ECLI:CZ:US:2018:2.US.1426.18.1
sp. zn. II. ÚS 1426/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele S. J., zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem Sokolovská 45, Praha 8, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 1. 2018 sp. zn. 43 Nt 2048/2017 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018 sp. zn. 8 To 64/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na tlumočníka garantované čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny.
2. Stěžovatel byl 17. 6. 2017 vzat do vazby v souvislosti se zahájením trestního stíhání proti němu pro podezření ze spáchání závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 psím. a), odst. 3, písm. c) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství. Napadeným usnesením obvodní soud rozhodl 8. 1. 2018 o ponechání stěžovatele ve vazbě. Stěžovatel, státní příslušník Makedonie, při vazebním zasedání uvedl, že chápe podstatu vazebního zasedání, že rozumí trochu česky a že nebude vypovídat a obhajovat se bude mlčením. Stěžovateli tlumočil průběh zasedání tlumočník do makedonštiny, přičemž panuje shoda na nízké kvalitě tlumočení. Na konci zasedání se stěžovatel vyjádřil, že pro budoucí zasedání požaduje tlumočníka do srbštiny; předmětnému tlumočníkovi do makedonštiny dle svého vyjádření nerozuměl. Na dotaz, zda rozuměl průběhu a smyslu vazebního zasedání, prohlásil, že ano, a zopakoval, že se nechce hájit. V okamžiku odůvodňování vyhlášeného usnesení se s ohledem na kvalitu tlumočení stěžovatel ohradil, že předmětného tlumočníka nechce a že ihned požaduje tlumočníka do srbštiny. Vazební zasedání bylo odročeno na další den, kdy byl stěžovateli za přítomnosti tlumočníka do srbštiny zopakován průběh vazebního zasedání, byl dotázán, zda s rekapitulovaným průběhem souhlasí, a bylo odůvodněno vydané usnesení. Stěžovatel setrval na svém stanovisku, že se nechce vyjadřovat, pouze upřesnil některé skutečnosti. Proti napadenému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou městský soud zamítl, přičemž v napadeném usnesení zdůraznil snahu soudkyně obvodního soudu zajistit kompetentního tlumočníka a naplnit právo stěžovatele na spravedlivý proces.
3. Stěžovatel namítá, že obvodní soud rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě před zajištěním kompetentního tlumočníka, a proto stěžovatel neměl možnost řádně se hájit. Stěžovatel zdůrazňuje, že po odročení v přítomnosti kompetentního tlumočníka obvodní soud pouze zopakoval usnesení, přičemž ale již rozhodl dříve. Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na tlumočníka právě ve skutečnosti, že nebyla dodržena řádná posloupnost řízení. V důsledku této skutečnosti se stěžovatel domnívá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
4. Na výzvu Ústavního soudu se k stížnosti stěžovatele vyjádřili účastníci. Obvodní soud pro Prahu 1 detailně vylíčil volbu tlumočníka i průběh zasedání. Zdůraznil, že v okamžicích, kdy se začaly objevovat problémy s tlumočením, respektive kdy si obhájce stěžovatele začal stěžovat na nízkou kvalitu tlumočení, tak se soudkyně stěžovatele dotazovala, zda rozumí podstatě vazebního zasedání, přičemž stěžovatel zopakoval, že rozumí a že nechce vypovídat. Obvodní soud také uvedl, že obviněný před vyhlášením usnesení nenamítal, že by nerozuměl průběhu vazebního zasedání ani nežádal jiného tlumočníka; k tomu došlo až při odůvodňování usnesení. Městské státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření uvedlo, že obvodní soud svým postupem, kdy zajistil kompetentního tlumočníka a umožnil stěžovateli se k věci nově vyjádřit, zhojil předchozí problematické tlumočení. Městský soud v Praze odkázal na své usnesení ve věci. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 se nevyjádřilo. Stěžovatel se ve lhůtě nevyjádřil k zaslaným vyjádřením účastníků řízení.
II.
5. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, spisového materiálu, který si Ústavní soud vyžádal, a vyjádření účastníků dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016).
8. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také tehdy, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/15 ze dne 11. 2. 2016].
9. Z napadených usnesení, vyjádření účastníků a protokolů z vazebního zasedání je zřejmé, že stěžovatel byl opakovaně dotazován, zda předmětnému líčení rozumí. Požadavek na zajištění kompetentního tlumočníka zazněl až při odůvodňování usnesení. Pokud tedy soudkyně vazební zasedání v tomto momentu odročila, zajistila kompetentního tlumočníka, zopakovala mu průběh vazebního zasedání a umožnila mu, aby se k jeho průběhu vyjádřil, přičemž se obviněný mohl v průběhu vazebního zasedání radit se svým obhájcem, pak nelze souhlasit se stěžovatelem, že bylo porušeno jeho právo na tlumočníka. V průběhu celého zasedání soudkyně dbala na zachování práva stěžovatele na tlumočníka a to jak opakovanými dotazy, zda průběhu zasedání rozumí, tak zajištěním nového tlumočníka, zopakováním předchozího průběhu a umožnění vyjádření. V kontextu jednání soudkyně není pochyby o tom, že kdyby po zajištění nového tlumočníka stěžovatel vyjádřil skutečnosti, které by ovlivnily rozhodnutí ve věci samé, tak by rozhodla v souladu s nově zjištěnými skutečnostmi. Toto dokládá napadené usnesení obvodního soudu, ve kterém je uvedeno, že po zajištění kompetentního tlumočníka se stěžovatel sice nechtěl vyjadřovat, ale zároveň uvedl, že nikdy neříkal, že jeho příjem je 6.500 Kč. Ústavní soud tak uzavírá, že obecné soudy umožnily stěžovateli řádně se hájit a že nebylo porušeno jeho právo na tlumočníka.
10. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 26. července 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu