ECLI:CZ:US:2018:2.US.699.18.1
sp. zn. II. ÚS 699/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RAVAK a. s., se sídlem Obenická 285, Příbram, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem Husova 5, Praha, proti výroku II., V., X. a XIII. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-292, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a A) OLEO CHEMICAL, a. s., se sídlem Holušická 2221/3, Praha 4, B) Ing. Jiřího Hanáka, insolvenčního správce dlužníka společnosti OLEO CHEMICAL, a. s., zastoupeného JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph. D., LL.M., advokátem se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, C) SHADBROOK ENTERPRISES Limited, se sídlem 15 Somerset Avenue, Luton, LU2 OPJ4TH, Bedfordshire, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Petrem Slavíkem, advokátem se sídlem Kolbenova 609/38, Praha, a D) GO biz Jinonice s.r.o., se sídlem Sokolovská 394/17, Praha 8, zastoupené Mgr. Markem Prchlíkem, advokátem se sídlem Revoluční 764/17, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Vykonatelnost výroku II., V., X. a XIII. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-292, se odkládá.
Odůvodnění:
1. Včasnou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze ("městský soud"), resp. jeho některých výroků. Důvodem podání ústavní stížnosti je tvrzené porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti i jejich příloh se podává, že výrokem II. napadeného usnesení městský soud povolil řešení úpadku dlužníka (OLEO CHEMICAL, a. s.) reorganizací, výrokem V. byl ustanoven znalec za účelem ocenění majetkové podstaty dlužníka, výrokem X. byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 120 dnů předložil aktualizovaný reorganizační plán a výrokem XIII. nařídil přezkumné jednání na 11. 5. 2017.
3. Stěžovatel v této souvislosti navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených výroků podle ustanovení §79 zákona o Ústavním soudu, neboť by na jejich základě mohlo dojít (s ohledem na navrhovaný způsob provedení reorganizace fúzí dlužníka s jiným subjektem, která představuje nezvratný krok) k vážným a nevratným zásahům do práv všech věřitelů. Oproti tomu je časové odložení pokračování v insolvenčním řízení, trvajícího již sedm let, výrazně menším zásahem do práv zainteresovaných subjektů. Smyslem odkladu vykonatelnosti je totiž předejít situaci, kdy by po případném vyhovujícím nálezu Ústavního soudu bylo nemožné či neúměrně obtížné vrátit věc do podoby před napadeným protiústavním rozhodnutím.
4. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejší účastníky k vyjádření ohledně návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Městský soud jako účastník řízení této možnosti nevyužil.
5. V případě vedlejšího účastníka OLEO CHEMICAL, a. s. je třeba uvést, že jeho jménem byla zaslána dvě vyjádření. První z nich, sepsané advokátem Mgr. Jiřím Tomolou, uvádí, že insolvenční řízení je ve značně pokročilé fázi a stěžovatel zneužívá svoje práva k prosazení partikulárních zájmů, snaží se o "vyhladovění" majetkové podstaty s cílem minimalizovat hodnotu podniku za účelem jeho výhodného odkupu v rámci konkursu. Proto navrhuje požadovanému odkladu vykonatelnosti nevyhovět. V pořadí druhé vyjádření, zpracované advokátem JUDr. Viktorem Bradáčem, naopak považuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za rozumné a žádoucí řešení, a to i proto, že současná situace v předmětném insolvenčním řízení je značně nepřehledná, neboť je činěno sporným, kdo vlastně tvoří představenstvo dlužníka. Navíc je poukazováno na vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 3. 2018, č. j. VZC 385/2017-148, učiněné k této věci.
6. Ing. Jiří Hanák, insolvenční správce dlužníka společnosti OLEO CHEMICAL, a. s., považuje návrh na odklad vykonatelnosti za účelový, což vysvětluje poukazem na sled událostí týkajících se zejména uskutečněné valné hromady dlužníka a tvrdí, že se osoby spřízněné se stěžovatelem pokusily ovládnout představenstvo dlužníka s cílem dosáhnout přeměny jeho reorganizace v konkurs, přičemž však reorganizace prý poskytne věřitelům mnohonásobně vyšší míru uspokojení pohledávek. Odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí by proto měl závažné dopady do fungování a hodnoty majetkové podstaty dlužníka. Nejde pouze o pozdržení plnění věřitelů o několik měsíců, nýbrž vznikla by významná finanční rizika na straně dlužníka, včetně zmenšování jeho majetkové podstaty. Není ani pravdou, že k fúzi dlužníka může dojít na základě napadeného usnesení, jelikož k tomu je potřeba schválení reorganizačního plánu, ve vztahu k němuž probíhá odvolací řízení. K odkladu vykonatelnosti proto není dán žádný důvod; ustanovení §90 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů navíc vylučuje odklad vykonatelnosti rozhodnutí insolvenčního soudu. Ústavní soud by proto měl návrh na odklad vykonatelnosti odmítnout, případně zamítnout.
7. SHADBROOK ENTERPRISES Limited plně podporuje ústavní stížnost a uvádí, že napadené rozhodnutí je protiústavní a nerespektuje ani předchozí kasační nález Ústavního soudu. Připojuje se proto k návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
8. GO biz Jinonice s.r.o. považuje návrh na odklad vykonatelnosti za bezpředmětný, a to zejména proto, že napadené rozhodnutí neukládá povinnost něco splnit či vykonat. V daném případě je navíc dán veřejný zájem na tom, aby byly rychle a hospodárně uspořádány majetkové vztahy k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem. Přitom rozprodáním závodu v rámci konkursu by došlo ke znatelně nižšímu uspokojení věřitelů než na základě povolené reorganizace. Proto navrhuje tento návrh odmítnout.
9. Ústavní soud může podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu.
10. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu v daném případě splněny. Odklad vykonatelnosti je totiž sice institutem mimořádným a citované ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 254/02 ze dne 9. 6. 2004), nicméně s ohledem na specifické okolnosti daného případu, kdy Ústavní soud již jednou rozhodl kasačním nálezem v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 1162/17 a podstata stížnostních námitek spočívá v tvrzeném nerespektování tohoto nálezu lze souhlasit se stěžovatelem potud, že při poměřování zájmů a hodnot, které jsou v daném případě relevantní, je menším zásahem do dané situace dočasné "zmrazení" vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nežli dokončení celého řízení ještě před konečným rozhodnutím Ústavního soudu, jelikož v opačném případě skutečně hrozí vznik nezvratných, resp. obtížně reparovatelných důsledků. Jakkoliv je totiž pravda, že samotné povolení reorganizace ještě nepředstavuje přímý a bezprostřední zásah do práv stěžovatele, je současně zřejmé, že se jedná o další z dílčích a na sebe navazujících kroků, které ve svém konečném důsledku takto působit mohou. V tomto směru je ostatně velmi příznačná argumentace některých vedlejších účastníků k návrhu na odklad vykonatelnosti, která na straně jedné tvrdí, že napadené rozhodnutí nepředstavuje žádný zásah a proto nedává smysl odkládat jeho vykonatelnost, aby současně připouštěli, že odklad vykonatelnosti může způsobit závažné dopady do fungování a hodnoty majetkové podstaty dlužníka.
11. Ústavní soud ostatně již v nálezu sp. zn. II. ÚS 1162/17 výslovně uvedl (bod 39), že "argumentace insolvenčního správce dlužníka a potažmo i městského soudu poukazující na to, že rozhodnutí o povolení reorganizace není rozhodnutím finálním, které by mohlo jakkoliv zasáhnout do práv stěžovatelů, jakožto věřitelů, a že rozhodnutím, které by bylo způsobilé zasáhnout do jejich sféry, bude až následné rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu, je lichá a nelze jí ospravedlňovat neodůvodnění rozhodnutí o povolení reorganizace. Je totiž zřejmé, že v důsledku povolené reorganizace dochází k řadě důsledků, které jsou nezřídka nevratné, resp. obtížně reparovatelné." Od tohoto právního názoru Ústavní soud nemá žádný rozumný důvod se nyní odchýlit.
12. K poukazu na ustanovení §90 insolvenčního zákona postačuje konstatovat, že při plném respektu k zájmu na rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení citované zákonné ustanovení nevylučuje aplikaci ustanovení §79 zákona o Ústavním soudu.
13. Lze tak uzavřít, že Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím samozřejmě jakkoliv předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2018
Ludvík David v. r.
předseda senátu