ECLI:CZ:US:2018:1.US.2090.18.1
sp. zn. I. ÚS 2090/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti I. M., zastoupeného Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, sp. zn. KRPA-146337-3/PŘ-2018-000M21 pokutového bloku č. B0069296 série AB/2017, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Hlídka Policie České republiky uložila stěžovateli dne 18. 4. 2018 pokutu ve výši 500 Kč příkazem na místě pro přestupek spočívající v nezastavení osobního automobilu na červený signál "Stůj". Stěžovatel pokutový blok podepsal.
2. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na tlumočníka v trestním řízení. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval v tom, že je chorvatským státním příslušníkem a nerozumí českému jazyku. V příkazním řízení tedy neměl možnost se bránit, protože nerozuměl jeho následkům. Toto výslovně prohlásil před zasahujícím policistou. Podpis pokutového bloku i zaplacení pokuty nejsou pro hodnocení věci podstatné, neboť je rozhodující, že v řízení zahájeném z úřední povinnosti musí být tlumočník stěžovateli poskytnut.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadenými rozhodnutím i listinami správního spisu; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Pro posouzení námitek ústavní stížnosti je podstatný rozsah jazykových znalostí stěžovatele ve vztahu k povaze deliktu, který je mu kladen za vinu, a ke složitosti úřední komunikace ze strany policie. Rozhodující je, zda stěžovatel byl schopen účinně hájit svá práva sám (srov. rozsudek ESLP ze dne 24. 2. 2009 ve věci Protopapa proti Turecku, č. 16084/90, odst. 81).
5. Ze správního spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel totožné námitky uplatnil již dříve, v podnětu k přezkumu rozhodnutí o pokutě. Zasahující policisté se k věci vyjádřili tak, že stěžovatel českému jazyku rozuměl. Dále soud zjistil, že stěžovateli byla pokuta v blokovém či příkazním řízení udělena nejméně desetkrát a že stěžovatel v České republice již od roku 1997 podniká. S ohledem na právě uvedené nejsou prostá, ničím nepodložená tvrzení stěžovatele věrohodná - napadené rozhodnutí se týká právně jednoduchého deliktu v dopravě a obsahuje všechny náležitosti. Není zde jediný náznak toho, že by stěžovatel nevěděl, co s ním policisté řešili a jaké to bude mít následky. Stěžovatel přitom v České republice pobývá a podniká dlouhodobě a má opakovanou zkušenost s řešením přestupků. Zásadní, ústavně neakceptovatelný procesní exces zasahujících policistů tedy z podkladů správního spisu neplyne a ústavní stížnost jej nijak neprokazuje.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu