ECLI:CZ:US:2018:2.US.4026.17.1
sp. zn. II. ÚS 4026/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Martínka, zastoupeného Mgr. Hanou Krutilovou, advokátkou, se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 23 Cdo 3740/2017-435 a proti výroku III usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2017, č. j. 27 Co 363/2014-417, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a za účasti České republiky - Okresního soudu v Uherském Hradišti, se sídlem Svatováclavská 568, Uherské Hradiště, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Vykonatelnost výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2017, č. j. 27 Co 363/2014-417, se odkládá.
Odůvodnění:
1. Včasnou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí (jejich jednotlivých výroků) zejm. pro porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti i jejich příloh se podává, že výrokem III. svého usnesení Krajský soud v Brně jako soud odvolací stanovil stěžovateli povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku za odvolání ve výši 82.185 Kč na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti do tří dnů od právní moci jeho usnesení (právní moc nastala dne 7. 3. 2017 a vykonatelným se uvedený výrok podle tvrzení stěžovatele stal 11. 3. 2017).
3. Stěžovatel v této souvislosti navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného výroku III., neboť zaplacení uvedené částky by pro něj jako starobního důchodce představovalo podstatnou újmou, která by byla rozhodně větší než pro Českou republiku. Rozhodnutí o odložení vykonatelnosti zároveň není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud by byl realizován výkon rozhodnutí či exekuce na základě napadeného výroku III usnesení odvolacího soudu, lze podle stěžovatele důvodně očekávat, že předmětem takového postihu byl právě starobní důchod stěžovatele.
4. Ústavní soud může podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu.
5. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu v daném případě splněny. Odklad vykonatelnosti je sice institutem mimořádným a citované ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 254/02 ze dne 9. 6. 2004), nicméně s ohledem na majetkové poměry stěžovatele a poměry České republiky jako vedlejšího účastníka by výkon napadeného rozhodnutí znamenal pro stěžovatele (fyzickou osobu) nepoměrně větší újmu, než jaká by odložením vykonatelnosti mohla vzniknout vedlejšímu účastníkovi. Zároveň odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem, a je tak splněna i tato podmínka obsažená v ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2018
Ludvík David v. r.
předseda senátu