ECLI:CZ:US:2018:4.US.1314.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1314/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Vojtěcha Tomčaly, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031/34, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, č. j. 20 Cdo 5594/2017-190, Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2017, č. j. 12 Co 686/2016-150, a Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 10. 2016, č. j. 12 Nc 860/2007-130, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně jako účastníků řízení a vedlejší účastnice, obchodní korporace Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 6/256, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně zamítl usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. 12 Nc 860/2007-130, návrh stěžovatele (povinného) na zastavení exekuce nařízené usnesením ze dne 26. 7. 2007, č. j. 12 Nc 860/2007-20, s odůvodněním, že námitky směřovaly toliko do řízení nalézacího a exekuční soud nebyl oprávněn se jimi zabývat, neboť stěžovatel nepřípustně zpochybňoval správnost exekučního titulu. Stěžovatel spatřoval naplnění důvodů pro zastavení řízení v tom, že oprávněná nedoložila faktury - účetní doklady, na základě kterých by mohl soudem uloženou povinnost splnit; tvrdil, že s oprávněnou neuzavřel žádnou smlouvu a nepůjčil si od ní peníze.
Krajský soud v Brně rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 21. 7. 2017, č. j. 12 Co 686/2016-150, s odůvodněním, že stěžovatel v odvolání pouze zopakoval svá tvrzení již obsažená v návrhu na zastavení exekuce - nedůvodnosti návrhu se však již dostatečně věnoval soud prvního stupně, navíc byly námitky dříve vypořádány v rámci sporného řízení. Odvolací soud uzavřel, že stěžovatel je pouze nespokojený s výsledkem řízení a odmítá plnit exekučním titulem uloženou povinnost.
Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 24. 1. 2018, č. j. 20 Cdo 5594/2017-190, jelikož z pohledu exekučního řízení je podstatné, že stěžovateli byla exekučním titulem uložena povinnost zaplatit peněžitou částku - povinnost předložit účetní doklad exekuční titul nestanoví. Stěžovatel měl plnit, jelikož tvrzený jiný důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nebyl v řízení dán.
Proti napadeném usnesením obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení svých ústavních práv - zejména na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Svá tvrzení o porušení ústavně chráněných práv však nepodporuje žádnou ústavněprávní argumentací, pouze rekapituluje své dřívější námitky a domněnky, které uplatil v různých řízeních před obecnými soudy. Obrana stěžovatele stojí v podstatě na tom, že před tím, než splní povinnost uloženou exekučním titulem, musí mu oprávněná předložit účetní doklady; tuto svoji tezi neopustil ani v ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e), je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Úkolem Ústavního soudu je podle čl. 83 Ústavy České republiky výhradně ochrana ústavnosti. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej např. nález ze dne ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93).
Ústavní soud přezkoumal napadená usnesení obecných soudů a uzavírá, že stěžovatel v návrhu na zastavení exekuce uplatnil nezpůsobilé důvody. Stěžovatel se i přes opakované rozhodnutí obecných soudů nadále mylně domnívá, že exekučním titulem jemu uložená povinnost plnit je podmíněna povinností oprávněné předložit účetní doklady k vymáhané pohledávce. Výroková část exekučního titulu však takovou podmínku nestanoví a bylo na stěžovateli, aby svoji povinnost splnil, což dosud řádně a dobrovolně neučinil; namísto toho marně usiluje o zastavení exekuce. Nedostatečná argumentace stěžovatele nepřesvědčila Ústavní soud, že by rozhodnutí obecných soudů nebyla správná a porušovala namítaná ústavní práva stěžovatele - opak je pravdou, stěžovateli se dostalo spravedlivého procesu, přesto neplní exekučním titulem uloženou povinnost.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu