ECLI:CZ:US:2018:2.US.2503.17.1
sp. zn. II. ÚS 2503/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou, sídlem Sokolovská 37/24, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2017 č. j. 19 Co 558/2016-624, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a K. S., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2017 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím mohla být porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí a z dalších podkladů předložených stěžovatelkou vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 6. 2016 č. j. 12 Nc 66/2015-411 byl nezletilý svěřen do péče stěžovatelky a vedlejšímu účastníkovi (dále také jen "otec") bylo uloženo s účinností od 1. 5. 2015 přispívat na výživu nezletilého částkou 3 500 Kč měsíčně. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 5. 2017 č. j. 19 Co 558/2016-624 byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že se nezletilý s účinností od právní moci rozsudku svěřuje do střídavé péče rodičů, a to tím způsobem, že se každý lichý týden v roce svěřuje do péče stěžovatelky a každý sudý týden v roce do péče otce.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se krajský soud odmítl zabývat jejími tvrzeními a důkazními návrhy, kterými by bylo vyvráceno, že výchovné schopnosti otce jsou podobné výchovným schopnostem stěžovatelky, zejména nebyly přesvědčivě zkoumány poměry na straně otce. Otec podle stěžovatelky není omezen v péči syna jen tím, že je postižený, ale též tím, že manipuluje se svým postižením ve vztahu k sociálním dávkám a nezodpovědně požívá alkohol. Stěžovatelka je přesvědčena, že otcův výchovný i citový vliv je dostatečně zajišťován širokým stykem se synem, střídání péče však v zájmu syna není, neboť otec není schopen zajišťovat veškeré jeho potřeby. Krajský soud také nezkoumal schopnost nezletilého vyrovnat se se zátěží střídavé péče, která nespočívá pouze v čase stráveném s oběma rodiči, ale i v nutnosti domluvit se s oběma rodiči na takových záležitostech, jako jsou škola, oblečení, trávení volného času apod. Bylo-li znalci doporučeno zachovat výchovné prostředí u stěžovatelky, pak pouhé přání otce podílet se rovnoměrně na péči o syna nemá dle názoru stěžovatelky být nadřazeno nad zájem nezletilého. Stěžovatelka je toho názoru, že je-li podkladem rozhodnutí soudu jednak znalecké vyšetření nezletilého a jednak dokazování ohledně výchovných schopností toho kterého rodiče, pak mělo být znalecky zkoumáno, zda po uplynutí určitého času je v zájmu nezletilého změnit nařízenou výlučnou péči na střídavou, a stěžovatelce mělo být umožněno prokázat, že výchovné schopnosti otce jsou horší než její.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v nich vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
6. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadený rozsudek krajského soudu z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo. Rozhodnutí vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry krajského soudu jsou v napadeném rozsudku vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Stěžovatelka polemizuje se závěry krajského soudu, avšak Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují výrazně s účastníky a dalšími pro řízení relevantními osobami, z čehož si vytváří racionální úsudek, a vynáší tak odpovídající skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možno hodnotit postup soudu jako protiústavní.
7. Tak tomu je i v dané věci, kdy soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování neaplikovaly platnou právní úpravu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování; to platí pro rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu, byť každý ze soudů ve snaze dostát nejlepšímu zájmu nezletilého akcentoval jiné skutečnosti a soudy proto dospěly k odlišným závěrům.
8. Okresní soud dovodil, že svěření nezletilého do střídavé péče rodičů by vzhledem ke konfliktnímu vztahu rodičů a jejich problematické vzájemné komunikaci přestavovalo pro nezletilého další zátěž. Okresní soud přihlédl k tomu, že stěžovatelka na otce podala trestní oznámení pro údajný stalking, soud má za to, že nelze vyloučit, že otec mohl stěžovatelku po ukončení jejich vztahu sledovat, mohlo jít o impulzivní reakci otce na rychlé ukončení dlouhodobého soužití stěžovatelkou a nastalou životní situaci. Dle okresního soudu nebylo ani na místě svěřit nezletilého do péče otce, přestože otec žije nadále v původním společném bydlišti rodičů, neboť je v zájmu nezletilého, aby byla zajištěna kontinuita v jeho výchově, kterou vzhledem k nastalým změnám jistě potřebuje, a rozhodl proto o svěření nezletilého do péče stěžovatelky. Okresní soud současně konstatoval, že nelze střídavou péči v budoucnu vyloučit při splnění určitých podmínek, zejména dojde-li ke zlepšení ve vzájemné komunikaci rodičů, které v současné době nejsou schopni.
9. Jak plyne z obsahu vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. 12 Nc 66/2015 i napadeného rozsudku krajského soudu, ve fázi odvolacího řízení byly zjištěny nové okolnosti, které vedly krajský soud ke změně závěrů okresního soudu. Krajský soud zejména zdůraznil, že došlo ke změně ve vztazích mezi rodiči, kteří se s rozpadem partnerského vztahu vyrovnali, každý z nich již žije svým způsobem života a spokojený partnerský vztah otce, který trvá po dobu asi dvou let a otcem je považován za perspektivní, je dokladem toho, že se otec již emočně vyrovnal s rozpadem předchozího partnerského vztahu se stěžovatelkou. Uvedená změna se pozitivně odrazila též do schopnosti rodičů komunikovat a poskytovat si informace o nezletilém v rozsahu nezbytném pro řádné zajištění péče o něj. Výslechem rodičů v odvolacím řízení bylo prokázáno, že vzájemně komunikují telefonicky, stěžovatelka bez problémů umožňuje otci každý druhý den vést telefonické rozhovory se synem, rodiče dále komunikují prostřednictvím SMS zpráv a e-mailových zpráv.
10. Krajský soud doplnil dokazování výslechem znalkyně PhDr. Simony Měchové, Ph.D., která uvedla, že oproti době vypracování znaleckého posudku došlo ke změně v tom, že rodiče jsou schopni komunikovat na bazální úrovni, stěžovatelka uznává pozitivní vztah nezletilého s otcem a tento vztah vnímá více realisticky. U nezletilého je výchovným působením otce rozvíjen mužský vzor, a to je v jeho výchově nenahraditelné. Závěry znaleckého posudku o osobnostech rodičů a o jejich osobnostních rysech jsou nadále použitelné, změna nastala v tom, že stav stěžovatelky je aktuálně stabilizovanější. Znalkyně uvedla, že psychické potíže stěžovatelky jsou trvalého rázu, v minulosti byla čtyřikrát hospitalizována, již v mládí se psychiatricky léčila a její zjištěné úzkostné rysy se mohou negativně odrážet do výchovy nezletilého, z tohoto důvodu je vhodné, aby stěžovatelka trvale podstupovala terapii, jež jí byla doporučena. Obecné výchovné předpoklady obou rodičů jsou obdobné, pouze v případě neúspěchu stěžovatelky, například při ztrátě zaměstnání, by mohlo dojít k psychické destabilizaci, a to by mohlo vést ze strany stěžovatelky v bránění kontaktu nezletilého s otcem. Z hlediska psychologického nebo psychiatrického nebyla dle znalkyně ve výchovných schopnostech otce zjištěna žádná omezení.
11. V průběhu odvolacího řízení došlo také ke změně stanoviska kolizního opatrovníka, který navrhl rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu změnit tak, že se nezletilý svěřuje do střídavé péče rodičů s intervalem jednoho týdne. Kolizní opatrovník poukázal na to, že nezletilý je v péči obou rodičů spokojený, sám si péči rodičů formou střídavé péče přeje, k oběma rodičům se těší, je bezprostřední, a do započetí školní docházky je schopen se na režim střídavé péče adaptovat.
12. Krajský soud na základě provedeného dokazování, které zahrnovalo mimo jiné důkaz zprávou Městské části Praha 9 ze dne 20. 2. 2017, výslech účastníků, výslech znalkyně, výslech PaedDr. Fišerové, klinické logopedky, sdělení Policejního prezídia České republiky ze dne 16. 6. 2016, dovodil, že rodiče učinili značný pokrok ve vzájemné komunikaci, v poskytování informací o synovi, a jsou schopni spolupráce a kooperace v nezbytném rozsahu pro zajištění péče o nezletilého syna, a to i formou střídavé péče, a překážky, v nichž soud prvního stupně spatřoval nemožnost svěření nezletilého do střídavé péče rodičů, tak pominuly.
13. Ze shora uvedeného je zřejmé, že krajský soud důkladně zkoumal na základě výslechu znalce, lékařských zpráv a vyjádření, zda je v zájmu nezletilého jeho svěření do střídavé péče rodičů. Krajský soud ve svých závěrech také vycházel z judikatury Ústavního soudu, týkající se střídavé péče, na kterou v odůvodnění napadeného rozsudku odkázal.
14. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že krajský soud nedostatečně zjistil skutkový stav ohledně výchovných schopností otce a možnosti s ohledem na jeho zdravotní postižení o nezletilého řádně pečovat. Krajský soud provedl výslech svědkyně - sestry otce nezletilého, ze kterého vyplynulo, že jsou s otcem nezletilého v častém osobním kontaktu, vzdálenost jejich bydlišť je pět kilometrů. Svědkyně potvrdila, že otec nezletilého bydlí v bezbariérovém rodinném domě, je schopen vykonávat většinu potřebných prací v domácnosti, zahradu má bezúdržbovou, je schopen vyprat prádlo, připravit jídlo, uklízet a podobně. O nezletilého se otec staral i v době jeho nemoci, a i takové situace zvládá. Krajský soud vyslechl také jako svědkyni přítelkyni otce, jejichž známost trvá po dobu dvou let. Svědkyně potvrdila, že otec je schopen v domácnosti, až na výjimky (např. mytí oken), vykonávat všechny práce. Pokud nezletilý něco potřebuje, jde zpravidla za otcem, jde-li o jídlo, pak za ní. Společně často vyrábí výrobky přiměřené věku nezletilého, a tyto činnosti dělá nezletilý rád. Svědkyně poukázala na dobré vztahy mezi otcem a jeho rodinou, se kterou si vzájemně pomáhají. V řízení před krajským soudem nebylo také prokázáno, že by otec nezletilého požíval v nadměrném množství alkohol. Takový závěr dle krajského soudu nelze učinit na základě závěrů znaleckého posudku, který naopak byl v řízení vyvrácen výslechem sestry a přítelkyně otce, jež shodně vypověděly, že alkohol požívá otec jen příležitostně, v míře přiměřené, která jeho výchovné schopnosti nesnižuje.
15. Namítá-li stěžovatelka, že krajský soud odmítl její důkazní návrhy, Ústavní soud ve své judikatuře vymezil, jaká pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu mají ústavněprávní relevanci a za určitých podmínek odůvodňují zásah Ústavního soudu. Jedná se mimo jiné o případy tzv. opomenutých důkazů, tedy o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez adekvátního odůvodnění zamítnut (event. opomenut), což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci, nebo dále o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí (ať již negativně či pozitivně) zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 150/93 ze dne 3. 11. 1994 (N 49/2 SbNU 87), nález sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51), nález sp. zn. IV. ÚS 185/96 ze dne 29. 11. 1996 (N 131/6 SbNU 461), nález sp. zn. II. ÚS 213/2000 ze dne 20. 2. 2002 (N 19/25 SbNU 143), nález sp. zn. I. ÚS 549/2000 ze dne 18. 4. 2001 (N 63/22 SbNU 65), nález sp. zn. IV. ÚS 219/03 ze dne 20. 2. 2004 (N 25/32 SbNU 225), a další].
16. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že neshledal důvody pro doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem či znaleckým posudkem z oboru neurologie, neboť odvolací soud argumentaci stěžovatelky o nesprávných skutkových zjištěních okresního soudu vyplývajících z vypracovaného znaleckého posudku a z výslechu znalkyně neshledal opodstatněnou. Krajský soud také odmítl pro nadbytečnost doplnění dokazování zprávou okresní správy sociálního zabezpečení o výsledku prošetření podnětu stěžovatelky o rozsahu poškození zdraví otce znaleckým posudkem z oboru neurologie a výslechem otce a bratra stěžovatelky ke schopnostem otce pečovat o nezletilého syna, neboť tato schopnost byla v řízení dostatečně objasněna vypracovaným znaleckým posudkem, výslechem sestry a přítelkyně otce jako svědků v odvolacím řízení a opakovanými šetřeními opatrovníka v místě bydliště otce, při nichž otec prakticky předvedl nejen svoji sebeobslužnost, ale též schopnost vykonávat běžné domácí činnosti nezbytné pro zajištění péče o nezletilého syna. Krajský soud taktéž neshledal důvody pro doplnění dokazování výpisem telefonních hovorů otce s nezletilým synem a lékařskou zprávou o infektech močových cest stěžovatelky, neboť shodnými výpověďmi obou rodičů bylo prokázáno, že otec s nezletilým synem telefonuje obden, čemuž stěžovatelka nebrání, a zdravotní problémy stěžovatelky byly dostatečně zjištěny z jejího účastnického výslechu. Krajský soud nedoplnil dokazování ani e-mailem stěžovatelky adresovaným otci, jímž ho vyzývala, aby se zdržel telefonování jejímu zaměstnavateli do Itálie, jakož i dopisem právní zástupkyně stěžovatelky adresovaným MUDr. Jarmile Klímové, neboť uvedené důkazy nepředstavují zdroj objektivních skutkových zjištění.
17. Jak vyplývá ze shora konstatovaných závěrů krajského soudu, je zřejmé, že se soud nedopustil stěžovatelkou namítaného pochybení, neboť přesvědčivě a podrobně zdůvodnil, z jakých důvodů nebyly stěžovatelkou navržené důkazy provedeny, a vycházel ve svých závěrech z řádně provedených důkazů, kterými byl dostatečně skutkový stav věci zjištěn.
18. Ústavní soud vnímá složitou situaci obou rodičů a zejména nezletilého, kdy jen stěží lze očekávat, že by soudy nahradily plně dohodu rodičů a harmonicky upravily rodinný život nezletilého a uspokojující vzájemné kontakty pro všechny členy rodiny. Krajský soud usiloval úpravou o určitou stabilizaci situace a své závěry odůvodnil; Ústavnímu soudu se přitom nejeví, že by tyto závěry byly extrémní a postrádající zcela svůj podklad v obsahu spisu. Jak již bylo shora uvedeno, Ústavní soud není povolán provádět své vlastní hodnocení skutkových zjištění, nahrazovat činnost krajského soudu a prezentovat své vlastní názory na meritum věci, jež se netýkají ústavněprávního přezkumu a jeho Ústavou vymezeného postavení v soudní moci. Dle aktuálních okolností přitom opatrovnické soudy mohou vždy přistoupit ke změně svého rozhodnutí v nejlepším zájmu nezletilých.
19. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu