ECLI:CZ:US:2017:3.US.1529.17.1
sp. zn. III. ÚS 1529/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelek Jaroslavy Molnárové, Ivety Csiszárové, Vlasty Danišíkové, Michaely Zmrhalové, Marie Zídkové a Ivany Hrdinové, zastoupených advokátem Mgr. Petrem Svobodou, sídlem Branická 659/107, Praha 4 - Braník, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2017 č. j. 28 Cdo 3240/2016-551, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a Věry Offenbergové, Rudolfa Tláskala a obchodní společnosti EL-EX spol. s r. o., sídlem Milánská 410, Praha 15 - Horní Měcholupy, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelky napadly v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 5. 2014 č. j. 5 C 63/2001-377, ve znění opravných usnesení ze dne 11. 9. 2014 č. j. 5 C 63/2001-398 a ze dne 14. 7. 2015 č. j. 5 C 63/2001-517, ve výrocích I, IV i V, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2015 č. j. 68 Co 427/2014-479, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2015 č. j. 68 Co 427/2014- 22.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelky polemizují s právními závěry Nejvyššího soudu, když mají za to, že bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
3. Ústavní stížnost není přípustná.
4. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech zákonných procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat, respektive nahrazovat.
6. V posuzovaném případě stěžovatelky napadly zrušující rozsudek Nejvyššího soudu, s jehož právními závěry nesouhlasí. Ten však není rozhodnutím konečným, jímž by bylo rozhodnuto o právech a povinnostech stěžovatelek, nýbrž rozhodnutím, jež vrací věc do rozhodovacího procesu k prvostupňovému soudu. Byť je soud nižšího stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v kasačním rozsudku, nelze dopředu presumovat podobu jeho rozhodnutí ani konečný výsledek řízení. Z těchto důvodů nelze považovat napadený rozsudek Nejvyššího soudu za pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelek. Jde o rozhodnutí, které není nezpůsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (obdobně viz například usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 698/12).
7. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, vyplývající z citovaného ustanovení Ústavy a zákona o Ústavním soudu, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2017
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj