ECLI:CZ:US:2017:4.US.637.17.1
sp. zn. IV. ÚS 637/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Magdaleny Kalkušové, zastoupené Mgr. Filipem Toulem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova tř. 16/13, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017 č. j. 9 As 58/2016-42 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2016 č. j. 10 A 100/2015-34, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 28. 2. 2017 Magdalena Kalkušová (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve správním soudnictví v řízení o přezkoumání rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci neprovedení opravy chybného údaje v katastru nemovitostí.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 26. 2. 2014 žalobkyně podala Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj, katastrálnímu pracovišti Český Krumlov (správní orgán I. stupně, dále jen "katastrální úřad") podle ustanovení §36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, kterou formulovala jako žádost o navrácení hranic st. p. č. X v k. ú. Štěkře, obci Dolní Třebonín, do stavu odpovídajícímu roku 1988, kdy proběhla obnova operátu. Katastrální úřad sdělením ze dne 17. 3. 2014 a oznámením ze dne 7. 7. 2014, žalobkyni informoval, že požadovanou opravu chyby v katastrálním operátu neprovedl, neboť se nejednalo o chybu.
Dne 10. 11. 2014 rozhodnutím podle §36 odst. 4 katastrálního zákona katastrální úřad nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy nevyhověl s odůvodněním, že se nejednalo o chybu v katastrálním operátu podle §36 katastrálního zákona.
Dne 5. 5. 2015 rozhodnutím č. j. ZKI CB-O-15/177/2015 Zeměměřičský a katastrální inspektorát, se sídlem v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací správní orgán") odvolání žalobkyně proti rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 10. 11. 2014 zamítl.
Dne 15. 2. 2016 rozsudkem č. j. 10 A 100/2015-34 Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "správní soud") žalobu proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 5. 5. 2015 č. j. ZKI CB-O-15/177/2015 zamítl. Správní soud neakceptoval žalobní tvrzení, že v náčrtu č. 15 z roku 1985 není správný zákres hranice parcely po vnější obvodové stěně stavby, ale že tuto hranici tvoří přesah střechy. Podle správního soudu hranice pozemku je vymezena po obvodu budovy č. p. X, střešní přesah 0,20 metru byl zjištěn a je vyznačen nad sousední parcelou. Jelikož žádný zjevný omyl ani zjevná chyba nenastala, správní soud uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s §36 katastrálního zákona.
Dne 4. 1. 2017 rozsudkem č. j. 9 As 58/2016-42 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku správního soudu ze dne 15. 2. 2016 č. j. 10 A 100/2015-34 zamítl (výrok I). Kasační soud konstatoval, že napadené rozhodnutí správního soudu je srozumitelné a opřené o dostatek důvodů, a poukázal na svoji četnou judikaturu k výkladu ustanovení §36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Kasační soud též shledal v náčrtu č. 15 střešní přesah, ale stejně jako správní soud zaujal názor, že přesah se nachází mimo posuzovaný pozemek. Ani kasační argumentaci tzv. slučkou neshledal důvodnou. Z náčrtu č. 15 je zcela patrné, že střešní přesah se nachází mimo hranici stavební parcely č. X, a není s ní spojen slučkou (tj. značkou "S"). Slučka je z nákresu patrná pouze mezi stavební parcelou č. X a kolnou, vedlejším neidentifikovatelným objektem a dvorem. Mezi hranicí pozemku a vyznačením přesahu střechy se slučka nenachází. V tomto tvrzení je kasační tvrzení nepravdivé, a tudíž mu není možné přisvědčit. Kasační soud tedy ve shodě se správním soudem dospěl k závěru, že střešní přesah dle náčrtu č. 15 není součástí stavební parcely č. X.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka opakovala skutečnosti již uvedené v kasační stížnosti. Uvedla, že již v roce 1985 nebyly hranice předmětného pozemku st. p. č. X v k. ú. Štěkře určeny v souladu se skutečným stavem, tj. zahrnujícím i přesah střechy stavby v délce asi 0,2 m, který je součástí stavby č. p. X, umístěné na daném stavebním pozemku. Vyjádřila přesvědčení, že správní soud ani kasační soud, se ve svých rozhodnutích nevypořádaly s jejími námitkami a předloženými důkazy, a své námitky rekapitulovala. Byla toho názoru, že v jejím případě správní soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §36 katastrálního zákona.
Stěžovatelka tvrdila, že zamítnutím její správní žaloby, resp. kasační stížnosti, správní soud i kasační soud nedostály své ústavní povinnosti plynoucí z čl. §90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a svými rozhodnutími, rozpornými s ustanovením §36 katastrálního zákona, z jejichž odůvodnění nevyplývá srozumitelně a zřetelně vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, porušily její právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny a článek 95 Ústavy České republiky. Tato rozhodnutí označila za projev zřejmé libovůle v soudním rozhodování, vybočující z mezí ústavně stanoveného postupu.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatu ústavní stížnosti - jak plyne z jejího obsahu - Ústavní soud shledal v tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví nesprávným právním posouzením její věci obecnými soudy ve správním soudnictví, tj. průběhu hranice st. p. č. X v k. ú. Štěkře, resp. podmínek pro opravu chyb v katastrálním operátu dle ustanovení §36 katastrálního zákona. Jinak řečeno, stěžovatelka nesouhlasila se způsobem, jakým správní orgány a následně i soudy ve správním soudnictví aplikovaly citované ustanovení katastrálního zákona.
K tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces nesprávným právním posouzením věci stěžovatelky Ústavní soud opakovaně připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, N 5/1 SbNU 41 (45-46)]; jeho rolí je (mimo jiné) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, k čemuž v případě stěžovatelky zjevně nedošlo; navíc skutkovými nebo právními omyly obecných soudů, pokud by byly shledány, by se Ústavní soud mohl zabývat toliko v případě, pokud by jimi bylo současně zasaženo do některého ze základních práv nebo svobod; takový zásah však v pojednávaném případě neshledal. Napadená soudní rozhodnutí jsou podrobně a srozumitelně odůvodněna a splňují tak požadavek spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena.
Ústavní soud neshledal ani jakýkoliv náznak tvrzeného porušení základního práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny, neboť ani případným vyhověním návrhu podle §36 katastrálního zákona nemůže dojít ke změně hranic mezi pozemky. Jak již uvedl kasační soud v napadeném rozhodnutí, institut opravy údajů v katastru nemovitostí slouží k uvedení údajů v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Mění se jím evidované údaje, aniž by se tak mohlo založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu Ústavního soudu