ECLI:CZ:US:2018:3.US.985.18.1
sp. zn. III. ÚS 985/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. ICLIc. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem, sídlem Platnéřská 191/4, Praha 1 - Staré Město, proti vyrozuměním Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení prověřování a dokumentace, pracoviště Plzeň, ze dne 25. října 2017 č. j. GI-4277-48/TČ-2017-842040, Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 12. prosince 2017 č. j. 2 KZN 1538/2017-41 a Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 2. února 2018 č. j. 1 VZN 218/2017-66, za účasti Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení prověřování a dokumentace, pracoviště Plzeň, Krajského státního zastupitelství v Plzni a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá v záhlaví označená vyrozumění Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení prověřování a dokumentace, pracoviště Plzeň (dále jen "policejní orgán"), Krajského státního zastupitelství v Plzni (dále jen "krajské státní zastupitelství") a Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 1, 3 a 4, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 17 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1, čl. 2, čl. 7, čl. 29 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 14 odst. 1, čl. 15 odst. 1, čl. 17 odst. 1 a čl. 19 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Napadeným vyrozuměním policejního orgánu bylo poškozenému (dále jen "stěžovatel") podle §65 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), odepřeno nahlédnutí do spisu sp. zn. GI-4277/TČ-2017-842040 s odůvodněním, že jde o počáteční stádium úkonů trestního řízení, kdy policejní orgán provádí ustanovování možných svědků události ze dne 21. 9. 2017 a plánuje jejich výslechy, a že vzhledem k tomu, že v médiích se objevují informace z tohoto přípravného řízení, kde se sděluje i obsah úkonu, mohli by takoví svědci být ovlivněni mediálními zprávami i vyjádřením samotného advokáta stěžovatele, který prezentuje stav vnímaný stěžovatelem.
3. Dalším napadeným vyrozuměním krajského státního zastupitelství bylo zmocněnci stěžovatele mimo jiné sděleno, že státní zástupce neshledal v postupu policejního orgánu žádné pochybení, neboť policejní orgán postupoval podle §65 odst. 2 tr. řádu. Poukázal na účel přípravného řízení, přičemž vysvětlil, že o nahlédnutí do spisu bylo požádáno ve chvíli, kdy policejní orgán byl na počátku prověřování a shromažďoval informace o možných svědcích, kteří by mohli přispět k objasnění skutkových okolností. Zároveň měl v té době objektivně zjištěno, že v médiích jsou již prezentovány skutkové okolnosti, které mají původ v jejich subjektivním vnímání stěžovatelem. Bylo proto logické, že policejní orgán měl v této fázi obavy o objektivnost prověřování, kdy nebylo možné vyloučit ovlivnění výpovědi možných svědků informacemi z médií. Poukázal i na to, že dá pokyn policejnímu orgánu, aby bylo opatřeno doplnění vysvětlení stěžovatele k dění uvnitř vozidla, což považuje za nutné k řádnému objasnění věci.
4. Napadeným vyrozuměním o výkonu dohledu nad krajským státním zastupitelstvím sdělilo vrchní státní zastupitelství zmocněnci stěžovatele, že si vyžádalo příslušný spisový materiál policejního orgánu i krajského státního zastupitelství, přičemž námitku o odepření nahlédnutí do spisu neshledalo důvodnou, neboť obava policejního orgánu z ovlivnění svědků medializací věci má oporu v následně provedených úkonech, při nichž osoby podávající vysvětlení o medializaci samy hovoří.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V úvodu ústavní stížnosti stěžovatel shrnuje stav věci před podáním žádosti o nahlédnutí do spisu, přičemž popisuje průběh incidentu, který se udál dne 21. 9. 2017, při němž byl napaden dvěma příslušníky Policie České republiky (dále jen "Policie"). Z důvodu následného postupu na služebně Policie, kde byl pod psychickým nátlakem donucen podepsat protokol, s nímž nesouhlasil, a poté, co obdržel omluvný dopis ředitele Krajského ředitelství Policie v Plzni, v němž se slibuje kázeňské opatření, se rozhodl podat trestní oznámení na neznámé pachatele, o nichž již věděl, že jde o dva vysoce postavené policisty "v utajení". Shledal přitom potřebu obrátit se na veřejná média s žádostí o pomoc a dodání důkazů, a následně on i jeho právní zástupce do médií poskytli v této věci několik rozhovorů. Poukazuje přitom na svobodu projevu, která je ústavně zaručená. Uvádí, že média ke dni podání stížnosti sama zjistila totožnost podezřelých osob i další skutečnosti vztahující se k jejich profesnímu a osobnímu životu. Proto považuje odepření práva nahlédnout do spisu za nedůvodné. Poukazuje na obsah informací o této věci v médiích, přičemž uvádí, že i samotná Policie činí cílené úniky informací. Vyslovuje přesvědčení, že postup policejního orgánu a obou stupňů státního zastupitelství je nezákonný a porušující jeho ústavní práva. Je-li z jejich strany poukazováno na to, že bylo logické, že policejní orgán měl obavy o objektivnost prověřování, a nebylo možné vyloučit ovlivnění výpovědi možných svědků, pak stěžovatel tuto logiku nesdílí a tvrdí, že se žádného nezákonného postupu nedopustil. Nadto poukazuje na to, že do konce října 2017 již byli vyslechnuti všichni svědci, takže důvody pro odepření nahlédnutí do spisu již odpadly. Potvrdila-li krajské státní zastupitelství a vrchní státní zastupitelství postup policejního orgánu, pak porušila právo na spravedlivý proces, neboť stěžovatel nemohl navrhovat svědky a důkazy. Stěžovatel považuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná a neústavní, neboť je v nich bez důkazů prejudikováno, že poruší zákonná omezení tím, že informace ze spisu předá dál, přičemž internetový zdroj jím není autorizovaný. Poskytnutí informací médiím za stavu, kdy policejní orgán chtěl věc uložit ad acta, není nezákonné, zvláště pak těch, které byly součástí trestního oznámení. Postupem policejního orgánu tak bylo porušeno stěžovatelovo právo na účinné vyšetřování trestného činu (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14, N 8/80 SbNU 91), ale i další jeho tvrzená práva.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Po zvážení stížnostních námitek a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedeným ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Ústavní soud proto v trestním řízení posuzuje zpravidla jeho soulad se základními právy podle čl. 36 a násl. Listiny jako celku, tj. v zásadě až po pravomocném skončení řízení ve věci samé. Jen výjimečně je předmětem jeho přezkumné činnosti dílčí rozhodnutí, které pravomocnému skončení řízení předchází, a to za podmínky, že takové rozhodnutí je způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod, a že námitka o jejich porušení by již nemohla být v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna (srov. např. usnesení ze dne 17. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 2098/15, usnesení ze dne 21. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2617/13; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/).
9. Nahlížení do spisu, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka podle §55 odst. 2 tr. řádu, patří mezi základní práva stran zúčastněných na trestním řízení, mezi něž patří i poškozený (viz §65 odst. 1 tr. řádu). Právo nahlédnout do spisu lze ze závažných důvodů v přípravném řízení odepřít (viz §65 odst. 2 tr. řádu). I poškozenému v přípravném řízení může policejní orgán nebo státní zástupce nahlédnutí do spisu z takového důvodu odepřít. Závažnými jsou zejména důvody spočívající v možném ohrožení či zmaření vyšetřování či v taktice jeho vedení orgánem činným v trestním řízení. Cílem je zabránit tomu, aby byla narušena objektivnost důkazů. Tato zákonem předpokládaná možnost omezení práva nahlížet do spisu vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami. Mezi tyto jiné aktivity lze zcela jistě zařadit i snahu o ovlivňování svědků nejen ve prospěch obhajoby, ale naopak i ve prospěch verze poškozeného, který dal svým oznámením podnět k zahájení trestního stíhání. Za další závažný důvod bude možno považovat i okolnost, že v konkrétní věci bude třeba poškozeného vyslechnout jako svědka, takže jeho nahlédnutím do spisu by mohla být snížena hodnota tohoto důkazu.
10. V posuzované věci policejní orgán odepřel stěžovateli jako poškozenému nahlédnutí do spisu právě z důvodu, že jde o počáteční stádium provádění úkonů trestního řízení, kdy se teprve identifikovali možní svědci události ze dne 21. 9. 2017 a plánovaly se jejich výslechy. Dospěl-li (s poukazem na zjištění, že v konkrétních médiích se objevily informace z tohoto řízení, a že k věci se zde vyjadřuje i zmocněnec poškozeného, který prezentuje stav předmětného incidentu vnímaný stěžovatelem) k závěru, že tímto mediálním způsobem by mohli být svědci ovlivněni ve prospěch verze stěžovatele, z ústavního hlediska mu nelze nic vytýkat, a to i přes tvrzení stěžovatele, že v médiích uváděl pouze informace z trestního oznámení. Ústavní soud nezpochybňuje právo stěžovatele na svobodu projevu. Rozhodl-li se však svoji věc medializovat, měl počítat s tím, že mu může být právě z tohoto důvodu v počátečním stádiu prověřování jeho trestního oznámení odepřeno nahlížet do spisu.
11. Účelem přípravného řízení po zahájení úkonů podle §158 odst. 3 tr. řádu je objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, k čemuž policejní orgán opatřuje potřebné podklady a nezbytná vysvětlení. Jak připomnělo v napadeném vyrozumění krajské státní zastupitelství, důležitou složkou prověřování je i objektivnost důkazů. Bylo-li o nahlédnutí do spisu žádáno v situaci, kdy byl policejní orgán na počátku prověřování a shromažďoval informace o možných svědcích, přičemž měl objektivně zjištěno, že v médiích jsou již prezentovány skutkové okolnosti tak, jak je subjektivně vnímal stěžovatel, nemůže mu nyní stěžovatel důvodně vytýkat, že pro obavy o objektivní prověřování nahlédnutí do spisu nepovolil. Nadto dalším důvodem, který připomnělo krajské státní zastupitelství, byla okolnost, že nelze vyloučit, že bude po stěžovateli požadováno doplnění vysvětlení v závislosti na provedeném důkazu. Povolením nahlédnutí do spisu by tak mohla být i hodnota tohoto důkazu snížena.
12. Vrchní státní zastupitelství se také zabývalo otázkou, zda dozorovým státním zastupitelstvím akceptované odmítnutí nahlédnutí do spisu postupem policejního orgánu s odkazem na možnou medializaci věci poškozeným, a s ohledem na již uskutečněná mediální sdělení, a z toho vyplývající obava z možného ovlivnění výpovědí svědků informacemi z médií, je závažným důvodem pro postup podle §65 odst. 2 tr. řádu, přičemž shledalo, že obava ze zmaření účelu řízení ovlivněním výpovědí svědků (osob podávajících vysvětlení) takovým závažným důvodem je.
13. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že napadená vyrozumění jsou nepřezkoumatelná, neboť jsou z nich dostatečně seznatelné důvody, pro něž policejní orgán nepovolil stěžovateli nahlédnout do spisu. Jde přitom o důvody závažné, podpořené objektivním zjištěním. Shledává-li stěžovatel porušení práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny i v tom, že obě státní zastupitelství poté, co důvody pro nepovolení nahlédnutí do spisu odpadly, rozhodnutí policejního orgánu potvrdila, i tento jejich postup lze akceptovat, neboť podání stěžovatele směřovala proti konkrétnímu odepření policejním orgánem, k němuž došlo v přípravném řízení, tedy ve fázi, kdy je takové odepření zásadně možné, navíc může být následným postupem orgánů činných v trestním řízení odčiněno v momentě, kdy odpadnou důvody odepření, a celý spis bude stěžovateli zpřístupněn. Z argumentace uplatněné v ústavní stížnosti se ostatně podává, že s určitým časovým odstupem bylo již stěžovateli nahlédnutí do spisu povoleno, a že v návaznosti na to dostal příležitost navrhovat ve věci důkazy, čehož také patřičně využil.
14. Poukazuje-li stěžovatel na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3436/14, právní názor v něm uvedený na jeho případ nedopadá, neboť se týká práva poškozeného na účinné vyšetřování trestného činu za situace, kdy orgány činné v přípravném řízení odložily věc podezření ze spáchání trestného činu. V nyní posuzované věci je však přezkoumáváno rozhodnutí policejního orgánu o odepření nahlédnutí do spisu. K této problematice se Ústavní soud vyjádřil např. v zamítavých nálezech ze dne 9. 6. 2008 sp. zn. I. ÚS 1587/07 (N 104/49 SbNU 531) a ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09 (N 197/58 SbNU 741), v nichž akceptoval možnost odmítnout v počátečním stádiu přípravného řízení poškozenému, ale i obviněnému, postupem podle §65 odst. 2 tr. řádu právo nahlédnout do spisu.
15. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadenými vyrozuměními došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Postupoval proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu