ECLI:CZ:US:2018:2.US.1086.18.1
sp. zn. II. ÚS 1086/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti obchodní společnosti DUKRAL stavby, s.r.o., IČ: 29081785, sídlem Jaurisova 515/4, Praha 4 - Michle, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 2/2, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2018 č. j. 23 Cdo 4833/2017-334, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Václava Vopata, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. 3. 2018, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 5. 2017 č. j. 25 Co 19/2017-291 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 10. 2016 č. j. 25 C 82/2011-250, jímž byla na základě žaloby vedlejšího účastníka uložena povinnost stěžovatelce zaplatit mu částku 88 800 Kč s příslušenstvím. Vedlejší účastník měl mít v tomto rozsahu nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, které stěžovatelce vzniklo tím, že vedlejší účastník jako subdodavatel na základě neplatné smlouvy o dílo provedl práce na zateplení domu ve S., k nimž byla stěžovatelka jako dodavatel zavázána v rámci smluvního vztahu s majitelem domu.
3. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018 č. j. 23 Cdo 4833/2017-334 odmítnuto z důvodu absence vymezení, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu. Podle dovolacího soudu neměla vymezit žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl krajský soud odchýlit od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu.
III.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka považuje posouzení dovolacího soudu za nesprávné a neúplné. Má za to, že předložila důkazy k tomu, že ve věci není pasivně legitimována, neboť za práce, jejichž úhrady se domáhal vedlejší účastník, zaplatila jiné osobě, a tudíž jen ta se tak mohla bezdůvodně obohatit. Od počátku zpochybňuje svoji pasivní legitimaci a dokládá k tomu důkazy, jejichž existencí se soudy nezabývaly, čímž svá rozhodnutí zatížily vadou. V žádném vyjádření ani podání naopak neuváděla, že by mělo dojít k bezdůvodnému obohacení vlastníka domu. Závěrem stěžovatelka dodává, že odchýlení se odvolacího i dovolacího soudu od ustálené praxe dovolacího soudu shledává v tom, že soudy na základě nezohlednění důkazů posoudily otázku její pasivní legitimace nesprávně. V této souvislosti poukazuje na nález ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. II. ÚS 1226/17 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), podle něhož musí být vymezení, v čem spatřuje dovolatel splnění předpokladů přípustnosti dovolání, seznatelné, může však být vyjádřeno v kterékoli části dovolání, a to případně i na více místech. Rovněž není nezbytné, aby v dovolání byla ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu specifikována uvedením spisové značky konkrétního rozhodnutí.
IV.
Procesní podmínky řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná (stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
6. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky, napadeným usnesením a dalšími přílohami ústavní stížnosti, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Sám totiž není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, což znamená, že jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení v rovině tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.
8. Pro posouzení ústavní stížnosti bylo určující, zda dovolání stěžovatelky obsahovalo náležitosti podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu, mezi něž patří i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Jen v případě, že by tomu tak bylo, by byly splněny podmínky pro posouzení přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v §237 občanského soudního řádu. Z obsahu dovolání, které stěžovatelka přiložila k ústavní stížnosti, však vyplývá, že v něm tato náležitost chybí. Stěžovatelka v dovolání neuvedla, na vyřešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud neměla být vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo jím byla vyřešena, avšak měla by být posouzena jinak, závisí napadené rozhodnutí. Takovouto otázku stěžovatelka neformulovala v žádné části svého dovolání.
9. Dovolacímu soudu proto nelze vytknout, že dovolání pro nesplnění této zákonem předepsané náležitosti v souladu s §243c odst. 1 občanského soudního řádu odmítl. Napadeným usnesením nebylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani jiné její ústavně zaručené základní právo. Ve zbytku postačí odkázat na relevantní část odůvodnění usnesení dovolacího soudu.
10. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2018
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu