatele zamítnuta s ohledem na to, že se stěžovatel dožaduje vrácení peněz, aniž by přitom tuto povinnost v petitové části žaloby vázal na splnění své povinnosti vrátit předmět sporu žalovanému.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud jej nevyzval k úpravě žalobního petitu ve smyslu synallagmatické povahy vztahu mezi účastníky a nepostupoval důsledně, když přijal návrh stěžovatele v nedostatečně určité podobě a nevyzval jej k odstranění vad.
8. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele, i obsah napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
9. Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
10. Stěžovatel měl být postupem soudu zkrácen na částce 9 087 Kč. Byť tato částka nemusí být pro stěžovatele zcela zanedbatelná, stále jde o tzv. bagatelní věc [srov. §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Tato skutečnost pak sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, samozřejmě neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Na stěžovateli pak je, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14), což se však stěžovateli nepodařilo, neboť mezi jeho argumentací a závěry Ústavního soudu stran podmínek "přijatelnosti" ústavních stížností v bagatelních věcech, jak byly vysloveny v jeho judikatuře, nelze najít žádné styčné body.
11. S ohledem na výše uvedené má Ústavní soud za to, že napadený rozsudek obvodního soudu z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. Je záležitostí především soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, a nikoliv Ústavního soudu, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav (vycházeje z tvrzení a důkazních návrhů účastníků), prováděly výklad jiných než ústavních předpisů a aplikovaly jej při řešení konkrétních případů. V daném případě přitom Ústavní soud extrémní exces v postupu soudu neshledal; jeho rozhodnutí je vzhledem k předmětu řízení rovněž dostatečně a srozumitelně odůvodněno.
12. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu