ECLI:CZ:US:2018:2.US.2358.18.1
sp. zn. II. ÚS 2358/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Evy Háskové, zastoupené Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Praku 4 ze dne 7. 7. 2016, č. j. 27 C 17/2010-458, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 70 Co 18/2017-518, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, č. j. 22 Cdo 5916/2017-608, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 10. 7. 2018 byl Ústavnímu soudu doručen přípis Obvodního soudu pro Prahu 4 datovaný dnem 28. 6. 2018 s tím, že dne 21. 6. 2018 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručena ústavní stížnost stěžovatelky podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její legitimní očekávání na nabytí majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu číslo 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny.
2. Jak si Ústavní soud ověřil u Obvodního soudu pro Prahu 4, shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu se dostalo do dispozice právnímu zástupci stěžovatelky prostřednictvím datové schránky dne 23. 4. 2018 a Obvodní soud pro Prahu 4 ústavní stížnost stěžovatelky předal k poštovní přepravě dne 3. 7. 2018.
3. Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky řízení kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy též to, zda byla podána včas.
4. Podle ustanovení §27 odst. 2 a §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je řízení před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení písemného návrhu Ústavnímu soudu. Z těchto kogentních ustanovení, avšak ani z žádných jiných ustanovení právního řádu, nevyplývá, že by zaslání ústavní stížnosti obecnému soudu bylo schopno vyvolat účinky zahájení řízení před Ústavním soudem (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1830/13 ze dne 17. 6. 2013 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud ostatně mnohokráte judikoval, že není součástí soustavy obecných soudů, řízení před ním je řízením zcela samostatným a nepředstavuje pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných.
5. Lhůta k podání ústavní stížnosti určená v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v délce dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, má procesní charakter, a proto postačí, je-li v její poslední den ústavní stížnost podána k přepravě [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 37/93 ze dne 22. 3. 1994 (N 9/1 SbNU 61, č. 86/1994 Sb.)]. Byla-li tedy ústavní stížnost nesprávně předána či zaslána obecnému soudu, lze lhůtu pro podání ústavní stížnosti považovat za zachovanou pouze tehdy, pokud by byla dodržena v okamžiku postoupení ústavní stížnosti Ústavnímu soudu obecným soudem.
6. Ústavní soud ověřil - jak shora uvedeno - že usnesení Nejvyššího soudu se dostalo právnímu zástupci stěžovatelky, Mgr. Pavlu Bučinovi, do jeho rukou dne 23. 4. 2018. Od tohoto dne proto počala stěžovatelce běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 25. 6. 2018. Předmětná ústavní stížnost však byla k Ústavnímu soudu podána prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4, který ji obdržel dne 21. 6. 2018 a teprve dne 3. 7. 2018 ji postoupil (zaslal poštou) Ústavnímu soudu. S ohledem na výše vyložené nelze než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána opožděně, neboť v okamžiku jejího předání k poštovní přepravě již lhůta stanovená zákonem pro její podání uplynula.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2018
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj