ECLI:CZ:US:2018:4.US.1313.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1313/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele R. Š., zastoupeného Mgr. Michalem Holanem, advokátem, sídlem Římská 104/14, Praha 2 - Vinohrady, proti příkazu k domovní prohlídce soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 15. prosince 2017 sp. zn. 37 Nt 5100/2017, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k provedení domovní prohlídky, jímž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitura Plzeň (dále jen "policejní orgán"), pokračovat v porušování práv stěžovatele spočívající v držení zabavených věcí, a nařídil jí obnovit stav před tímto porušením.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že domovní prohlídka bytu, který užívá stěžovatel, byla nařízena na návrh Městského státního zastupitelství v Praze v rámci vedení trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Trestná činnost měla spočívat ve snaze získat neoprávněně nadměrné odpočty DPH přeprodáváním zboží v řetězci dohodnutých obchodních společností, když na základě prověřování bylo lze dospět k závěru, že jednatelé některých těchto společností jsou tzv. bílí koně a za společnosti pak jednají zmocněnci. Díky informacím poskytnutým bankou bylo zjištěno propojení dohledatelných IP adres s bankovními účty tří obchodních společností údajně zapojených do výše popsané trestné činnosti. Vzhledem k časovým souvislostem ovládání jednotlivých účtů přes internet policejní orgán usoudil, že všechny byly ovládány z jednoho místa a jednou osobou. Stěžovatel pak prokazatelně přistupoval k bankovnímu účtu jedné z těchto společností a transakce jsou prováděny vždy v pozdních večerních hodinách nebo o víkendech. Stěžovatel přitom jednu společnost fakticky ovládá a zbývající dvě společnosti jsou nekontaktní. Z uvedených důvodů Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") nařídil domovní prohlídku v bytě užívaném stěžovatelem, neboť by se v něm mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení s tím, že vzhledem k povaze popsané trestné činnosti hrozí reálné nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů a je tedy třeba prohlídku provést jako úkon neodkladný a neopakovatelný. Z povahy úkonu je dle obvodního soudu zřejmé, že jej nelze opakovat v řízení před soudem.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel především namítá, že obvodní soud nikterak neodůvodnil, proč stanovil dvouměsíční lhůtu k provedení prohlídky, jakožto tzv. neodkladného a neopakovatelného úkonu. Takový úkon má být dle stěžovatele proveden bezodkladně po vydání soudního příkazu. Samotné odůvodnění neodkladnosti provedení prohlídky je pak dle stěžovatele nedostatečné, resp. fakticky absentuje. Ačkoliv bylo provedení prohlídky nařízeno za přítomnosti nezúčastněné osoby, nebyl stěžovatel policejním orgánem upozorněn na to, kdo z přítomných je osobou nezúčastněnou. O její přítomnosti se stěžovatel dozvěděl až následně z protokolu o provedení prohlídky. Obvodní soud si před nařízením domovní prohlídky nezjistil dostatečně skutkový stav a nezabýval se předloženými důkazy. Dále stěžovatel popisuje, že určení jeho údajné IP adresy ze strany policejního orgánu bylo chybné, což potvrdil již i policií přibraný znalec. Toto mohl stěžovatel policejnímu orgánu vysvětlit při výslechu a domovní prohlídka by tak vůbec nemusela být provedena (popř. si mohla policie k této otázce opatřit stanovisko znalce ještě před provedením prohlídky). Dále příkaz k prohlídce nesprávně uvádí, že transakce měly být prováděny ve večerních hodinách nebo o víkendech, ačkoliv policií vyznačené transakce se vždy odehrály během pracovního dne. Ve večerních hodinách mohl stěžovatel provádět pouze transakce soukromé povahy. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadený příkaz k domovní prohlídce a zároveň zakázal policejnímu orgánu pokračovat v porušování práv stěžovatele a nařídil mu obnovit stav před jejich porušením.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
6. Ústavní soud konstatuje, že odůvodnění napadeného příkazu je dostatečně obsáhlé a rozsahem odpovídající ustálené praxi. Za dostatečně odůvodněnou pak považuje i nutnost provedení prohlídky jako úkonu neodkladného a neopakovatelného. Dle judikatury Ústavního soudu nelze řádnost odůvodnění této skutečnosti hodnotit přehnaně formalistickým, zevšeobecňujícím pohledem, nýbrž s přihlédnutím k jednotlivým okolnostem každého konkrétního případu [srov. např. nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297) nebo usnesení ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 3850/12; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Úvahy soudu není třeba dalece rozvádět např. tam, kde nutnost provedení daného úkonu jako tzv. neopakovatelného je přímo z popsaných skutkových okolností snadno odvoditelná pro každou osobu s běžnými znalostmi fungování orgánů činných v trestním řízení a chování pachatelů trestných činů. Jeden z takových typických případů představuje např. nutnost obstarávání důkazních prostředků v elektronické podobě (srov. např. usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 2667/13). Je notoricky známou skutečností, že takové elektronické stopy jsou velmi subtilní a snadno a rychle zničitelné nebo změnitelné. Za takových skutkových okolností je riziko likvidace nebo pozměnění věcných důkazů a stop reálné (srov. usnesení ze dne 22. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 332/14 nebo ze dne 2. 4. 2015 sp. zn. III. ÚS 3441/14). Takové okolnosti vyplývají dle Ústavního soudu i z popisu skutkového stavu obsaženého v napadeném příkazu obvodního soudu (srov. zejména str. 8 až 10). Jeho odůvodnění tak Ústavní soud považuje v tomto směru za ústavně přijatelné. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že soud stanovil policejnímu orgánu relativně dlouhou dobu k provedení prohlídky. To plně odpovídá praxi šetření rozsáhlé hospodářské trestné činnosti, do níž je zapojeno mnoho subjektů.
7. Co se týče samotného obsahu odůvodnění napadeného příkazu, ani zde neshledal Ústavní soud relevantní nedostatky v podobě tzv. kvalifikovaných vad. Obecné soudy při vydávání příkazu k domovní prohlídce vycházejí z předloženého důkazního materiálu a v případech neodkladných úkonů hodnotí toliko existenci důvodného podezření o nutnosti provedení prohlídky. Toto podezření z popsaného skutkového stavu (zejména struktury obchodních společností, stěžovatelova postavení a časových parametrů bankovních převodů) v posuzované věci obvodní soud dovodil, přičemž jeho úvahu nelze dle Ústavního soudu hodnotit jako svévolnou či projev libovůle. Protiprávnost nařízení domovní prohlídky nelze pak dovozovat ze skutečností (např. znaleckých posudků) zjištěných až po jejím provedení. Vyhodnocení veškerého důkazního materiálu bude úkolem orgánů činných v trestním řízení v dalších fázích. Ústavnímu soudu přitom zásadně nepřísluší do přípravné fáze trestního řízení zasahovat, nedopustí-li se některý z orgánů právě zjevné svévole. Stejně tak o oprávněnosti vydání příkazu k domovní prohlídce nemůže rozhodovat zvolený způsob jejího provedení policejním orgánem. Stěžovatel dle Ústavního soudu klade příliš velký důraz na technické aspekty zjišťování IP adres, a přehlíží, že příkaz k domovní prohlídce je opřen i o další skutečnosti. Tím spíše nemůže být důvodem pro zrušení napadeného příkazu pouze nepřesné časové určení některých bankovních převodů.
8. Toliko nad rámec již popsaného lze k samotnému provedení domovní prohlídky uvést, že policejní orgán neměl povinnost před prohlídkou stěžovatele seznamovat s listinnými důkazy, z nichž bylo důvodné podezření o jeho zapojení do trestné činnosti odvozeno. Za marginální pochybení by bylo možné označit provedení prohlídky bez označení nezávislé osoby jedinci prohlídkou dotčenému. Zda policejní orgán postupoval takovým způsobem, lze však již zpětně obtížně ověřit. V daném případě však nelze k závěru o nepřiměřeném zásahu do stěžovatelových práv dojít, neboť prohlídce byla, kromě neoznačené nezúčastněné osoby, přítomna stěžovatelova partnerka, a posléze obhájkyně. Důvod ke zrušení napadeného příkazu k domovní prohlídce či nařízení vrácení zabavených věcí tak nebyl shledán.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu