ECLI:CZ:US:2018:1.US.3944.17.1
sp. zn. I. ÚS 3944/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele D. M., zastoupeného Mgr. Janem Matesem, LL.M., advokátem se sídlem Velvarská 25/1701, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2017 č. j. 3 Tdo 803/2017-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zásada presumpce neviny garantovaná v čl. 40 odst. 2 Listiny.
2. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele vůči usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017 sp. zn. 4 To 74/2015, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2015 sp. zn. 43 T 12/2014, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a kterým byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce pěti let. Stěžovatel byl odsouzen za to, že v úmyslu vylákat finanční prostředky ve výši 5.500.000 Kč od společnosti AB Consult Czech s.r.o. zaslal žádost o realizaci bankovního převodu této částky bez vědomí a souhlasu jednatelky společnosti a doložil ji padělaným podpisovým vzorem, kterým mu jednatelka měla udělit dispoziční právo k účtu zmíněné společnosti. Na základě těchto údajů stěžovatel bez vědomí a souhlasu jednatelky společnosti vybral zmiňované prostředky a přes urgence je nevrátil.
3. Stěžovatel namítá, že se vrchní soud nevypořádal s důkazy, které navrhoval; takový postup soud dle stěžovatele řádně neodůvodnil a pouze konstatoval, že navrhované důkazy nejsou podstatné pro rozhodnutí o vině. Stěžovatel kritizuje i odůvodnění vrchního soudu, ve kterém soud konstatoval, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jako "v podstatných směrech správné", což považuje za libovůli vrchního soudu a nesplnění požadavku na řádné odůvodnění. Nakonec stěžovatel namítá, že byla porušena presumpce neviny. Její porušení spatřuje v několika věcech: I vrchní soud dle stěžovatele připustil možnost, že převod finanční částky vůbec nebyl protiprávní, a potvrdil, že existují rozpory mezi výpověďmi svědků ohledně finančních transakcí, které probíhaly mezi dotčenými osobami.
II.
4. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016).
7. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/15 ze dne 11. 2. 2016]. Byť v projednávané kauze vrchní soud kritizoval rozsudek Městského soudu v Praze, věnoval se také detailně tomu, proč i přes vytýkané nedostatky shledává stěžovatele vinným (str. 6 - 12 napadeného usnesení). Použitá formulace "v podstatných směrech správné" namítaná stěžovatelem se tak vztahovala právě k určitým nedostatkům v argumentaci prvoinstančního soudu a sloužila jako překlenutí k vysvětlení, proč vrchní soud shledal stěžovatele vinným, byť rozsudek městského soudu nebyl plně přesvědčivý. Nejedná se tedy o libovůli v postupu vrchního soudu. Stěžovatel dále namítá, že se soud nevypořádal s rozpory ve výpovědích svědků a že neprovedl důkazy, které by prokázaly jejich nevěrohodnost. Vrchní soud však v napadeném usnesení uvádí, že na rozdíl od Městského soudu došel k závěru, že někteří svědci nevypovídali pravdivě. Jelikož v tomto bodu Vrchní soud shledal nevěrohodnost svědků i bez doplněného dokazování, tak nevnímal jako potřebné dále dokazovat jejich nevěrohodnost (srov. str. 13 napadeného rozhodnutí). Vrchní soud se pak v napadeném usnesení zabýval i důsledky takové nevěrohodnosti na posouzení viny stěžovatele; vysvětlil přitom, proč tato nevěrohodnost nevede k úvahám, že by vina stěžovatel nebyla prokázána bez důvodných pochybností (str. 14-16 a 18-19). Ústavní soud nakonec neshledal jako důvodnou námitku stěžovatele, že samotný vrchní soud připustil, že existuje nezanedbatelná možnost, že převod peněz vůbec nebyl protiprávní. Vrchní soud se totiž vyjadřoval k určité netransparentnosti některých finančních toků; nezpochybnil ale skutečnost, že jednání, kladené za vinu stěžovateli, bylo trestné a že se jej dopustil stěžovatel. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že napadené usnesení Nejvyššího soudu, které aprobovalo popsané rozhodnutí vrchního soudu, nezasáhlo ani do stěžovatelova práva na soudní ochranu, ani jím nedošlo k tvrzenému porušení zásady presumpce neviny.
8. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 24. dubna 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu