ECLI:CZ:US:2017:4.US.1360.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1360/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Radima Cettla, zastoupeného JUDr. Janem Schramhauserem, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 52, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2017, č. j. 21 Cdo 3210/2016-336, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 2. 2016, č. j. 19 Co 428/2016-301, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích nepřiznal stěžovateli právo na náhradu nákladu řízení rozsudkem ze dne 18. 12. 2015, č. j. 30 C 449/2014-268, s odůvodněním, že shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro moderaci podle §150 o. s. ř.
Krajský soud v Českých Budějovicích změnil usnesením ze dne 9. 2. 2016, č. j. 19 Co 428/2016-301, výrok o nákladech řízení tak, že vedlejší účastnice (žalobkyně) je povinna zaplatit stěžovateli (žalovanému) na náhradě nákladů řízení 65 945 Kč za řízení před soudem prvního stupně a 1 573 Kč za odvolací řízení. Změnu nákladového výroku odůvodnil tím, že v řízení nebyly dány důvody zvláštního zřetele hodné, které by moderaci v neprospěch úspěšného stěžovatele ospravedlňovaly; neunesení důkazního břemene takovým důvodem není. Odvolací soud výslovně uvedl: "Výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem podle §151 o. s. ř. (...) a okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle (...) advokátního tarifu." Protože tzv. přísudková vyhláška č. 484/2000 Sb. byla zrušena, zohlednil odvolací soud povahu a složitost projednávané věci a určil postupem podle §136 o. s. ř. výši odměny advokáta 50 000 Kč za řízení u soudu prvního stupně a 1 000 Kč za řízení odvolací; k tomu připočetl 15 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč a 21 % DPH, tj. celkem 65 945 Kč za nalézací řízení a 1 573 Kč za řízení odvolací.
Nejvyšší soud dovolání částečně odmítl a částečně zamítl usnesením ze dne 8. 2. 2017, č. j. 21 Cdo 3210/2016-336. Dospěl k závěru, že úvaha soudu o spravedlivé výši náhrady nákladů řízení je správná, neboť v důsledku zrušujícího nálezu Ústavního soudu neexistuje zvláštní právní předpis, který by určoval sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, jak předpokládá §151 odst. 2 o. s. ř. V takovém případě je pak možné vycházet podpůrně i ze zrušené "přísudkové" vyhlášky č. 484/2000 Sb. a přihlédnout k povaze a složitosti věci.
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť má za to, že mu obecné soudy nepřiznaly plnou náhradu nákladů řízení (právního zastoupení), která přísluší v řízení úspěšnému účastníkovi podle §142 odst. 1 o. s. ř. podle podpůrně použitelné vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Stěžovatel nesouhlasí s tím, že soudy určily náhradu nákladů řízení paušálně podle své úvahy; rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru považuje za neodůvodněné.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel napadá ústavní stížností pouze výroky o nákladech řízení, považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že do rozhodování tohoto typu mu zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný "spor" o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz nález sp. zn. I. ÚS 1531/07).
V nyní souzené věci obecné soudy při rozhodování o nákladech řízení zjevně neporušily žádná ústavně chráněná práva stěžovatele. Postupovaly řádně podle §151 odst. 2 o. s. ř. a při absenci zvláštního právního předpisu určily výši paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni podle své úvahy (§136 o. s. ř.), kterou řádně a srozumitelně odůvodnily - k tomu srovnej nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/2015. Stěžovatele neshledal důvodnými a uzavřel, že stěžovatel nebyl zkrácen ve svém právu na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a tedy ani v právu na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu