ECLI:CZ:US:2017:3.US.1523.17.1
sp. zn. III. ÚS 1523/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní korporace DS Logistic, s. r. o., sídlem Libštát 310, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, sídlem Jaselská 940/23, Brno - Veveří, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 23. února 2017 č. j. 10 C 125/2016-37, za účasti Okresního soudu v Semilech, jako účastníka řízení, a obchodní korporace SPOTLIN, s. r. o., sídlem Martinická 987/3, Praha 9 - Kbely, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina") a dále práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 2. 2017 č. j. 10 C 125/2016-37 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení, vystupující jako žalobkyně, částku 3 040 Kč s příslušenstvím, neboť neuhradila odměnu a hotové výdaje advokátky za úkon právní služby spočívající ve vyhotovení předžalobní výzvy. Stěžovatelka splnila svůj závazek vůči vedlejší účastnici řízení teprve po vyhotovení a zaslání předžalobní výzvy, jejíž součástí bylo i vyčíslení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 040 Kč. Okresní soud nepřisvědčil stanovisku stěžovatelky, že se náklady spojenými s uplatněním pohledávky dle §513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), rozumí jen náklady spojené se získáním exekučního titulu a uplatněním pohledávky v řízení před soudem.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka považuje závěry okresního soudu za nesprávné, je přesvědčena, že chybně aplikoval §513 o. z. Náklady, které vedlejší účastnice vynaložila za právní služby advokáta, spočívající v sepsání výzvy, nelze považovat za náklady účelně vynaložené. Takovými jsou pouze náklady spojené se získáním exekučního titulu a uplatněním pohledávky v řízení před soudem. Zasílání dalších výzev nebylo za dané situace přiměřené a účelné, a už vůbec nebyla dána příčinná souvislost mezi předžalobní výzvou advokátky a zaplacením dluhu stěžovatelkou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že proti napadenému soudnímu rozhodnutí byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno toto soudní rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Jak patrno z výše uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému ve věci, již lze označit za "bagatelní" [srov. §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdější předpisů (dále jen "občanský soudní řád")]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou bagatelnost, vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). To se však stěžovatelce proti jejím očekáváním nezdařilo.
7. Ústavní stížnost je založena na nesouhlasu stěžovatelky s tím, jak okresní soud vyložil §513 o. z. a jak hodnotil příčinnou souvislost mezi zasláním předžalobní výzvy právní zástupkyní vedlejší účastnice řízení a jejím splněním dluhu. Z pohledu Ústavního soudu napadené rozhodnutí okresního soudu obsahuje odůvodnění, které nevykazuje nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se věcí meritorně zabýval. K námitkám stěžovatelky se okresní soud řádně vyjádřil a své úvahy přesvědčivě zdůvodnil. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá toho, aby Ústavní soud tyto právní závěry přehodnotil; tím jej však staví do role další instance v řízení o bagatelní částce, k čemuž však Ústavní soud povolán není.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal vady ústavněprávní intenzity, jež by v této (bagatelní) věci odůvodňovaly jeho zásah, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu