ECLI:CZ:US:2017:2.US.7.17.1
sp. zn. II. ÚS 7/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Euro - Agency s.r.o., IČO: 475 43 477, se sídlem Mirošovická 697, Mnichovice, zastoupené JUDr. Ing. Radanem Tesařem, advokátem, se sídlem náměstí Míru 341/15, Praha 2, proti příkazu soudce Okresního soudu Praha - východ k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 0 Nt 1249/2016-3 ze dne 26. října 2016 a příkazu soudce Okresního soudu Praha - východ k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 0 Nt 1253/2016-3 ze dne 26. října 2016 a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, při provádění prohlídek jiných prostor a pozemků konaných dne 1. listopadu 2016, za účasti Okresního soudu Praha - východ a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedené příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků a Policii České republiky zakáže pokračovat v porušování základního práva stěžovatelky zaručeného čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a přikáže jí obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při prohlídkách jiných prostor a pozemků provedených dne 1. 11. 2016, specifikovaných v protokolech o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, sepsaných dne 1. 11. 2016 Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, č. j. NCOZ-1094/TČ-2016-412301-C, a to včetně elektronických dat. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými příkazy a zásahem policejního orgánu byla porušena její ústavní práva zaručená čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny.
2. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze požádal o vydání příkazů k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ve výroku specifikovaných prostorách s tím, že se v nich nacházejí věci důležité pro trestní řízení ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a legalizace výnosů z trestné činnosti dle §216 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Soudce Okresního soudu Praha - východ prvním napadeným příkazem podle §83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařídil prohlídku jiných prostor a pozemků, a to v prostorách objektu na adrese Mirošovická 697, Mnichovice, jehož vlastníkem je společnost Mountfield, a.s., a sídlí zde společnosti Mountfield, a.s., IČ 25620991 a Euro - Agency, s.r.o., IČ 47543477. Druhým napadeným příkazem nařídil soudce Okresního soudu Praha - východ podle §83a odst. 1 tr. řádu prohlídku jiných prostor a pozemků v prostorách objektu (provozní prostory - kanceláře, sklady, archivy spod.) zapsaného na LV X pro katastrální území Braník 727873, obec 554782 Praha, okres CZ0100 hl. m. Praha, jehož vlastníkem je společnost SALUD, s.r.o., (jediným společníkem SALUD, s.r.o., je spol. Euro - Agency CZ, a.s., jejímž jediným akcionářem je Ing. Miroslav Schön); na adrese mají sídlo nebo provozovnu společnosti: Agrofinance CZ, a.s. IČ: 26931745, Agentura BBT, s.r.o. IČ: 28074955, Euro - Agency, s.r.o. IČ: 47543477, Euro - Agency CZ, a.s. IČ: 26201372, Euro Agency Publicity Brno, s.r.o. IČ: 25739255, SALUD, s.r.o. IČ: 48588750. Z protokolů o provedení prohlídek jiných prostor a pozemků ze dne 1. 11. 2016 se pak podává, že při prohlídce v prostorách objektu na adrese Mnichovice, Mirošovická 697 nebyly zabaveny žádné věci a při prohlídce v prostorách patřících společnosti SALUD s.r.o. byly zabaveny věci blíže specifikované v protokolu.
II.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na to, že její případ souvisí s činností Specializovaného finančního úřadu a s daňovým řízením, které tento správce daně vede s prověřovaným subjektem - společností Mountfield, a.s. Vyslovuje přesvědčení, že soudce Okresního soudu Praha - východ nebyl k nařízení prohlídek místně příslušný, čímž bylo porušeno její právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Má za to, že státní zástupce podal v rozporu s §18 odst. 1 a §26 odst. 1 tr. řádu návrhy na vydání příkazů soudu, v jehož obvodu nedošlo k tvrzenému spáchání prověřovaných trestných činů, neboť k tomu mohlo dojít toliko v místě, kde sídlí Specializovaný finanční úřad jakožto místně příslušný finanční úřad daňového subjektu, tj. v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 7. Proto měl o vydání příkazů rozhodnout soudce Obvodního soudu pro Prahu 7. V této souvislosti připomíná judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14 ze dne 19. 4. 2016; 201/2016 Sb.) a Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 7 Td 32/2015 ze dne 2. 7. 2015).
4. Stěžovatelka dále namítá, že příkazy nedostatečně vymezily prostory, v nichž se nařízené prohlídky měly provádět, a nevzaly v úvahu, že v předmětných nemovitostech sídlí mnohé fyzické a právnické osoby, které nemají nic společného s prověřovanou trestnou činností. Rovněž vymezení věcí, které mají být prohlídkami získány, bylo dle stěžovatelky nesprávné, neboť soud vydal oprávnění k zabavení veškerých podkladů, nikoliv pouze těch, které souvisejí s dispozicemi s ochrannými známkami.
5. Dle stěžovatelky státním zástupcem a soudcem poskytnuté odůvodnění údajné trestné činnosti není opřeno o žádné objektivní důkazní prostředky a stojí pouze na nezdůvodněných a spekulativních informacích a podkladech. V této souvislosti zpochybňuje závěry znaleckých posudků znalce JUDr. Jana Háka, Ph.D., a znalecké organizace INFO 7 k otázce využitelnosti souboru ochranných známek s ohledem na jejich profesní zaměření. Údaje z daňových přiznání prověřovaného subjektu nadto neodpovídají informacím uváděným orgány činnými v trestním řízení.
6. Stěžovatelka označuje za nedostatečné i odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídek, neboť pouze cituje příslušné zákonné ustanovení bez zohlednění konkrétních okolností. Pokud je v příkazech poukazováno na to, že zástupce daňového subjektu odmítl vydat správci daně dodatky č. 1 k sublicenčním smlouvám, stěžovatelka upozorňuje na skutečnost, že kontrolovaný subjekt na výzvy správce daně patřičně písemně reagoval a správci daně sdělil, že žádané dokumenty nemá, a že jde o doložení dokumentů, na něž se nevztahuje jeho důkazní povinnost. Dle názoru stěžovatelky je tak neodkladnost provedení prohlídek zdůvodněna pouze tvrzeními, která jsou v hrubém rozporu se skutečností. Stěžovatelka se domnívá, že příčinou nařízení prohlídek je skutečnost, že v průběhu daňové kontroly správce daně nezjistil žádná pochybení, ale nadále měl za to, že daňový subjekt něco skrývá. Požádal proto policejní orgán, aby prohlídky provedl s tím, že případné zjištěné skutečnosti správce daně použije při doměření daně. Tím však došlo ke zneužití trestněprávních instrumentů ve prospěch daňového řízení, což je nepřijatelné a protiústavní.
7. Orgány činné v trestním řízení tak dle stěžovatelky zcela rezignovaly na přiměřenost způsobu provádění prohlídek, když zajišťovaly podklady, které již jiný orgán veřejné moci (správce daně) má k dispozici, se kterým si pravidelně vyměňují informace a podklady a který byl zřejmě iniciátorem nezákonného nařízení a provedení prohlídek. Tato skutečnost dle stěžovatelky taktéž snižuje věrohodnost odůvodnění příkazů a zákonnost provedení prohlídek.
III.
8. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení, a to Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, a Okresní soud Praha - východ, a vedlejší účastník řízení Vrchní státní zastupitelství v Praze.
9. Policie České republiky k námitce místní nepříslušnosti soudu souhlasila se stěžovatelkou v tom, že sídlo Specializovaného finančního úřadu jako příslušného finančního úřadu společnosti Mountfield, a.s., je na Praze 7, neztotožnila se však s jejím názorem, že z uvedeného důvodu měl příkazy k prohlídkám jiných prostor a pozemků vydat Obvodní soud pro Prahu 7 a nikdo jiný, neboť Specializovaný finanční úřad má obvod působnosti na území celé České republiky, přičemž to, zda pro daný daňový subjekt je příslušným právě tento úřad, je dáno nikoliv sídlem uvedeného daňového subjektu, ale jeho celkovým ročním obratem (2mld./rok). Policejní orgán má proto za to, že by místně příslušným k vydání napadených příkazů byl v podstatě jakýkoliv soud v České republice, pokud by bylo vycházeno ze stěžovatelkou citované judikatury. Místně příslušný soud byl určen dle sídla daňového subjektu, který je hlavním podezřelým v předmětné kauze (tj. společnosti Mountfield a.s., se sídlem v Mnichovicích, okr. Praha - východ) a taktéž i hlavní podezřelá fyzická osoba, u níž proběhla ve stejný den domovní prohlídka, má bydliště v okrese Praha - východ, stejně jako sídlo stěžovatelky. V obvodu působnosti Okresního soudu Praha - východ sídlí i Finanční úřad v Říčanech, jemuž byla daňová přiznání podávána. Dle policejního orgánu proto za dané situace nedošlo k pochybení, pokud všechny příkazy k prohlídkám (ať domovním či prohlídkám jiných prostor a pozemků) vydal stejný soud ve stejný den, neboť prohlídky spolu souvisely a bylo nutno je realizovat ve stejném čase.
10. Soudce Okresního soudu Praha - východ ve svém vyjádření poukázal na to, že v téže věci byly vydány celkem tři návrhy na povolení domovní prohlídky a další tři návrhy na povolení prohlídek jiných prostor a pozemků, přičemž návrhy byly podány současně, aby úkony prohlídek byly provedeny koordinovaně a aby podezřelí neměli možnost tyto úkony případně zmařit. Otázku místní příslušnosti řešil v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/14 ze dne 19. 4. 2016, přičemž dospěl k závěru, že ačkoliv se dva objekty nacházejí v Praze, je příslušnost dána kontextem prověřované věci. Bylo by absurdní po policejním orgánu požadovat, aby návrh na vydání příkazu podával u různých soudů, neboť takový postup by mohl zmařit koordinaci tohoto vyšetřovacího úkonu a potažmo celého trestního řízení. Proto je nezbytné posuzovat shodně jako v obdobných věcech teritoriálně roztříštěných skutků, jaké místo by mohlo být místem spáchání skutku. Místem možného spáchání prověřované věci je zejména obvod Okresního soudu Praha - východ, v němž sídlí jednak společnost Mountfield, a.s., a jednak zde sídlí územní pracoviště finančního úřadu (v Říčanech), ke kterému mělo být podáváno daňové přiznání.
11. Vrchní státní zastupitelství v Praze v úvodu svého vyjádření poukázalo na to, že všechny ústavní stížnosti mají v zásadě zcela identický obsah, týkají se týchž účastníků a byly podány stejným advokátem. Má proto za to, že jsou splněny důvody pro spojení věcí ke společnému řízení. Ke stěžejní námitce místní nepříslušnosti soudu vyjádřilo přesvědčení, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze při podání návrhů na domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků příslušnému soudu postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/14. V návrzích je obsaženo zdůvodnění, že v místech páchání prověřované trestné činnosti je mimo jiné obvod působnosti Krajského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu - východ, neboť zde sídlí jednak společnost Mountfield, a.s., jednak Finanční úřad v Říčanech, jemuž měla být v letech 2004 - 2012 podávána společností Mountfield, a.s., daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob. Obdobným způsobem zdůvodnil svoji místní příslušnost v napadených příkazech i soud. Stěžovatel ve svém tvrzení, že místně příslušným soudem je Obvodní soud pro Prahu 7, v jehož obvodu sídlí Specializovaný finanční úřad, zcela pominul skutečnost, že příslušná daňová přiznání, v nichž měly být neoprávněně uplatňovány náklady za užívání ochranných známek na základě účelového předstírání sublicenčních vztahů se záměrem zkrátit daň z příjmů právnických osob, byla společností Mountfield, a.s., podávána v letech 2004 až 2012. Příslušným finančním úřadem byl v té době finanční úřad sídlící v Říčanech, okr. Praha - východ. Daňová přiznání nebyla a ani nemohla být podávána na Specializovaný finanční úřad, který působí na základě finanční reformy až od 1. 1. 2013. Stěžovatel též pominul, že trestní řízení je vedeno také pro podezření ze spáchání následného trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, které má spočívat v tom, že společnost Mountfield, a.s., a další spřízněné tuzemské a zahraniční společnosti měly dále nakládat s výnosy pocházejícími z predikativní daňové trestné činnosti - zejména si je měly vzájemně přeposílat formou bezhotovostních plateb, které navenek vykazovaly jako legální transakce. Stěžejním článkem v takovémto řetězci subjektů finančních toků měla být právě společnost Mountfield, a.s., se sídlem v Mnichovicích, okres Praha - východ. I další námitky považuje státní zastupitelství za nedůvodné. Podezřelé jednání, které je předmětem trestního řízení, je v napadených příkazech popsáno velmi pečlivě, stejně jako výčet konkrétních věcí, které by mohly být důležité pro trestní řízení, přičemž podkladem pro vyvození podezření jsou výhradně a pouze důkazní prostředky obsažené v trestním spise. Příslušné soudní příkazy obsahují také řádné a pečlivé zdůvodnění toho, proč mají být prohlídky provedeny jako neodkladný úkon. Vrchní státní zastupitelství navrhlo, aby byla ústavní stížnost zamítnuta.
12. Na uvedená vyjádření, která byla stěžovatelce zaslána na vědomí, již nebylo nijak reagováno.
IV.
13. Ústavní soud předesílá, že zákon o Ústavním soudu v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) přiznává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně z příslušného spisu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
14. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy v ní namítané stejné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je-li napadené rozhodnutí konformní s dříve vyslovenými závěry Ústavního soudu, není důvod do něj jakkoliv zasahovat.
15. Skutkově i právně shodnou problematiku Ústavní soud již řešil, a to na základě obsahově totožné ústavní stížnosti společnosti Euro - Agency CZ, a.s., se sídlem Jílovská 1167/71a, Praha 4 - Braník, podané proti stejnému příkazu soudce Okresního soudu Praha - východ k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 0 NT 1253/2016-3 ze dne 26. 10. 2016 a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků, konané dne 1. 11. 2016 v prostorách objektu, které užívá vedle nynější stěžovatelky i společnost Euro - Agency CZ, a s. Ústavní soud uvedenou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by napadeným soudním příkazem a postupem policejního orgánu při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků byla porušena stěžovatelkou tvrzená ústavní práva zaručená čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 6/17 ze dne 3. 4. 2017).
16. Od závěrů vyslovených v uvedeném rozhodnutí Ústavní soud neshledal důvod se jakkoliv odklánět a v podrobnostech na ně odkazuje. Jeho závěry jsou plně aplikovatelné i na případ dalšího vydaného soudního příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, uvedeného v záhlaví, neboť i zde se argumentace stěžovatelky plně kryje s námitkami Ústavním soudem již řešenými. Ústavní soud si přitom byl vědom skutečnosti, že mu ve stejný den napadly tři ústavní stížnosti různých stěžovatelů, podané prostřednictvím téhož právního zástupce, skutkově spolu zcela souvisejících a majících v zásadě stejný identický obsah. Možnosti spojit tato související řízení ke společnému projednání však nevyužil (viz bod 15. usnesení sp. zn. I. ÚS 6/17).
17. V poukazovaném usnesení sp. zn. I. ÚS 6/17 Ústavní soud v prvé řadě v souvislosti s námitkou o provázanosti daného trestního řízení s daňovým řízením připomněl, že postup orgánů činných v trestním řízení je od okamžiku, kdy se jakýmkoliv způsobem dozví o protiprávním jednání, veden zásadou oficiality. Pokud policejní orgán na základě vlastních poznatků či podnětů jiných osob či orgánů učinil závěr o podezření ze spáchání trestné činnosti, byl povinen věc prošetřit (srov. §2 odst. 4 a §158 odst. 1 tr. řádu). Jestliže tedy orgány činné v trestním řízení obdržely poznatky (např. od orgánů finanční správy) o podezření, které by mohlo dosahovat trestněprávní roviny, bylo zcela namístě přiměřeně uplatnit i další postup podle trestního řádu. Oznámením skutečností, které by mohly nasvědčovat spáchání trestného činu, policejnímu orgánu, ostatně orgány finanční správy naplňují povinnost uloženou ustanovením §8 odst. 1 tr. řádu. Pokud hypoteticky hrozí prověřovanému subjektu uložení sankce v daňovém řízení a porušení daňového předpisu by současně mohlo představovat čin společensky škodlivý, je možné uplatnit i trestněprávní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené (za podmínek dále rozvedených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 832/2016 ze dne 4. 1. 2017).
18. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nebrání článek 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož cílem je zákaz opakování trestního řízení, které bylo skončeno pravomocným rozhodnutím, možnosti vedení paralelních řízení ve vztahu k jednomu protiprávnímu jednání různými orgány pro různé komplementární účely. Daňové a trestní řízení reagují na protispolečenské chování prostřednictvím různých navzájem se doplňujících řízení, která tvoří jeden koherentní celek (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci A a B proti Norsku ze dne 15. 11. 2016, č. 24130/11 a 29758/11). Věcná a časová souvislost či propojenost obou řízení je přitom aprobovaným hlediskem a zcela jistě je nelze považovat za nežádoucí či nepřípustný jev, jak se snaží dovodit stěžovatelka.
19. Odlišnost postupu orgánů finanční správy a orgánů činných v trestním řízení tkví i v odlišnosti zásad platných pro jednotlivá důkazní řízení. V daňovém řízení má daňový subjekt důkazní břemeno a prokazuje všechny skutečnosti potřebné pro správné stanovení daně (srov. §92 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Na rozdíl od toho v trestním řízení je v jeho přípravné fázi důkazní aktivita jednoznačně uložena toliko orgánům činným v trestním řízení (srov. §2 odst. 5 tr. řádu).
20. V další části poukazovaného usnesení sp. zn. I. ÚS 6/17 se Ústavní soud podrobně zabýval stěžejní námitkou, spočívající v úvaze, že soudce Okresního soudu Praha - východ nebyl k nařízení prohlídek místně příslušný. Ústavně konformním výkladem ustanovení §26 tr. řádu, souladným s čl. 38 odst. 1 Listiny, dospěl k závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v §18 tr. řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14 ze dne 19. 4. 2016 (č. 201/2016 Sb.)]. Připomněl sekundární účel kritérií místní příslušnosti, jímž je upevnění některých zásad trestního řízení, zejména zásady rychlosti, hospodárnosti a zajištění práva na obhajobu, čemuž znění ustanovení §18 tr. řádu odpovídá, neboť lze očekávat, že soud, určený podle místa, kde byl čin spáchán, se bude pravidelně nacházet nejblíže svědkům, jakož i jiným pramenům důkazů, že na řízení bude mít synergický efekt znalost místních poměrů, že zde bude nejvíce zapojena zainteresovaná veřejnost apod. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4051/16 ze dne 31. 1. 2017).
21. Tyto podmínky splňuje i nyní projednávaný případ, neboť příslušné návrhy podalo Vrchní státní zastupitelství v Praze u Okresního soudu Praha - východ, který o nich rozhodl napadenými příkazy, v nichž uvedl, že místo spáchání prověřované trestné činnosti je zejména obvod Okresního soudu Praha - východ, kde má sídlo prověřovaná společnost Mountfield, a.s., a nachází se zde i územní pracoviště finančního úřadu, k němuž mělo být v rozhodném období podáváno daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob. Na podporu správnosti určení místní příslušnosti lze uvést i argument uvedený ve vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Praze, že rozhodným obdobím prověřované trestné činnosti jsou roky 2004 - 2012, v němž společnost Mountfield, a. s., skutečně podávala příslušná daňová přiznání právě u finančního úřadu sídlícího v Říčanech, okres Praha - východ. Daňová přiznání za toto období ani nemohla být podávána u Specializovaného finančního úřadu, o němž se zmiňuje stěžovatelka, neboť tento působí až od 1. 1. 2013.
22. Pokud se týká dalších námitek, které stěžovatelka, jak sama v ústavní stížnosti uvádí, podává pouze z procesní opatrnosti, neboť za klíčovou považuje námitku místní nepříslušnosti soudu, i tyto považuje Ústavní soud za zjevně neopodstatněné.
23. Ústavní soud má na rozdíl od stěžovatelky za to, že v obou soudních příkazech je trestná činnost, z níž jsou dotčené osoby podezřelé, popsána dostatečným způsobem. Příkazy obsahují základní vymezení prověřovaného jednání, včetně uvedení toho, jaké další skutečnosti mohou být zjištěny jejich realizací, přičemž právě tyto důvody soud vedly k závěru, že je jejich prostřednictvím nezbytné zasáhnout do ústavně zaručených práv vyjmenovaných osob, včetně stěžovatelky. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v této fázi trestního řízení orgány činné v trestním řízení většinou nedisponují dostatečnými informacemi o prověřovaném jednání, neboť právě prostřednictvím vydaných příkazů může být trestná činnost podrobněji osvětlena. Proto by bylo nelogické, aby byly na orgány činné v trestním řízení kladeny nepřiměřené povinnosti stran popisu prověřované trestné činnosti, neboť to je často možné právě až realizací příkazů. K naplnění podmínky konkrétního popisu prověřované či vyšetřované trestné činnosti tudíž postačí, pokud z tohoto popisu lze seznat alespoň její základní parametry. To oba soudní příkazy splňují. Polemika stěžovatelky se závěry znaleckých posudků je v této fázi řízení předčasná a jako nadbytečný se jeví i návrh stěžovatelky na vyžádání daňového spisu.
24. K námitce o nedostatečném vymezení věcí, které mají být prohlídkami získány, Ústavní soud připomíná závěry svých usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007 a sp. zn. III. ÚS 1578/07 ze dne 28. 2. 2008, podle nichž nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná.
25. Ústavní soud nepokládá za opodstatněnou ani námitku, že soudní příkazy jsou protiústavní proto, že v nich není obsaženo řádné zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti tohoto úkonu. Je třeba přisvědčit stěžovatelce v tom, že náležité zdůvodnění, proč je úkon pokládán za neodkladný či neopakovatelný, a proč je tudíž prováděn před zahájením trestního stíhání, je velmi žádoucí, protože zajišťuje transparentnost postupu státního orgánu, a za jistých skutkových okolností by absence tohoto zdůvodnění mohla být posuzována jako porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka však přehlíží, že podle judikatury Ústavního soudu nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná. V posuzované věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně zřejmé, a to přímo z dotčených příkazů, v nichž soudce neodkladnost prohlídek odůvodnil nebezpečím zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, které se v místech prohlídek mohou nacházet. Možnost zničení nebo odstranění důkazních prostředků přitom patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, N 76/73 SbNU 351).
26. S tím souvisí i další námitka stěžovatelů, že chybí zdůvodnění toho, proč nebylo využito jiných mírnějších prostředků, neboť i dle názoru Ústavního soudu za daného skutkového stavu nepřichází v úvahu pouhé vyzvání podezřelých či dalších osob, které jim mohly být v páchání trestné činnosti nápomocny, k tomu, aby předmětné věci policejnímu orgánu vydaly či aby jim je policejní orgán odňal, neboť hrozí nebezpečí, že tyto osoby by mohly vyjmenované věci, nezbytné pro objasnění případu, zničit nebo uschovat.
27. Důvodná nemůže být ani námitka, že prohlídky proběhly v prostorách, v nichž sídlí i fyzické a právnické osoby, které údajně nemají s prověřovanou trestnou činností nic společného. Existuje-li totiž předpoklad, že v předmětných prostorách jsou věci důležité pro trestní řízení, může být nařízena prohlídka, aniž by taková osoba měla k trestnímu řízení přímý vztah (viz §82 tr. ř.). Jak vyplývá z odůvodnění napadených příkazů, uvedený předpoklad byl v posuzované věci dán, přičemž je podrobně popsáno, na základě jakých skutečností soud k takovému zjištění dospěl. Prostory, v němž mají prohlídky probíhat, jsou specifikovány jasně. Ústavní soud přitom neshledal ústavněprávní deficit ani v případě prohlídky u osoby, která "není podezřelá" (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2831/11 ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 2343/13 ze dne 12. 2. 2015).
28. Lze uzavřít, že napadené soudní příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků splňují zákonné požadavky, čímž se liší od případů, řešených nálezy Ústavního soudu. Při zohlednění okolnosti, že příkazy byly vydány v počátečním stádiu prověřování trestní věci, kdy nelze mít na obsah a podrobnosti jejich odůvodnění přemrštěné nároky, nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl uvedený institut v posuzované věci dokonce zneužit, jak naznačuje stěžovatelka.
29. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu