ECLI:CZ:US:2018:2.US.1323.18.1
sp. zn. II. ÚS 1323/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Černilové, zastoupené Mgr. Tomášem Pavlem, advokátem, AK se sídlem Smilova 547, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 1. 2018 č. j. 22 Co 431/2017-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jímž měla být porušena základní práva stěžovatelky na spravedlivý proces a na ochranu majetku dle čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadené rozhodnutí krajského soudu jako odvolacího soudu bylo vydáno v řízení, v němž stěžovatelka vystupovala jako žalovaná. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi, jako soudu prvního stupně, ze dne 9. 10. 2017 č. j. 108 C 186/2013-99 došlo k zastavení řízení v návaznosti na zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně; výrokem II. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 48 570,60 Kč. K odvolání žalobkyně proti tomuto výroku o nákladech řízení Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením napadeným ústavní stížností změnil rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. tak, že žalobkyni zavázal nahradit stěžovatelce náklady řízení před okresním soudem ve výši 12 778 Kč, a dále určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud shodně s okresním soudem shledal právo stěžovatelky na náhradu nákladů nalézacího řízení, avšak jako prokázané a účelně vynaložené náklady hodnotil pouze náklady spojené se dvěma úkony právní služby provedenými advokátem stěžovatelky, přičemž vysvětlil, proč další účtované úkony právní služby, které byly přiznány okresním soudem, nepovažoval za prokázané a účelně učiněné.
3. Stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, svévolné a rozporné s jejími ústavně zaručenými právy a je přesvědčena, že jí byla nespravedlivě odepřena náhrada nákladů řízení, které musela ve sporu oprávněně vynaložit. Stěžovatelka podrobně rozporuje hodnocení krajského soudu ohledně odůvodněnosti jednotlivých úkonů právní služby učiněných jejím advokátem.
4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. V projednávaném případě směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud obecně staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi konstantně upozorňuje, že problematika nákladů řízení zpravidla není předmětem ústavní ochrany, neboť byť se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nelze ji klást z hlediska zásad spravedlivého procesu na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307); všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná též z http://nalus.usoud.cz]. Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je tak zásadně doménou obecných soudů a Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat jejich jednotlivá rozhodnutí. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze teprve v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících dané řízení, typicky v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 633/05 ze dne 10. 1. 2006, nález sp. zn. II. ÚS 2864/12 ze dne 3. 9. 2013 (N 157/70 SbNU 453)].
8. V posuzovaném případě Ústavní soud v rozhodnutí krajského soudu žádné takové extrémní vybočení ze zákonných pravidel neshledal. Krajský soud se zabýval konkrétními okolnostmi daného případu a s ohledem na ně odůvodnil své závěry ohledně prokázání a účelnosti účtovaných úkonů právní služby. Rozhodnutí krajského soudu je dostatečně, srozumitelně a logicky odůvodněno, bez známek svévole, a Ústavní soud mu z ústavněprávního hlediska nemá co vytknout. Ústavní soud přitom znovu zdůrazňuje, že jeho přezkum se nevztahuje na "pouhou" zákonnost postupu obecného soudu, nýbrž na jeho ústavnost; a není-li u tvrzeného zásahu obecného soudu dosaženo ústavněprávní roviny, pak Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat jeho rozhodnutí, ani pokud by sám mohl mít za to, že přiléhavější by bylo rozhodnutí jiné. V posuzovaném případě stížnostní námitky a tvrzený zásah krajského soudu ústavněprávní relevance nedosahují. V rámci posouzení celkové spravedlnosti řízení, která v daném případě narušena nebyla, pak Ústavní soud nepřehlédl ani skutečnost, že stěžovatelka se v odvolacím řízení nevyjádřila.
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ze shora vyložených důvodů podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu