ECLI:CZ:US:2017:2.US.339.17.1
sp. zn. II. ÚS 339/17
Nález
Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 4. dubna 2017 sp. zn. II. ÚS 339/17 ve znění opravného usnesení ze dne 29. června 2017 ve věci ústavní stížnosti Profit Energy Smiřice, s. r. o., se sídlem tř. Dukelských hrdinů 1751/59, Hodonín, zastoupené JUDr. Hanou Mesthene, advokátkou, se sídlem Fűgnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016 č. j. 26 Cdo 2789/2016-224, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání pro opožděnost, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.
I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016 č. j. 26 Cdo 2789/2016-224 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016 č. j. 26 Cdo 2789/2016-224 se ruší.
Odůvodnění:
I. Argumentace stěžovatelky
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 2. 2017, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že podala k Nejvyššímu soudu dne 29. 3. 2016 dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015 č. j. 72 Co 227/2015-200. Dovolání bylo podáno řádně a včas, neboť posledním dnem lhůty pro podání dovolání byl den 25. 3. 2016. Vzhledem k tomu, že na tento den připadl Velký pátek, který byl zákonem č. 359/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, nově zaveden jako státní svátek, a tedy den pracovního klidu, posledním dnem pro podání dovolání byl ve smyslu §57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") nejblíže následující pracovní den, tj. úterý 29. 3. 2016, přičemž v tento den k podání dovolání skutečně došlo. Dne 6. 12. 2016 obdržela stěžovatelka usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016 č. j. 26 Cdo 2789/2016-224, kterým se stěžovatelkou podané dovolání odmítá jako opožděné. Stěžovatelka následně zaslala dne 6. 12. 2016 Nejvyššímu soudu podání, kterým upozornila na zřejmou nesprávnost napadeného rozhodnutí, bylo jí však sděleno, že dle platné právní úpravy nemá Nejvyšší soud k dispozici žádné opravné prostředky, kterými by bylo možné v dané věci vydané usnesení v rozsahu potřebném k odstranění jeho nesprávnosti změnit. Stěžovatelce tak nezbylo než podat ústavní stížnost.
II. Vyjádření účastníků
Ve smyslu §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu umožnil Ústavní soud účastníkům řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
Nejvyšší soud vyslovil ve svém vyjádření s obsahem ústavní stížnosti souhlas a uvedl, že při vydání usnesení dne 20. 10. 2016 č. j. 26 Cdo 2789/2016-224, jímž bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto pro opožděnost, došlo k přehlédnutí skutečnosti, že 25. březen 2016 byl (nově) státním svátkem Velký pátek, a že proto posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo úterý 29. března 2016.
Vedlejší účastník Ing. Jaroslav Licehamr se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
III. Rekapitulace obsahu spisu
Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 11. 2014 č. j. 15 C 328/2011-148 ve znění opravného usnesení ze dne 23. 3. 2015 č. j. 15 C 328/2011-171 uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 196 250 Kč spolu s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 71 462,90 Kč, dále jí byla uložena povinnost zaplatit náklady státu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2015 č. j. 72 Co 227/2015-200 ve znění opravného usnesení ze dne 16. 5. 2016 č. j. 72 Co 227/2015-220 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu, který byl zástupci stěžovatelky doručen prostřednictvím datové schránky dne 25. 1. 2016, napadla stěžovatelka dovoláním. Posledním dnem k podání dovolání byl dle Nejvyššího soudu pátek 25. 3. 2016 [§57 odst. 2, §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.)]. Dovolací soud proto odmítl dovolání podané stěžovatelkou až dne 29. 3. 2016 jako opožděné.
IV. Postup Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti
Podle ustanovení §44 zákona o Ústavním soudu, nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnut, nařídí Ústavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Za splnění podmínek daných tímto zákonným ustanovením rozhodl o věci Ústavní soud s upuštěním od ústního jednání.
V. Vlastní posouzení ústavní stížnosti
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoli zákonnosti (srov. čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva ani k nápravě zjevných omylů, kterých se obecné soudy dopustí. Na druhou stranu ovšem, má-li evidentní omyl či chyba obecného soudu důsledky pro výsledek řízení, nemůže Ústavní soud rezignovat na přezkum napadeného rozhodnutí z hlediska článku 36 odst. 1 Listiny a v této souvislosti musí zvažovat dosah ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci [srov. nález sp. zn. II. ÚS 566/06 ze dne 20. 2. 2007 (N 32/44 SbNU 393)].
V návaznosti na dosavadní judikaturu Ústavního soudu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 696/05 ze dne 18. 7. 2006 (N 139/42 SbNU 129)] lze konstatovat, že k porušení práva na poskytnutí soudní ochrany (a v konečném důsledku k porušení práva na spravedlivý proces) dojde mj. tehdy, jestliže je stěžovateli upřeno, aby se domáhal svého práva u nezávislého a nestranného soudu (popř. tento soud bezdůvodně odmítne jednat a rozhodnout o jeho návrhu či opravném prostředku nebo zůstane v řízení nečinný). Taková situace v posuzovaném případě nastala. Pochybení Nejvyššího soudu, tedy nesprávné určení konce lhůty pro podání dovolání, které bylo hlavním důvodem pro odmítnutí stěžovatelčina dovolání podle §243c odst. 3 věty první o. s. ř. (ve spojení s §218a a §243f odst. 2 o. s. ř.), totiž vedlo k zásahu do stěžovatelčina práva na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny, neboť důsledkem uvedeného postupu byla stěžovatelce odepřena spravedlnost, resp. zamezen přístup k dovolacímu soudu.
Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí zrušil.