ECLI:CZ:US:2017:2.US.2066.17.1
sp. zn. II. ÚS 2066/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Komerční banky, a. s., adresa Na Příkopě 33, 114 07 Praha 1, zastoupené JUDr. Václavem Bílým, advokátem, se sídlem Jáchymova 36/2, 110 00 Praha 1, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2017, č. j. 65 Icm 3067/2014, 104 VSPH 307/2016-78 (KSPH 35 INS 13556/2014), za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces v jeho různých aspektech zakotvených zejména v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 38 odst. 2 Listiny.
2. Rozsudkem pro uznání vydaným Vrchním soudem v Praze dne 27. března 2017, č. j. 65 Icm 3067/2014, 104 VSPH 307/2016-78 (KSPH 35 INS 13556/2014), bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že bylo určeno, že ve výroku I. blíže specifikované právní úkony dlužníka (Východočeská leasingová, a. s.) uzavřené se žalovanou (stěžovatelkou) jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinné.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv na spravedlivý proces. Předně uvádí, že ústavní stížnost podává z procesní opatrnosti, když současně s ní podala i dovolání k Nejvyššímu soudu. Přesto se domnívá, že ústavní stížnost je přípustná. Přitom poukazuje na odbornou literaturu (srov. WAGNEROVÁ, E., DOSTÁL, M., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem Praha: Wolters Kluwer, 2007) k §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jakož i na rozhodovací praxi Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že pokud by se jednalo o dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a dovolání bylo odmítnuto z jiných důvodů než z důvodů spočívajících na uvážení Nejvyššího soudu, neuplatnilo by se beneficium pro podání ústavní stížnosti stanovené v §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka rovněž podala podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že pokud byl mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. V projednávané věci považuje stěžovatelka i přes podané dovolání ústavní stížnost směřující proti rozsudku odvolacího soudu za přípustnou. Ústavní soud její názor nesdílí. Pokud stěžovatelka poukazovala na odbornou literaturu (Komentář k zákonu o Ústavním soudu z roku 2007) a některá rozhodnutí (jmenovitě např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006 sp. zn. III. ÚS 10/06), přehlíží, že v té době platila jiná právní úprava ve vztahu k nutnosti vyčerpání mimořádného opravného prostředku, v němž hraje roli uvážení rozhodujícího orgánu (srov. znění §75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31. prosince 2012 se stávajícím zněním). Podle nynější právní úpravy tedy dovolání představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a stěžovatelčinou povinností je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tento procesní prostředek ochrany práv "vyčerpat" před podáním ústavní stížnosti. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu, a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne tedy stěžovatelce běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti bylo předčasné. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje, protože pokud by její dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Přitom však nicméně stále platí, že aby se Ústavní soud mohl případně ústavní stížností věcně zabývat, musí být mimořádný opravný prostředek (v daném případě tedy dovolání) uplatněn po formální stránce řádně (t. zn. zejména musí jít o dovolání včasné za současného splnění podmínky povinného právního zastoupení).
9. K výše uvedenému je možné dále dodat, že i dovolání v civilním řízení je efektivním prostředkem nápravy porušení základních práv a svobod, a proto každý důvod k podání ústavní stížnosti je zároveň důvodem k dovolání. To je dáno tím, že základní práva a svobody jsou dle čl. 4 Ústavy České republiky pod ochranou soudní moci jako celku [srov. nález ze dne 23. března 2004 sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405); nález ze dne 8. června 2006 sp. zn. II. ÚS 304/04 (N 117/41 SbNU 469); nález ze dne 10. května 2007 sp. zn. III. ÚS 715/06 (N 78/45 SbNU 203); nález ze dne 10. května 2005 sp. zn. IV. ÚS 128/05 (N 100/37 SbNU 355); aj.].
10. S ohledem na výše uvedené soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
11. K návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že je-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ten tak sdílí právní osud ústavní stížnosti. Je-li ústavní stížnost věcného projednání nezpůsobilá, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného soudního rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 3. srpna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj