ECLI:CZ:US:2018:1.US.3775.18.1
sp. zn. I. ÚS 3775/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti R. L., zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Diamantem, advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 288/17, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci č. j. 8 VZN 287/2018-7 ze dne 18. září 2018, sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 KZN 2218/2018-13 ze dne 13. srpna 2018 a vyrozumění Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje č. j. KRPB-228750-5/ČJ-2017-060082-HH ze dne 31. ledna 2018, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal trestní oznámení na svědka ve své trestní věci s tím, že tento svědek měl z účtu advokátní kanceláře stěžovatele převádět peníze na svůj soukromý účet a tím se účastnit pomocí na trestné činnosti stěžovatele. Stěžovateli měla být jednáním svědka způsobena škoda převyšující 700 000 Kč.
2. Policie České republiky, Krajské státní zastupitelství v Brně a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci stěžovatele zpravily o tom, že ve věci nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Jednání stěžovatele a svědka bylo hodnoceno v trestní věci stěžovatele, stěžovatel své podezření opakovaně vyjádřil i v řízení před soudem. Důvody pro zahájení úkonů trestního řízení přesto shledány nebyly.
3. Proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na právní ochranu podle čl. 36 odst. Listiny. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval v tom, že ve věci byla činná státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, která byla v samotné trestní věci stěžovatele činná již dříve a měla být s ohledem ke všem blíže určeným okolnostem vyloučena pro podjatost.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností i napadenými akty; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že osoba poškozená trestným činem má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků ochrany práv) využít ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako jsou rozhodnutí o odložení věci, zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby [nález sp. zn. I. ÚS 3196/12 ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301)].
6. Ústavní soud také uvedl, že je jednoznačnou povinností státu zajistit ochranu základních práv včetně práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení, resp. že v určitých situacích lze hovořit o účinné ochraně (obětí) pouze prostřednictvím trestního práva. Selhání státu v této povinnosti může podle okolností představovat typicky porušení čl. 2 odst. 1, čl. 3 či čl. 8 Úmluvy [nález sp. zn. Pl. ÚS 17/10 ze dne 28. 6. 2011 (N 123/61 SbNU 767; 232/2011 Sb.), odst. 61]. Povinnost účinné trestněprávní ochrany se uplatní zejména u zásahů do nejzákladnějších práv chráněných čl. 2 Úmluvy, tedy práva na život [nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)], zákazu mučení a nelidského a ponižujícího zacházení zaručeného čl. 3 Úmluvy, resp. čl. 7 odst. 2 Listiny (nález sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015 a I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016) a zákazu nucených prací a práva na ochranu osobní svobody dle čl. 4 a 5 Úmluvy, resp. čl. 8 Listiny [nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016 (N 8/80 SbNU 91)].
7. V případě stěžovatele však zjevně nedošlo k porušení práva na život, zákazu mučení, nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, zákazu otroctví a nucených prací, dokonce ani práva na osobní svobodu či na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy. Tvrzený trestný čin a s ním spojené porušení práva stěžovatele na právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny totiž významem svých dopadů není srovnatelné s výše uvedenými právy. Právo stěžovatele na účinné vyšetřování tak vůbec nemohlo být porušeno, neboť povinnost vést účinné vyšetřování je pozitivní povinností státu na ústavní rovině pouze v případě trestných činů, v jejichž důsledku bylo porušeno některé z výše uvedených nejzávažnějších základních práv (právo na život, zákaz mučení a špatného zacházení, zákaz nucených prací a otroctví apod.).
8. V tomto ohledu je bez významu argumentace stěžovatele, který se domáhá ochrany řádného procesu při prověřování trestního oznámení, neboť ta je součástí výše zmíněného práva na efektivní trestní řízení. Nesvědčí-li stěžovateli toto právo samotné, zjevně mu nesvědčí jeho dílčí součásti. Z hlediska eventuálních majetkových práv stěžovatele pak Ústavní soud připomíná, že se stěžovatel může domáhat vydání neoprávněně zcizených peněz samostatně v řízení před civilními soudy. Má tedy nadále k dispozici procesní prostředek k ochraně svých práv.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu