ECLI:CZ:US:2018:2.US.1280.18.1
sp. zn. II. ÚS 1280/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti JUDr. Ilony Třískové, advokátky, sídlem Tišnovská č. 1526/167, Brno, správkyně konkurzní podstaty úpadce CHEETAHS spol. s r. o., se sídlem tř. T. Bati 1560, Zlín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 2. 2018 sp. zn. 9 Cmo 1/2018 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2016 č. j. 17 Cm 479/2003-799 ve znění opravného usnesení ze dne 2. 1. 2018 č. j. 17 Cm 479/2003-816 (7), za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o přiznání odměny znalci za zpracování revizního znaleckého posudku.
Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") v řízení o žalobě stěžovatelky proti žalovanému Kamilu Buchtovi o zaplacení částky 700 000 Kč ustanovil Ústav oceňování majetku při Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské, Technické univerzity Ostrava, znalcem z oboru Ekonomika - ceny a odhady podniků (dále jen "znalec"). Krajský soud uložil znalci, aby podal znalecký posudek, v jehož rámci zodpoví soudem formulované otázky, a aby zpracoval revizní znalecké posudky ke všem (osmi) posudkům, které byly v projednávané věci již zpracovány. Znalec provedl revizní znalecký posudek č. 219/05/2016 ve lhůtě soudem stanovené, za což mu krajský soud shora označeným usnesením přiznal odměnu ve výši 84 452 Kč.
K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadené rozhodnutí potvrdil s tím, že neshledal důvody pro snížení odměny, která byla určena v souladu s §17 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a příslušnými ustanoveními vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Vrchní soud konstatoval, že posudek byl proveden včas, nelze ho označit za nekvalitní a i časový rozsah znaleckého úkonu účtovaný v rozsahu 201 hodin práce lze považovat za přiměřený. Účelností znaleckého úkonu se vrchní soud nezabýval, neboť respektoval skutečnost, že byl zadán soudem, k námitkám, které stěžovatelka vznesla proti závěrům znaleckého posudku, vrchní soud uvedl, že se jimi bude zabývat krajský soud v rámci hodnocení důkazů.
II.
Argumentace stěžovatelky
Stěžovatelka vytkla vrchnímu soudu, že se nevypořádal s jejími kritickými námitkami vůči úplnosti a kvalitě znaleckého posudku s tím, že se jimi bude zabývat krajský soud v rámci hodnocení důkazů. Stěžovatelka měla však za to, že pokud jí zákon přiznává právo vyjádřit se k posudku a vyúčtování odměny, má právo, aby její námitky byly projednány. Opak zakládá porušení práva na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je advokátkou, a proto nemusela být v řízení před Ústavním soudem zastoupena jiným advokátem ve smyslu §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (290/2015 Sb.), dostupné též v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Usnesením krajského soudu, stejně jako potvrzujícím usnesením vrchního soudu bylo rozhodováno o peněžním nároku znalce (o znalečném). Rozhodování o znalečném a jeho výši přísluší výhradně obecným soudům a ústavní přezkum spočívá pouze v dohlédnutí nad dodržením základních ústavních principů výkladu a aplikace práva (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3058/13 ze dne 29. 1. 2014, N 13/72 SbNU 183, bod 19, usnesení sp. zn. III. ÚS 2655/14 ze dne 26. 2. 2015 a další, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).
V posuzované věci Ústavní soud žádný neoprávněný zásah do stěžovatelčiných práv neshledal, neboť rozhodnutí o přiznání znalečného za provedený znalecký úkon jsou rozhodnutími nemeritorní povahy, jimiž nebylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech. Jejich samotné vydání se tak stěžovatelčiných ústavně zaručených práv nemohlo přímo dotknout [srov. usnesení ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 292/05, U 23/38 SbNU 587, nález ze dne 1. 9. 2011 sp. zn. II. ÚS 781/10, N 147/62 SbNU 269 (275), usnesení ze dne 26. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 2655/14, bod 7].
Případné pochybení obecných soudů při stanovení výše znalečného by mohlo vést k zásahu do práv stěžovatelky nepřímo, a to v případě, pokud by jí - s ohledem na výsledek řízení ve věci samé - byla uložena povinnost nahradit náklady řízení spočívající v uhrazeném znalečném. Jestliže by stěžovatelkou namítaná neúčelnost a nekvalita znaleckého posudku vedla ke vzniku nákladů, které by jinak nevznikly, pak povinnost jejich hrazení by nemohla jít k tíži účastníka řízení, který sice neměl v soudním řízení úspěch, vznik těchto nákladů však nijak nezavinil. Je však důležité, že hodnocení, zda k takovému pochybení došlo, bude předmětem posuzování obecných soudů v procesu hodnocení důkazů a při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Za daného stavu řízení není námitka, zda měl být znalec ustanoven či kolik mu mělo být na znalečném přiznáno, není způsobilá přivodit zásah Ústavního soudu ve formě kasačního nálezu, neboť mezi výší znalečného a průkazností závěrů znaleckého posudku nelze klást rovnítko (srov. usnesení ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 599/17, usnesení sp. zn. III. ÚS 1081/18 ze dne 29. 5. 2018).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2018
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu