ECLI:CZ:US:2018:3.US.3946.17.1
sp. zn. III. ÚS 3946/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Tomáše Pazderníka, zastoupeného Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem Zahradnická 38, Blatná, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích sp. zn. ZT 115/2016-1180 ze dne 13. 10. 2017 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování č. j. KRPC-61165-1634/TČ-2016-020080 ze dne 26. 6. 2017, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a společnosti ČEPRO, a. s., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3, čl. 4, čl. 11, čl. 36, čl. 37 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel se také domáhá toho, aby Ústavní soud Policii České republiky přikázal obnovení stavu před porušením práv a svobod stěžovatele.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatel je stíhán pro trestný čin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) a písm. c) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. V rámci trestního řízení byly stěžovateli a Karolíně Solusové odňaty, resp. byly jimi vydány blíže specifikované ropné uhlovodíkové látky, které byly napadeným usnesením Policie České republiky vydány dle §80 odst. 1 trestního řádu společnosti ČEPRO, a. s., o jejímž právu na věc nebylo dle orgánů činných v trestním řízení pochyb. Stížnost stěžovatele proti vydání předmětných látek byla Okresním státním zastupitelstvím ve Strakonicích zamítnuta.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho vlastnického práva, jakož i práva na spravedlivý proces. Zpochybňuje jednotlivé argumenty orgánů činných v trestním řízení s tím, že vydané a odňaté látky nenáleží společnosti ČEPRO, nýbrž právě jemu (vlastnické právo mělo být na něj převedeno Karolínou Solusovou). Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje obavu, že napadená usnesení budou následně použita v jeho neprospěch při rozhodování o vině a trestu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
5. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, Ústavní soud stížnosti proti postupu dle §80 odst. 1 věty druhé trestního řádu odmítal i pro nepřípustnost s odůvodněním, že vydáním věci není rozhodováno o jejím vlastnictví a stěžovatelé mají možnost se vydané věci domoci v občanském soudním řízení (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 4208/12 ze dne 6. 2. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz). V jiných případech Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti odmítal jako zjevně neopodstatněné, byť taktéž s odkazem na možnost stěžovatelů bránit se v civilním řízení (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 611/08 ze dne 28. 8. 2008). V některých - zcela výjimečných - případech nicméně Ústavní soud rozhodl nálezem a ústavním stížnostem vyhověl (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3523/16 ze dne 20. 6. 2017 či sp. zn. I. ÚS 2307/13 ze dne 23. 2. 2015). Ústavní soud tedy považoval i nyní posuzovanou ústavní stížnost za přípustnou, neboť mohou nastat výjimečné okolnosti, které mohou odůvodnit kasační zásah Ústavního soudu i vůči rozhodnutím dle §80 odst. 1 věty druhé trestního řádu.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Jak již bylo řečeno v bodu 5 tohoto usnesení, rozhodnutí podle §80 odst. 1 trestního řádu nemá z hlediska věcného či závazkového práva konstitutivní či deklaratorní charakter. Usnesení podle §80 odst. 1 trestního řádu není rozhodnutím, kterým by byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k vydávané věci, a stěžovatelům tak zůstává zachována možnost uplatňovat svá práva v občanském soudním řízení, v němž se projednávají spory, které vyplývají z poměrů soukromého práva (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2307/13).
8. Jelikož přitom v posuzované věci nejsou dány specifické okolnosti, které Ústavní soud vedly k vydání nálezů sp. zn. I. ÚS 3523/16 (probíhající insolvenční řízení) a sp. zn. I. ÚS 2307/13 (kde mimo jiné došlo k vydání "do vlastnictví" poškozené), a Ústavní soud zároveň neshledal ani jiné vady tak závažného charakteru, aby přes možnost stěžovatele domáhat se ochrany svého vlastnického práva v civilním řízení byl nucen přistoupit ke zrušení napadených rozhodnutí, nezbývá než stěžovatele na civilní řízení odkázat.
9. V podstatě jen nad rámec pak lze uvést, že napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněná a ve svém celku přesvědčivá. Stěžovatel sice zpochybňuje některé jednotlivé argumenty a důkazy orgánů činných v trestním řízení, opomíjí však jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech. Ty dle názoru Ústavního soudu poskytují dostatečnou oporu pro závěr, který orgány činné v trestním řízení učinily.
10. Stěžovatelovy obavy stran rozhodování o vině a trestu nejsou na místě, neboť napadená rozhodnutí nebudou v této souvislosti hrát žádnou roli.
11. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2018
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu