ECLI:CZ:US:2018:4.US.1124.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1124/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Kostelecké uzeniny a. s., sídlem Kostelec 60, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. prosince 2017 č. j. 17 Co 370/2017-655, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a 1. obchodní společnosti ENERGIE spol. s r. o., sídlem Za Vodou 163, Horní Maršov, a 2. Ing. Vladimíra Jelínka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") porušil její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z něj plynoucí právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny a že porušil i princip demokratického (materiálního) právního státu, princip právní jistoty a princip soudní ochrany práv plynoucí z čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 2 odst. 1 Listiny.
2. Usnesením ze dne 18. 7. 2017 č. j. 25 C 38/2014-630, vydaným v řízení o žalobě, kterou se první vedlejší účastnice domáhala na stěžovatelce zaplacení částky 1 387 913 Kč s příslušenstvím, Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") přiznal druhému vedlejšímu účastníkovi jako znalci z oboru elektrotechnika (dále jen "znalec") za vypracování znaleckého posudku odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové částce 50 141 Kč.
3. Napadeným usnesením krajský soud k odvolání znalce a stěžovatelky (k tomu blíže sub 4) usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil, když dospěl k závěru, že výpočet odůvodněných nákladů znalce, jak byl tímto soudem učiněn, je správný a je v souladu s právními předpisy.
II.
Stěžovatelčina argumentace
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že citované usnesení okresního soudu jí bylo doručeno dne 28. 7. 2017, následně dne 7. 8. 2017 jí bylo doručeno odvolání znalce, a že dne 9. 8. 2017, tj. v zákonem stanovené lhůtě, podala své vlastní odvolání, v němž se současně vyjádřila k odvolání znalce. V něm též navrhla, aby kvůli vadám znaleckého posudku nebyla znalci žádná odměna přiznána. I když v hlavičce napadeného usnesení se uvádí, že se rozhoduje "o odvolání žalovaného", tedy o jejím odvolání, krajský soud rozhodl pouze o odvolání znalce; její odvolání vůbec neprojednal, protože je považoval za pouhé vyjádření k odvolání znalce, přičemž k jejím námitkám, týkajícím se nezákonnosti a nesprávnosti usnesení okresního soudu, nepřihlédl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního práva" a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
7. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že usnesení, kterým soud podle §139 odst. 2 občanského soudního řádu rozhoduje o znalečném, není rozhodnutím o právech a povinnostech účastníka řízení, ale soudního znalce, a tudíž nemůže (bezprostředně) zasáhnout do jeho ústavně zaručených základních práv či svobod; tak tomu může být až na základě rozhodnutí, jímž se účastníkovi řízení ukládá povinnost k náhradě nákladů řízení; jde zpravidla o rozhodnutí, kterým se řízení končí [viz usnesení ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 292/05 (U 23/38 SbNU 587), nález ze dne 1. 9. 2011 sp. zn. II. ÚS 781/10 (N 147/62 SbNU 269), usnesení ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 599/17 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
9. Vzhledem k tomu, že citované usnesení okresního soudu ve spojení s napadeným usnesením krajského soudu nebylo s to způsobit nezvratitelnou újmu na stěžovatelčiných právech, nemohlo mít za následek ani porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatelka dovolávala. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu