ECLI:CZ:US:2018:3.US.1456.18.1
sp. zn. III. ÚS 1456/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5 - Smíchov, proti příkazům Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. února 2017 sp. zn. 1 Nt 6012/2017, ze dne 27. října 2017 sp. zn. 1 Nt 4541/2017, ze dne 27. října 2017 sp. zn. 1 Nt 4545/2017, a příkazu Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2017 sp. zn. V99/2017-Nt 1199/2017, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených příkazů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce a s tím spojené právo na soudní ochranu a na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel je na základě usnesení Hlavního velitelství Vojenské policie ze dne 2. 11. 2017 č. j. VP-46-/TČ-2017-820210, ve spojení s usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") ze dne 5. 1. 2018 č. j. 1 ZT 308/2017-83, trestně stíhán pro skutky, v nichž je spatřován zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), ve stádiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, a podle §257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
3. V uvedené trestní věci vydal soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") k návrhům státního zástupce obvodního státního zastupitelství podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), příkaz k domovní prohlídce v bytové jednotce (blíže specifikované ve výroku) ve vlastnictví stěžovatele a jeho manželky, podle §83a odst. 1 tr. řádu příkaz k prohlídce jiných prostor, a to kanceláře užívané stěžovatelem (konkretizované ve výroku), a podle §88 odst. 1 příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonních čísel stěžovatele a další osoby. Příkazem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pak bylo k návrhu obvodního státního zástupce rozhodnuto o prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Stěžovatel požádal dne 26. 1. 2018 Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") o výkon dohledu nad obvodním státním zastupitelstvím, přičemž namítl místní nepříslušnost obvodního státního zastupitelství k výkonu dozorové činnosti, resp. od ní se odvíjející místní nepříslušnost obvodního soudu. Městské státní zastupitelství stěžovateli přípisem ze dne 14. 3. 2018 č. j. KZT 119/2018-9 sdělilo své stanovisko k místní příslušnosti obvodního státního zastupitelství, která byla dle jeho přesvědčení určena správně v souladu s §18 odst. 1 tr. řádu i s platnou judikaturou, včetně judikatury Ústavního soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel poukazuje na nezákonnost napadených příkazů, neboť dle jeho názoru jimi rozhodoval ve stádiu přípravného řízení místně nepříslušný soud, čímž došlo k porušení práva na zákonného soudce. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (201/2016 Sb., N 68/81 SbNU 181), v němž bylo konstatováno, že místní příslušnost se pro rozhodování o úkonech přípravného řízení určuje podle stejných pravidel, podle kterých se určuje místní příslušnost soudu pro hlavní líčení, tj. podle §18 tr. řádu, a na další pravidla jejího určování. V posuzované věci se však orgány činné v trestním řízení těmito pravidly neřídily a postupovaly v rozporu s příslušnými ustanoveními tr. řádu. Vydání příkazů bylo navrženo obvodním státním zastupitelstvím a místní příslušnost byla odůvodněna pouze tím, že se trestná činnost měla stát částečně i v obvodu obvodního soudu, přičemž samotný obvodní soud se svojí příslušností nezabýval. Stěžovatel přitom odkazuje na nekonzistentnost důvodů, pro které obvodní státní zastupitelství v rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání i městské státní zastupitelství ve zprávě o výkonu dohledu nad postupem obvodního státního zastupitelství dovozují místní příslušnost obvodního soudu, s těmito důvody polemizuje a má za to, že výklad provedený dohledovým městským státním zastupitelstvím, že nejzávažnějším trestným činem v rámci společně vedeného řízení je zločin, pro který je stíhán stěžovatel, neobstojí z důvodu nedostatečně odůvodněného závěru o naplnění dané skutkové podstaty. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3327/16 vyslovuje názor, že nelze připustit, aby se soud, který byl původně věcně nepříslušný, stal místně příslušným jen proto, že u něj byl podán první návrh na rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů v něm činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za zásadně nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní, tedy v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05). O takovou vadu jde i v případě zjevně nesprávného určení místní příslušnosti orgánu činného v přípravném řízení. Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, které se vztahuje i na příslušnost soudu, totiž představuje neopomenutelnou podmínku řádného výkonu soudní moci, neboť upevňuje soudcovskou nezávislost a chrání účastníky řízení před libovolným či účelovým obsazením soudu [např. nález ze dne 17. 12. 1998 sp. zn. III. ÚS 200/98 (N 155/12 SbNU 423)]. Jedním z předpokladů naplnění tohoto práva je respektování zákonem stanovené věcné, funkční a místní příslušnosti soudu.
9. Zákonná právní úprava příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení je obsažena v §26 tr. řádu. Co do podstaty námitky stěžovatele o místní nepříslušnosti obvodního soudu, který k návrhu obvodního státního zastupitelství vydával výše označené příkazy, je pak třeba vyjít ze zákonného pojmu "místo spáchání činu" ve smyslu §18 odst. 1 tr. řádu. Tím je dle trestní doktríny nejen místo, kde byla trestná činnost vykonána, tedy především kde došlo k jednání pachatele, naplňujícího objektivní stránku trestného činu, ale i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. V případě vedení společného řízení je pak nutno zohlednit i kritéria vyplývající z §21 tr. řádu, podle jehož druhého odstavce je příslušný konat společné řízení soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
10. V posuzované věci, jak uvedlo ve svém stanovisku dohledové městské státní zastupitelství, je nejzávažnějším trestným činem v rámci společně vedeného řízení zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pro nějž je stíhán stěžovatel. K jeho trestnému jednání, jak je popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání i v napadených příkazech, mělo dojít učiněním nabídky majetkového prospěchu T. Z. za to, že se zdrží, resp. odstoupí z účasti na veřejných zakázkách vyhlášených Sekcí vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany v sídle obchodní společnosti PTV, spol. s r.o., v Hostivicích, tedy v obvodu Okresního státního zastupitelství Praha - západ. Současně však následek v podobě narušení řádného a zákonného provedení dotčených veřejných zakázek, které měly vyústit ve výběr jejich nesprávného dodavatele, měl nastat v sídle Ministerstva obrany jako zadavatele veřejných zakázek. To se nachází v obvodu obvodního státního zastupitelství. Místní příslušnost tak svědčila jak Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ, tak obvodnímu státnímu zastupitelství, které započalo s výkonem dozorové činnosti jako první (Okresní státní zastupitelství Praha- západ žádnou činnost nevykonávalo). Byla-li od místní příslušnosti obvodního státního zastupitelství odvozena příslušnost obvodního soudu k vydání napadených příkazů, bylo postupováno v souladu s §26 odst. 1 tr. řádu, a nikoliv nezákonně, jak tvrdí stěžovatel. Napadenými příkazy tak nedošlo k porušení stěžovatelova práva na řádný proces a s ním spojeného práva na zákonného soudce, na čemž nic nemění ani nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14, jímž je v ústavní stížnosti argumentováno. Uvedený nález požadavkem na ústavně konformní výklad §26 tr. řádu, který vyhovuje podmínkám čl. 38 odst. 1 Listiny zakotvujícího právo na zákonného soudce, stanoví státnímu zástupci povinnost podat první návrh ve věci tomu okresnímu soudu, který by byl místně příslušný k projednání věci samé v souladu s §18 tr. řádu (srov. bod 117 nálezu). Jak je uvedeno shora, obvodní státní zastupitelství naznačený postup dodrželo.
11. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by se k místní příslušnosti vyjádřily orgány činné v přípravném řízení nekonzistentně. Kladné závěry o příslušnosti obvodního soudu se sice do odůvodnění příkazů nepromítly, z povahy věci je ovšem zřejmé, že tyto úvahy předcházely samotnému procesu rozhodování. Jak však vyplývá z odůvodnění usnesení obvodního státního zastupitelství, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání, státní zástupce poukázal, byť stručně, na to, že nabídka majetkového prospěchu, byť učiněná pouze na území obce Hostivice, měla bezprostřední dopad na výsledek veřejných zakázek zadaných Ministerstvem obrany v obvodu Prahy 6, tedy v obvodu obvodního soudu, který je tak soudem příslušným pro dané přípravné řízení. K dané otázce tedy zaujal obdobný postoj jako městské státní zastupitelství ve svém stanovisku k výkonu dohledu nad obvodním státním zastupitelstvím.
12. Polemizuje-li stěžovatel se závěry o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, z jehož spáchání byl obviněn, Ústavní soud nepovažuje za možné ani vhodné, aby se v daném počátečním stádiu jakkoliv vyjadřoval, neboť by tak v rozporu se zásadou subsidiarity předjímal výsledek řízení, které nebylo dosud ukončeno. Z napadených příkazů jsou však dostatečně zřejmé skutečnosti nasvědčující podezření, že se stěžovatel mohl zachovat způsobem, popsaným v příkazech a dále konkretizovaným v usnesení o zahájení jeho trestního stíhání.
13. Ústavní soud po zjištění, že napadenými příkazy nebylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu ani právo na zákonného soudce, postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu