ECLI:CZ:US:2018:3.US.1009.17.1
sp. zn. III. ÚS 1009/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Bartyzala, zastoupeného Mgr. Pavlem Oriniakem, advokátem, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. ledna 2017 č. j. 7 Nc 951/2017-319, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, a Ing. Pavla Procházky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým bylo ke stěžovatelem vznesené námitce podjatosti rozhodnuto, že soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích Mgr. Miroslav Jurman není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.
2. Stěžovatel je nadále přesvědčen, že jednání daného soudce v průběhu řízení svědčí o jeho podjatosti a namítá porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
II.
3. Ústavní stížnost není přípustná.
4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. V návaznosti na zásadu subsidiarity platí, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených.
6. Ačkoliv stěžovatel nemůže podat žádný opravný prostředek bezprostředně proti rozhodnutí, které ústavní stížností napadá, nutno upozornit na možnost podání opravných prostředků proti rozhodnutím vydávaným ve věci samé. V těchto bude možno vznášet i dané námitky stran tvrzení podjatosti soudce. Stěžovatel podává ústavní stížnost proti předmětnému usnesení, aniž by bylo konečným rozhodnutím ve věci; i když proti usnesení, jímž nebylo vyhověno jím vznesené námitce, není odvolání přípustné, nejde o rozhodnutí, jímž by se řízení končilo a kterým by byly otázky v něm posuzované rozsouzeny. S ohledem na to pak takové rozhodnutí ani není způsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1390/17).
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost nepřípustnou, a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2018
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj