ECLI:CZ:US:2017:4.US.762.17.1
sp. zn. IV. ÚS 762/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Jaroslava Kubeši, zastoupeného JUDr. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 52, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, č. j. 22 Cdo 4211/2014-165, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2014, č. j. 15 Co 190/2014-129, a Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2013, č. j. 32 C 15/2013-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Město Šenov uzavřelo jako objednatel s konsorciem "TCHAS-STASPO" jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vybudování obecní kanalizační sítě. Uvedené konsorcium bylo oprávněno pověřit provedením části díla subdodavatele. Dne 6. 6. 2006 uzavřela společnost Římstav, s. r. o. (jako subdodavatel hlavního zhotovitele) smlouvu o dílo se stěžovatelem, který se zavázal vybudovat některé části kanalizace; podle smlouvy mělo přejít vlastnické právo k dílu ze stěžovatele na společnost až zaplacením faktur - strany dohodly tzv. výhradu vlastnictví. Společnost Římstav s. r. o. však stěžovateli za provedené dílo dodnes nic nezaplatila a sama skončila v likvidaci a insolvenci.
Okresní soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 29. 8. 2013, č. j. 32 C 15/2013-53, žalobu stěžovatele o určení vlastnického práva ke kanalizační stoce s označením AI v obci Šenov u Ostravy. Rozhodnutí odůvodnil tím, že vlastníkem kanalizační stoky je město Šenov jako hlavní objednatel podle §542 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obch. zák."), neboť konsorcium (hlavní zhotovitel) vybudovalo dílo prostřednictvím svých subdodavatelů na pozemku města. Výhradu vlastnictví sjednanou ve prospěch stěžovatele považuje soud za neúčinnou na základě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 846/2003, jelikož byla vázána na úplnou úhradu sjednaných záloh z ceny díla. Stěžovateli však předáním díla vznikl nárok na celou cenu díla a tím se výhrada vlastnictví stala neúčinnou.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí nalézacího soudu věcně potvrdil rozsudkem ze dne 15. 5. 2014, č. j. 15 Co 190/2014-129, změnil pouze výroky o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že část kanalizační stoky, ke které se stěžovatel domáhá určení vlastnického práva, není samostatnou věcí a jako taková se stala součástí věci hlavní, jejímž vlastníkem je město Šenov na základě smlouvy o dílo uzavřené s konsorciem.
Nejvyšší soud dovolání věcně odmítl, co do výroků o nákladech řízení napadené rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 22 Cdo 4211/2014-165. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že o nákladech řízení měl odvolací soud rozhodnout v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15, a absenci zvláštního právního předpisu překlenout volnou úvahou, nikoli paušální aplikací advokátního tarifu. K věci samé odkázal dovolací soud na rozsudek ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1532/99, podle něhož nemá obsah smlouvy uzavřené mezi subdodavatelem a zhotovitelem vliv na vznik vlastnického práva "hlavního" objednatele. Konstatoval, že z pohledu "hlavního" objednatele (města Šenov) není podstatné, zda došlo k řádnému nabytí vlastnického práva k dílu mezi subdodavateli zhotovitele (konsorcia). Stěžovatel dílo vybudoval na pozemcích města Šenov jako "hlavního" objednatele, které se proto stalo vlastníkem i sporné části kanalizační stoky podle §542 odst. 1 obch. zák., který zní: "jestliže zhotovitel zhotovuje věc u objednatele, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, objednatel nese nebezpečí škody na zhotovení věci a je jejím vlastníkem, jestliže smlouva nestanoví něco jiného."
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností. Namítá zásah do práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Dovolává se také ochrany před vyvlastněním podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Omezení či porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že jako subdodavatel řádně vytvořil na své náklady dílo, za které od objednatele nedostal zaplaceno, a navíc není ani jeho vlastníkem, ačkoliv mu svědčila výhrada vlastnického práva. Uvedený přístup považuje ve svém důsledku za vyvlastnění a neposkytnutí ochrany vlastnickému právu; navíc obecné soudy v řízení stranily městu Šenov a měly porušit právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel napadl všechna rozhodnutí obecných soudů v plném rozsahu. Proti zrušujícímu výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, č. j. 22 Cdo 4211/2014-165, je však ústavní stížnost předčasná, jelikož o nákladech řízení bude odvolací soud opětovně rozhodovat. Stěžovatel tak částečně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; ústavní stížnost je proto částečně nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Ústavní soud má pochopení pro situaci, v níž se stěžovatel ocitl v důsledku nezaplacení ceny díla, které řádně provedl a předal objednateli - společnosti Římstav, s. r. o.; nicméně při posuzování dané věci nelze odhlížet od skutečnosti, že obecné soudy posuzovaly výhradně, kdo je vlastníkem části kanalizační stoky. Dospěly přitom k závěru, že jím je město Šenov, což náležitě odůvodnily a odkázaly na relevantní judikaturu. Za daných okolností nelze konstatovat, že by soudy stranily některému z účastníků předchozích řízení a tím zasáhly do práva na spravedlivý proces.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a nikoliv zákonnosti. Stěžovatel však usiluje částečně zjevně neopodstatněně o přezkum rozhodnutí obecného soudu, aniž by byl zároveň dotčen na svých ústavně chráněných právech. Právní vztahy jsou v oblasti výstavby komplikované a výklad zákona v tomto ohledu náleží výhradně obecným soudům, které jej provedly s respektem k ústavním právům stěžovatele. V posuzované věci by obecné soudy nemohly navíc dospět k jinému závěru, ani kdyby Ústavní soud vydal kasační nález.
Svá rozhodnutí obecné soudy řádně, stručně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, že není rozhodné, zda došlo ve vztahu mezi stěžovatelem a společností Římstav, s. r. o., k řádnému nabytí vlastnického práva, jelikož jejich vzájemné vztahy a smluvní ujednání nemají vliv na postavení "hlavního" objednatele díla - města Šenov, které je vlastníkem celé kanalizační sítě včetně všech částí, které byly na jeho pozemcích zhotoveny podle §542 odst. 1 obch. zák.
Zamítnutí určovací žaloby nelze zaměňovat s vyvlastněním ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny. Z pohledu Ústavního soudu je podstatné, že stěžovatel měl na základě smlouvy o dílo obdržet odměnu za provedení díla, toto právo na plnění stěžovatele trvá, i když je nevymahatelné vzhledem k nemajetnosti dlužníka. Existující pohledávka na zaplacení ceny díla vylučuje úvahy o protiústavním vyvlastnění stěžovatele.
Stěžovatelem smluvně sjednaná výhrada vlastnictví nebyla způsobilá dostatečně ochránit jeho zájmy, s čímž ovšem měl jako podnikatel v oboru stavebnictví do jisté míry počítat; měl zohlednit, že zhotovoval stavební dílo na pozemku "hlavního" objednatele, a to ještě pouze jeho dílčí část, která sama o sobě nebyla způsobilá být předmětem vlastnického práva.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl částečně pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a částečně pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu