ECLI:CZ:US:2018:1.US.453.18.1
sp. zn. I. ÚS 453/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka a soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5, Evropská 663/132, Praha 6, zastoupeného JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem Josefa Knihy 177, Rokycany, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2017 č. j. 14 Co 322/2017-55, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí krajského soudu, kterým mu byla ve výroku II. uložena povinnost uhradit povinnému náklady odvolacího řízení ve výši 1 038,- Kč.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že usnesením stěžovatele jako soudního exekutora č. j. 067 EX 4183/12-44 ze dne 1. 8. 2017 bylo rozhodnuto, že se exekuce zastavuje, povinný je povinen zaplatit stěžovateli na nákladech exekuce 7 865,- Kč a oprávněnému na náhradě nákladů oprávněného v exekuci částku ve výši 5 190,90 Kč. K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením rozhodl, že se usnesení stěžovatele mění tak, že mu náhrada nákladů exekuce nepřiznává, žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů exekučního řízení nepřiznává a stěžovatel je povinen uhradit povinnému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 038,- Kč a oprávněný je povinen uhradit povinnému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 692,- Kč.
Stěžovatel namítá, že v řízení o zastavení exekuce vystupoval v celém rozsahu výhradně v pozici soudu prvního stupně, tedy orgánu veřejné moci. Není přípustné, aby odvolací soud, změnil-li v odvolacím řízení usnesení stěžovatele jako soudu prvního stupně, zavazoval k úhradě nákladů odvolacího řízení stěžovatele, i kdyby bylo jeho rozhodnutí nesprávné.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení, včetně nákladů řízení exekučního, je výhradně doménou civilních soudů. Jedině ty jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům garantovaným běžným zákonem. Otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02, III. ÚS 106/11, III. ÚS 255/05, I. ÚS 195/13 a další). Ústavní soud tak dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje nanejvýše zdrženlivě.
V projednávané věci jde navíc o částku bagatelní, která není schopna představovat reálné porušení základních práv či svobod. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Tu lze odkázat i na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby byly vrcholné ústavní orgány odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny (srov. též např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, IV. ÚS 101/01, IV. ÚS 2294/13 a nález sp. zn. III. ÚS 404/04).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2018
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu