ECLI:CZ:US:2018:1.US.1974.18.1
sp. zn. I. ÚS 1974/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele M. V., t. č. ve Vazební věznici Hradec Králové, proti postupu Okresního soudu v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 109/2017, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2018, stěžovatel brojil proti svému odsouzení ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 109/2017. Z připojeného listinného materiálu pak vyplynulo, že stěžovatel byl rozsudkem zmiňovaného soudu ze dne 13. 3. 2018 uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Současně bylo stěžovateli uloženo ochranné protialkoholní léčení ambulantní formou. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 12 To 109/2018-373 ze dne 23. 5. 2018 zamítl.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle §72 odst. 3 téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Uvedené znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná a příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit [srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. čl. 4 Ústavy České republiky).
Jak bylo výslovně upřesněno v judikatuře Ústavního soudu, podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti navazující na trestní řízení je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku [je-li přípustné dle §265a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů; viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.)]. Jakékoliv potenciální úvahy stran naplnění zákonných dovolacích důvodů na tomto závěru nemohou nic změnit. Z citovaného stanoviska vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné i v případě, že jsou namítány nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, respektive nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu, tj. porušení práva na spravedlivý proces dotčené osoby. Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že "každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání."
V nyní projednávané věci bylo jako poslední v řadě vydáno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 109/2018-373 ze dne 23. 5. 2018. Přestože v jeho závěru byl stěžovatel poučen o možnosti napadnout toto rozhodnutí dovoláním, naznačených dispozic, dle zjištění Ústavního soudu, nevyužil. Jinými slovy řečeno, stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva ve výše uvedeném smyslu poskytuje.
Z těchto důvodů Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a předloženou ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj