ECLI:CZ:US:2018:1.US.2436.18.1
sp. zn. I. ÚS 2436/18
Nález
Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 20. listopadu 2018 sp. zn. I. ÚS 2436/18 ve věci ústavní stížnosti Z., a. s., zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem, se sídlem Praha 8, Sokolovská 47/73, proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 5. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-13 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 6. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-30, jež se týkají ustanovení opatrovníka stěžovatelce.
I. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 5. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-13 bylo porušeno právo stěžovatelky na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 5. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-13 se ruší.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 5. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-13, kterým jí byla na základě návrhu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pro účely trestního řízení vedeného proti ní u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality Ústí nad Labem, podle §34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, (dále jen "zákon o trestní odpovědnosti právnických osob") ustanovena opatrovníkem Mgr. Dana Holá. Stěžovatelka dále navrhuje zrušení usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 6. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-30, kterým byl zamítnut návrh na zrušení ustanovení Mgr. Dany Holé opatrovníkem stěžovatelky.
2. Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
3. Stěžovatelka namítá, že pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny zákonem předpokládané důvody, resp. podmínka spočívající v absenci osoby způsobilé činit za ni úkony. Intepretace ustanovení §34 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob zastávaná Okresním soudem v Lounech podle ní není správná, neboť odporuje smyslu a účelu daného ustanovení. Tato interpretace podle ní zasahuje do jejího práva na materiální i formální obhajobu.
4. Stěžovatelka brojí především proti názoru trestního soudu, že pověření zaměstnance k zastupování právnické osoby v trestním řízení ze strany statutárního orgánu je úkonem v trestním řízení, na nějž je také třeba aplikovat §34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Má za to, že při interpretaci zastávané trestním soudem by bylo patrně nezbytné ustanovit právnické osobě opatrovníka pro každé trestní řízení. Stěžovatelka rovněž poukazuje na skutečnost, že ustanovená opatrovnice fakticky nehájí adekvátním způsobem její zájmy.
5. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. 9. 2018 stěžovatelka poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 131/18 (N 137/90 SbNU 247), v němž vyslovil, že postupem policejního orgánu, kterým právnické osobě nebylo umožněno zvolit si obhájce prostřednictvím osoby oprávněné za ni činit úkony v trestním řízení, jež je ve věci svědkem, s odkazem na §34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, bylo porušeno právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny. Stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že závěry obsažené v citovaném nálezu lze vztáhnout i na její případ.
III.
6. Okresní soud v Lounech ve svém vyjádření k ústavní stížnosti pouze odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí a konstatoval, že vycházel z usnesení Ústavního soudu, kterými byly ústavní stížnosti v obdobných věcech odmítnuty. Podle jeho názoru nelze vyloučit zájem osoby oprávněné činit úkony za právnickou osobu, pokud má postavení svědka, na výsledku řízení, tj. i na volbě nevhodného obhájce.
7. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržené vyjádření stěžovatelce k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci. Nadto z materiálního hlediska nelze přehlížet skutečnost, že Ústavní soud ústavní stížnosti zčásti vyhověl.
IV.
8. Ústavní soud v souladu s ustanovením §44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníků řízení. Nekonání ústního jednání odůvodňuje také skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování.
V.
9. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], seznámil se s obsahem vyžádaného trestního spisu a přezkoumal, zda tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.
10. Ústavní soud předesílá, že posuzoval ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům ani jiným orgánům veřejné moci a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
11. Ústavní soud dále připomíná, že výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, který je v soudní praxi respektován, resp. odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů, případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti [srov. kupř. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
12. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že v minulosti odmítal jako zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti právnických osob, kterým byl podle §34 odst. 4 a 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob ustanoven opatrovník na základě skutečnosti, že osoby oprávněné činit úkony jménem obviněné právnické osoby se ve stejném řízení nacházejí v postavení obviněného anebo že budou v trestním řízení vyslechnuty jako svědci (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2329/16, II. ÚS 2805/17 či IV. ÚS 2894/17; dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud v těchto skutkově obdobných případech neshledal zásah do ústavně zaručených práv a potvrdil, že v situaci, kdy právnická osoba v daný okamžik skutečně neměla osobu způsobilou činit za ni úkony v trestním řízení, připadal v úvahu pouze postup podle §34 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, tedy ustanovení opatrovníka, a to i bez předchozí výzvy podle §34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.
13. V nálezu sp. zn. II. ÚS 131/18, na nějž stěžovatelka v doplnění své ústavní stížnosti poukázala, však Ústavní soud dospěl k přesvědčení, že v důsledku vývoje odborné a komentářové literatury, zkušeností a problémů spojených se setrvalou praxí a zejména s přihlédnutím k zásadnímu postavení práva na obhajobu v trestním procesu je třeba názor vyjádřený v citovaných usneseních považovat za překonaný. Postup, kterým právnické osobě nebylo s odkazem na §34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob umožněno zvolit si obhájce prostřednictvím osoby oprávněné za ni činit úkony v trestním řízení, jež je ve věci svědkem, byl tímto nálezem vyhodnocen jako porušení práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
14. Skutkový stav v nyní posuzované věci byl v podstatných rysech obdobný jako ve věci řešené v citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 131/18. Okresní soud v Lounech totiž v napadeném usnesení ze dne 15. 5. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-13 ustanovení opatrovníka stěžovatelce odůvodnil tím, že předseda představenstva stěžovatelky je trestně stíhán jako obviněný ve stejné trestní věci a další členové představenstva měli být vyslechnuti jako svědci, tudíž že neexistuje osoba způsobilá činit za stěžovatelku úkony v trestním řízení. Z uvedeného vyplývá, že někteří členové představenstva stěžovatelky se nenacházeli v postavení obviněných, ale měli být pouze vyslechnuti jako svědci.
15. Ústavnímu soudu nezbývá než stěžovatelce přisvědčit, že závěry a argumentace obsažené v nálezu sp. zn. II. ÚS 131/18 plně dopadají i na nyní posuzovanou věc. Ústavní soud pro úplnost připomíná, že v souladu s §23 zákona o Ústavním soudu existovala možnost, aby senát, dospěje-li k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předložil otázku k posouzení plénu Ústavního soudu. Pro takový postup však senát Ústavního soudu neshledal relevantní důvody.
16. Ústavní soud tak konstatuje, že Okresní soud v Lounech napadeným usnesením ze dne 15. 5. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-13 ustanovil stěžovatelce opatrovníka v situaci, kdy existovaly osoby oprávněné činit za stěžovatelku úkony v trestním řízení, tj. členové představenstva, kteří ve stejné trestní věci nebyli stíháni jako obvinění, ale měli být pouze vyslechnuti jako svědkové. Nebyly tedy splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka vyplývající z §34 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Vydáním uvedeného usnesení Okresního soudu v Lounech tak došlo k porušení práva stěžovatelky na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny. V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na argumentaci obsaženou v citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 131/18.
17. Ve vztahu k napadenému usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 6. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-30, kterým byl zamítnut návrh na zrušení ustanovení Mgr. Dany Holé opatrovníkem stěžovatelky, Ústavní soud konstatuje, že neshledal důvody pro jeho zrušení. Jestliže totiž přistoupil ke zrušení napadeného usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 5. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-13, jímž byl opatrovník ustanoven, stalo se usnesení, kterým byl zamítnut návrh na zrušení jeho ustanovení, fakticky bezpředmětným. Ústavní soud proto stížnost proti napadenému usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 6. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-30 posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
18. Na základě výše uvedeného Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) a §82 odst. 3 písm. a) a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výroku nálezu uvedeno.