ECLI:CZ:US:2018:3.US.1012.18.1
sp. zn. III. ÚS 1012/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jaroslava Kučery a 2) Marie Kučerové, obou zastoupených Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem, sídlem Gorkého 658/15, Liberec I, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. září 2017 č. j. 30 Co 287/2016-156, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Okresního stavebního bytového družstva Česká Lípa, sídlem Barvířská 738/5, Česká Lípa, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 19. 3. 2018 doručenou Ústavnímu soudu téhož dne domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 11. 9. 2017 č. j. 30 Co 287/2016-156 potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") ze dne 11. 9. 3,25 č. j. 15 C 279/2013-61, ve znění opravných usnesení ze dne 19. 11. 2014 č. j. 15 C 279/2013-81 a ze dne 16. 5. 2016 č. j. 15 C 279/2013-122, a to v rozsahu, v němž byla stěžovatelům (žalovaným) uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení (žalobci) částku ve výši 17 072 s příslušenstvím; co do zbývající částky ve výši 1 848 Kč změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl.
3. Stěžovatelé uvádějí, že stávající ústavní stížností v prvé řadě odstraňují vady svých předchozích blanketních podání k Ústavnímu soudu ze dne 12. 1. 2018. Podání prvního stěžovatele bylo doručeno Ústavnímu soudu elektronicky dne 12. 1. 2018 a je vedeno pod sp. zn. I. ÚS 166/18. Obsahově shodné podání druhé stěžovatelky bylo doručeno Ústavnímu soudu poštou dne 16. 1. 2018 a je vedeno pod sp. zn. II. ÚS 200/18. Stěžovatelé současně navrhli, aby tyto věci byly spojeny ke společnému řízení.
4. Před posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny zákonné požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci v průběhu řízení Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost byla podána opožděně.
5. Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud z řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 200/18 zjistil, že rozsudek krajského soudu byl oběma stěžovatelům doručen dne 15. 11. 2017. Ústavní stížnost, kterou tak stěžovatelé prostřednictvím datové schránky jejich právního zástupce doručili Ústavnímu soudu dne 19. 3. 2018, byla podána po uplynutí zákonné lhůty (posledním dnem lhůty bylo totiž úterý 16. 1. 2018), tedy opožděně [srov. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
6. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že blanketní podání prvního stěžovatele ze dne 12. 1. 2018 proti témuž rozsudku krajského soudu bylo usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2018 sp. zn. I. ÚS 166/18 odmítnuto podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť první stěžovatel Ústavním soudem vytýkané vady ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že stávající ústavní stížnosti, kterou měly být vady podání ze dne 12. 1. 2018 odstraněny, byla doručena Ústavnímu soudu až po vydání tohoto rozhodnutí, nemohla být přiřazena do spisu sp. zn. I. ÚS 166/18 a považována tak za podání odstraňující vady řízení. Proto jí byla přidělena nová spisová značka (III. ÚS 1012/18), avšak s ohledem na výše uvedené musela být posouzena jako opožděná, a to vůči oběma stěžovatelům. Řízení o ústavní stížnosti druhé stěžovatelky vedené pod sp. zn. II. ÚS 200/18, kam byla shodná ústavní stížnost ze dne 19. 3. 2018 taktéž zařazena, pak dosud skončeno nebylo.
7. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2018
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj