ECLI:CZ:US:2018:2.US.2524.18.1
sp. zn. II. ÚS 2524/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Czech Soul, s. r. o., se sídlem Družstevní 2223/21, Brno, právně zastoupené JUDr. Kárimem Titzem, advokátem se sídlem Kobližná 19, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2018 č. j. 115 C 172/2017-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Žalobkyně se žalobou domáhala po stěžovatelce jako žalované zaplacení částky ve výši 3 299,90 Kč spolu s úrokem z prodlení a částky ve výši 1 476 Kč, a to z titulu odstoupení od kupní smlouvy na kalhoty, u nichž se projevila výrobní vada.
3. Městský soud v Brně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a uložil stěžovatelce požadované částky zaplatit a nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 10 062 Kč. Vyšel ze znaleckého posudku, který vady kalhot zhodnotil jako neodstranitelné.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení ústavně zaručených práv. Rozhodnutí městského soudu považuje za nesprávné a jeho právní závěry za nedostatečně odůvodněné.
5. Ústavní soud úvodem podotýká, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud připomíná skutečnost, že napadený rozsudek se považuje za bagatelní. Již tato skutečnost sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Na stěžovatelce pak je, aby v ústavní stížnosti vysvětlila (a doložila), proč věc vyvolává, a to přes svou bagatelnost, v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). To se však stěžovatelce nepodařilo. Stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdila žádnou zásadní újmu v její osobní sféře; napadený rozsudek městského soudu a řízení jemu předcházející nepředstavují dle Ústavního soudu ani extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.
8. Ústavní soud má za to, že napadené rozhodnutí městského soudu obsahuje odůvodnění (§157 o. s. ř.), které nevykazuje žádné nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval. Nejde o případ, kdy by z odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé, proč městský soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti lze pak hodnotit jako pouhou polemiku se závěry obecného soudu, přičemž stěžovatelka nepřípadně očekává, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu