ECLI:CZ:US:2018:4.US.1100.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1100/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Pavla Schnircha, zastoupeného Mgr. Janem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018 č. j. 33 Cdo 3951/2016-93, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016 č. j. 13 Co 294/2015-68 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 4. 2015 č. j. 19 C 305/2014-36, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a za účasti AudioMaster CZ a. s., IČ 28206649, se sídlem v Praze 9 - Vysočany, Ocelářská 937/39, bez právního zastoupení, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V nedatované ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2018 se Mgr. Pavel Schnirch (dále jen "žalobce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedenými soudními rozhodnutími, bylo zasaženo do jeho práva na soudní ochranu, zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a tato rozhodnutí zrušil.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají tyto skutečnosti.
Společnost AudioMaster CZ a. s. (dále jen "žalovaná") prodává zboží též prostřednictvím internetu a provozuje e-shop, v němž žalobce objednal dne 23. 1. 2014 v 11.45 hod. dva kusy elektrické kytary Fender Telecaster J5 za celkovou cenu 1 134 Kč včetně DPH. Téhož dne v 15.04 hod. byla žalobci e-mailem doručena omluva s tím, že u nabízeného zboží byl omylem umístěn chybný obrázek, objednávka bude stornována a žalobci byla nabídnuta sleva na další nákup. Ačkoliv žalobce vyzval žalovanou k plnění dle objednávky, žalovaná toto odmítla.
Poté se žalobce rozhodl domáhat se vydání nabízeného zboží soudní cestou.
Dne 30. 4. 2015 rozsudkem č. j. 19 C 305/2014-36 Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") žalobu s návrhem, aby soud uložil žalované vydat žalobci dva kusy elektrické kytary Fender Telecaster J5, zamítl (výrok I). Podle obvodního soudu k uzavření smlouvy nedošlo, neboť strany si její obsah nesjednaly. Mezi stranami nedošlo ke shodě o tom, co je předmětem koupě. Zatímco žalovaná na svých internetových stránkách pod daným kódem nabízela přepínač k elektrické kytaře, žalobce tvrdí, že on zakoupil dva kusy elektrické kytary. I když je zřejmé, že žalovaná pochybila, neboť přepínač označený příslušným kódem, pod nímž žalobce objednávku učinil, zařadila do sekce elektrických kytar pod označením Telecaster, neměla v úmyslu pod tímto označením elektrickou kytaru prodávat. Obvodní soud uzavřel, že mezi účastníky řízení kupní smlouva nebyla uzavřena a žalobce proto nemá právo domáhat se vydání kytar touto žalobou.
Dne 20. 1. 2016 rozsudkem č. j. 13 Co 294/2015-68 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobce rozsudek obvodního soudu ze dne 30. 4. 2015 č. j. 19 C 305/2014-36 potvrdil (výrok I). Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, neboť obvodní soud si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, rovněž právní hodnocení, které obvodní soud ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je správné.
Dne 23. 1. 2018 usnesením č. j. 33 Cdo 3951/2016-93 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. 1. 2016 č. j. 13 Co 294/2015-68 odmítl. Podle odvolacího soudu žalobce očividně nejednal v důvěře, že žalovaná svým právním jednáním nabízí prodej kytary, jak tvrdil, a jeho argumentaci zásadami ochrany spotřebitele označil za zjevně účelovou a nezpůsobilou založit přípustnost dovolání.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, jak bylo výše již poznamenáno, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do jeho práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny, "neboť právní závěry, které ve stěžovatelově věci učinily soudy, jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními." Stěžovatel nesouhlasil zejména se způsobem, jakým byla posouzena skutečnost, zda byla kupní smlouva uzavřena.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizoval se skutkovými a právními závěry obecných soudů, a některé z nich označil za zcela nelogické. Poukázal na to, že ve věci vystupuje jako spotřebitel a že celou situaci primárně vyvolalo pochybení žalované, která nabídku umístila do špatné sekce svého e-shopu. Navzdory tomu však soudy upřednostnily práva vedlejšího účastníka, ačkoliv silnější ochrany by měla požívat práva stěžovatele coby spotřebitele.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel se dovolával práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, přičemž jeho porušení spatřoval v právním posouzení jeho věci obecnými civilními soudy všech stupňů, s nímž nesouhlasil.
K tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces nesprávným právním posouzením věci Ústavní soud opakovaně připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. Úkolem Ústavního soudu je (mimo jiné) posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, k čemuž v případě stěžovatele zjevně nedošlo; skutkovými nebo právními omyly obecných soudů, pokud by byly shledány, by se Ústavní soud mohl zabývat toliko v případě, pokud by jimi bylo současně zasaženo do některého ze základních práv nebo svobod; takový protiústavní zásah však v pojednávaném případě shledán nebyl. Napadená soudní rozhodnutí byla podrobně a srozumitelně odůvodněna a splňovala tak požadavek spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena.
V dané souvislosti lze mimo jiné odkázat např. na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 2. 2015 ve věci Bochan proti Ukrajině (č. 2), stížnost č. 22251/08 (dostupný na http://hudoc.echr.coe.int), který v bodech 60 a násl. připomněl, že podle jeho dlouhodobě ustálené judikatury Evropskému soudu pro lidská práva zásadně nepřísluší posuzovat nedostatky v právním nebo skutkovém posouzení věci národními soudy, pokud, a jen v tom rozsahu, nemohlo porušit práva a svobody chráněné Úmluvou o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Evropský soud pro lidská práva v citovaném rozsudku dále uvedl, že nemůže jednat jako čtvrtá instance a hodnotit podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy rozhodnutí národních soudů, nejsou-li ovšem jejich závěry zjevně svévolné nebo nerozumné.
Ústavní soud je toho názoru, že výše uvedené závěry Evropského soudu pro lidská práva lze aplikovat i na Ústavou České republiky a zákonem o Ústavním soudu vymezenou působnost Ústavního soudu při aplikaci Úmluvy resp. Listiny ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů.
Ústavní soud již v nálezu ze dne 7. 7. 1994 sp. zn. I. ÚS 2/93 (N 37/1 SbNU 267) uvedl, že "[k] porušení práva na soudní ochranu by došlo jen tehdy, jestliže by byla komukoli v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinným. ... Právo na soudní ochranu je v podstatě právem na proces, včetně vydání soudního rozhodnutí. K odstranění možných omylů při hodnocení skutkového stavu slouží soustava opravných prostředků podle soudních řádů a v tomto směru nemůže Ústavní soud činnost obecných soudů nahrazovat."
Obecné civilní soudy všech stupňů dle přesvědčení Ústavního soudu věc stěžovatele dostatečně posoudily, a svá rozhodnutí řádně zdůvodnily. Toto rozhodnutí byla přijata v řízení, v němž byl stěžovatel právně zastoupen a mohl realizovat svá procesní práva. Ústavní soud není další soudní instancí, která by meritorně měla znovu podrobit předmětnou spornou věc dalšímu zkoumání. Odlišuje-li se právní názor stěžovatele od názorů vyslovených obecnými soudy v jejich rozhodnutích, neznamená to ještě porušení základního práva na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 a násl. Listiny.
Jelikož předmětem tvrzené kupní smlouvy mělo být zboží v hodnotě (podle přesvědčení stěžovatele) 1 134 Kč, mohla by být za této situace zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelou této částky. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutí ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje Ústavní soud pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení ze dne 5. 6. 20087 sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Takový protiústavní exces Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu