ECLI:CZ:US:2018:3.US.2106.18.1
sp. zn. III. ÚS 2106/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky nezl. D. R. J., zastoupené zákonnými zástupci P. J. a R. J., právně zastoupené Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou, sídlem U Stadionu 157/4, Beroun, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2018 č. j. 32 Nd 100/2018-430, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Základní školy Praha, Praha 7, Trojská 110, sídlem Trojská 211/110, Praha 7 - Troja, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména její základní subjektivní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip právní jistoty podle čl. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z usnesení Nejvyššího soudu se podává, že jmenovaný soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že: "I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavel Vrcha nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 663/2018. II. Ve zbývajícím rozsahu (tj. vůči soudcům, jež nejsou rozvrhem práce určeni k tomu, aby rozhodovali věc stěžovatelky evidované Nejvyšším soudem pod 30 Cdo 663/2018) se k námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží."
3. Stěžovatelka se - koncentrovaně vyjádřeno - domnívá, že jmenovaní soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí shora zmíněné věci, neboť titíž soudci měli jedno z jejich předchozích dovolání svým rozhodnutím zamítnout.
4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná (což ostatně hned v úvodu ústavní stížnosti - byť nepřímo - připouští sama stěžovatelka).
5. Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své judikatuře přísně ctí zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je tedy z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Jinými slovy, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada výslovně plyne z §75 odst. 1 zákona Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
6. Za nepřípustnou je ve světle výše uvedeného nutno považovat i nyní stěžovatelčinu ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu o námitce podjatosti. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla. Současně je však nutno konstatovat, že ačkoliv je toto usnesení pro senát č. 30 Cdo Nejvyššího soudu i pro účastníky řízení závazné, stěžovatelka, bude-li mít v dalším průběhu řízení za to, že rozhodnutí jí nepříznivé bylo vydáno soudcem, resp. soudci k tomu nepříslušnými (vyloučenými), nic nebrání, aby uvedené námitky uplatnila později nebo v řízení o navazující ústavní stížnosti.
7. Je tak třeba uzavřít, že napadené usnesení, jakkoliv přímo proti němu nejsou přípustné opravné prostředky, není možno považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, neboť ta má k dispozici další prostředky, jak svá práva hájit. Za dané situace byla tedy ústavní stížnost podána předčasně, a proto jde o návrh nepřípustný, jak ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 952/18 ze dne 3. 5. 2018, usnesení sp. zn. II. ÚS 1117/18 ze dne 25. 4. 2018, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1154/18 ze dne 19. 4. 2018 a další; rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na http://nalus.usoud.cz).
8. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj