ECLI:CZ:US:2018:3.US.76.18.1
sp. zn. III. ÚS 76/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VLTAVA HOLDING, a. s., sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, zastoupené Mgr. Terezou Segetovou, advokátkou, sídlem Václavské náměstí 794/38, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2017 č. j. 4 To 59/2017-3962, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 24. 7. 2017 bylo rozhodnuto o tom, že soudkyně tohoto soudu JUDr. Iveta Šperlichová (dále též jen "soudkyně") není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 53 T 11/2015. Stěžovatelka uvedené usnesení napadla stížností, kterou Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 21. 9. 2017 č. j. 4 To 59/2017-3962 jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka namítá, že soudkyně rozhodující v její trestní věci je podjatá, a tento názor opírá o zvukovou nahrávku z porady senátu krajského soudu. Na ní má soudkyně pronášet výroky, které stěžovatelka cituje a z nichž vyplývá (zkráceně vyjádřeno), že soudkyně považuje obžalované za společenský odpad a nectí zásadu presumpce neviny a že je její uvažování zatíženo předsudkem. Soudkyně se má v nahrávce bezdůvodně hanlivě vyjadřovat o některých obhájcích vystupujících v dané trestní věci a projevovat záměr odebrat obžalovaným možnost se vyjadřovat. Stěžovatelka odmítá závěry vrchního soudu, že uvedená nahrávka byla pořízena nezákonně, neboť porada senátu je ze zákona tajná a hlasový projev je projevem osobní povahy, jehož záznam byl pořízen bez příslušného zákonného povolení, a to soukromou osobou bez svolení a vědomí nahrávaných osob, a že existují pochybnosti o autenticitě nahrávky a o tom, že jde o skutečný slovní projev soudkyně. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka předkládá znalecký posudek, který má věrohodnost nahrávky potvrzovat. Odmítá postoj vrchního soudu, který akcentoval právo na nedotknutelnost soukromí před právem na soudní ochranu a na nestranného soudce. Obsah zvukové nahrávky podle stěžovatelky vyvolává pochybnosti o její objektivní nestrannosti, a zakládá proto důvod pro vyloučení soudkyně z rozhodování její věci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Ústavní soud dále zkoumal přípustnost návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. Podle ní je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). K této zásadě se Ústavní soud podrobněji vyslovil mimo jiné v nálezu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79).
6. V projednávané věci dosud nebylo meritorně rozhodnuto, neboť vydáním napadeného usnesení o nevyloučení soudkyně řízení nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky podle trestního řádu v rámci trestního řízení, zejména odvolání a dovolání. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatelka nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2815/09, I. ÚS 2222/09, II. ÚS 839/09, IV. ÚS 237/09, I. ÚS 2617/08, IV. ÚS 1643/08, II. ÚS 520/07, II. ÚS 515/07, II. ÚS 57/07, II. ÚS 558/07, II. ÚS 565/06, II. ÚS 644/12, II. ÚS 2663/12 či IV. ÚS 2114/13, dostupná v databázi NALUS na: http://www.nalus.usoud.cz).
7. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2018
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D. v.r.
soudce zpravodaj